| 22.rijna 2005
Je to az neuveritelne jak teple mame jeste stale pocasi! Porad se to mota kolem nuly nebo par stupnu pod nulou. "Tuk tuk na drevo :)" nerada bych to zakrikla, mohlo by se mi to nevyplatti. Kennedy uvazuje o tom, ze bude muset jet do Ceska, muj otec se neciti dobre a nema nikoho, kdo by se o nej mohl postarat. To znamena zustat tady sama, coz mne dost desi. No uvidime jak to dopadne. Vcera jsme zjistili ze prijedou z Yelowknife delat nabor pro armadu. Nejaky kapitan, mel byt udajne v hotelu Eldorado, tak jsem tam jeli nejdriv, hned jak jsme Mishu nechali ve skole, protoze mel jeste test z anglictiny.Volali jsme na pokoj, ale nikdo se nehlasil, tak jsme sli nakupovat do General Storu. Dawson je opravdu tak malinkej, ze kdyz si pockate v centru na rohu, tak urcite casem potkate toho cloveka, ktereho hledate. Kpt. David byl v maskacich definitivne neprehlednutelny. Sel prave kolem kdyz jsme vysli z obchodu. Domluvili jsm se s nim na pul treti do restaurace v Eldoradu. Byl to velice prijemny kluk (snad 28), obdivoval sever, kde zatim nikdy nebyl, do Yellowknifu ho preveleli asi pred mesicem. Ted tu ovsem moc zabavy nebylo, vsechny obchody uz zavrene, pri jedenacti pod nulou, lidi na ulici pomalu.......proste zima, ale rikal ze si urcite v lete zajede do Dawsonu znovu. Dal Mishovi balicek dotazniku a informaci k prihlaseni na universitu a vysvetlil jake budou prijimaci testy. Povidali jsme dele nez hodinu, o armade, o nem, o vsem co nas zajimalo. David sam sel k vojakum az po vystudovani university.Doted se drzi za hlavu a nekolikrat to zduraznoval, ze ho universita stala 50 000 a ze to mohl mit zadarno, kdyby sel primo do armady.Trochu mne podesilo, ze byl 8 mesicu v Afghanistanu, ale rikal ze to byla zajimava experience a ze se to tam uz velice uklidnilo.Kanadane jsou tam jenom jako mirova slozka, jako ostatne vsude. Videla jsem na Kennedym, ze kdyby nemel problem se zadama i kyclema ( a vekem pochopitelne :)), tak by se tam okamzite prihlasil take. Nehovorim o penezich i kdyz ty jsou rozhodne taky zajimave, ale myslim, ze dulezitejsi je byt v zivote spokojeny a delat praci kterou mame radi. Po dokonceni university musi Misha zustat v armade jeste pet let. Potom muze odejit a vybrat si civilni zivot ve kterem by se uplatnil se svyma znalostmi z university.To uz bude zalezet na nem, ale to je jeste daleko pred nami....... Vecer jsme volali otci, prave se vratil z nemocnice, byl nastvany na nejaky zensky ktery mu nechaly vymrznout barak a taky mu spatne varily. Ze zase zhubl a tak musel do nemocnice na udrzeni. Kenendy mu rekl ze prijede snad za tri, ctyri tydny, jak tady zaridi vse potrebne. Vubec se nebranil jako jindy, ze on vsechno zvladne a nikoho nepotrebuje. Asi uz je mu jasne ze nezvlada. Jiste ze ne jde mu na jednadevadesaty rok. Verte neverte vcera a dnes se jeste oteplilo na +6C to sem snad natlacila Wilma az z Mexica :)) P.S.Mimochodem nas cancak zase funguje tak nam napiste. 7.Listopadu 2005 Tak se nam zase ochladilo, ale porad na tuhle rocni dobu to neni tak spatne. Kennedy definitivne jede do Ceska, ma letenku na konec mesice. nevim jak to tady bez nej zvladneme, nikdy jsem tu nebyla sama. Mam tady teda jeste kluky, ale ti budou celej den ve skole, tak mi asi bude hodne casto smutno. Stehujeme se na tu dobu na Rock creek, protoze tam je prijemnejsi bydleni, uz jenom proto, ze je tam krome kamen i olejove topeni. Kennedy bude v Cesku 4 mesice,, bere si sebou laptop, takze spojeni bude stale stejne. Nase adresa tady v Dawonu, ani normalni, ani e-mejlova se taky menit nebude. Na zimni jizdy do Whitehorsu jsem si nikdy nepotrpela, jenze ted nam nic jineho nezbyvalo. Kennedy musel jet na testy do nemocnice a my jsme se rozhodli s Mishou ze pojedeme s nim, abychom si udelali vanocni nakupy. Planovane "vyjedeme po poledni" se jako obvykle nezdarilo a tak jsme vyjizdeli kolem ctvrte s tim, ze mame jeste dve hodiny denniho svetla a pred sebou 550 kilaku. Do Stewardu (180 km) to Kennedy pekne hnal, abychom chytili otevrenou benzinku. Meli jsme sice sebou 20L benzinu v kanistru, ale nevystacil by nam az do Whitehorsu. Steward crossing je indianska vesnice s populaci asi 50 lidi a jednou benzinkou, dotankovali jsme plnou a pumparka uz jen cekala na zaplaceni aby zamkla. Auto je sice vybavene na kempovani, vcetne plavek a opalovacich kremu, ale zrovna jsme na kemping nejak nemeli chut.... Prece jenom..bylo 20 pod nulou a i kdyz jsou v aute dobre spacaky tak to proste neni jako kdyz jsme se toulali po Mexiku. Kdyz jsme sjizdeli kopec u Pelly,( ve dne je tam krasna vyhlidka na indianskou vesnici Pelly Crossing a reku ktera ji dala stejne jmeno) ale v cerstvem snehu byla spatne viditelna silnice, byla uz naprosta tma a tezko se orientovaloa. Kennedy omylem vjel na odpocivadlo a nemohl dost prudce zatocit zpet na silnici, tak jsme sebou vzali znacku "pozor naledi" a poradne jsme se vylekali, protoze to jen taktak udrzel na silnici..... Mala cerna kocicka je mozna spatnou predzvesti, ale los ktery nam po dalsi hodine jizdy vyskocil najednou ze tmy na silnici primo pred autem, rozhodne malej nebyl. Navic se rozhodl ze zkusi kdo je rychlejsi a misto aby silnici prebehl, snazil se bezet pred nama. Brzdili jsme marne, protoze kola klouzala a zadek losa se rychle zvetsoval ve svetle reflektoru. Narazit do nej, patrne bychom vyleteli ze silnice a prinejmensim odepsali auto. Kdyz jsme byli uz tesne za nim, Kennedy stocil trochu kola, pustil brzdu a jak se auto cuklo do strany pridal plyn a to obrovsky blby zvire objel po krajnici. Konecne jsme byli ve Whitehorsu. Ubytovali jsme se v hotelu, udelali nakupy, Kennedy si odbyl v nemocnici vysetreni a doufali jsme ze zpatecni cesta bude jednodussi. Byla sobota a pred odjezdem jsme si zajeli pro nase nove stenatko, ktere na nas celalo uz od leta . Pri posledni navsteve Whitehorsu ho majitel nebyl schopny chytit. Byla to seda cubicka malemuta se zlutyma ocima, ve ktere se vlci krev nezaprela. Byli jsme radi, ze jsme tak dlouho cekali. Ian, obr kteremu byl Misha (185 cm a nejvyssi z nasi rodiny tak po prsa), nam ji donesl do auta. Do vcerejska behala volne po farme a byla hodne vydesena. Pri odjezdu. jsme se. zaborili do snehu, nedarilo se nam vyjet az Ian si vsiml, ze mame prazdnou predni gumu. Misha a Kennedy vymenovali kolo, davali rezervu .a doufali jsme ze v Carmacksu sezeneme nekoho kdo by nam ji opravil..Prece jenom jet bez rezervy...... . |
| Yukonsky Denik #40 |