| 25.zari 2005 Zima se zacina hlasit, uz to nebude trvat dlouho. Divoke kachny, husy, labute i jerabi nam uz odtahli pred 14 dny, nejradsi bych odletla taky, ale nemuzeme. Skola...!! Odlita i Olaf, sice uz kaceny nestihne, ale utece zime a vypada to, ze i prvnimu snehu. My jsme pred nim prchali naposled..... no za tyden uz jsou to tri roky!!! Tenkrat se nam lepil snih na paty skoro celou cestu az do Ontaria, odkud jsme leteli do Ceska. Jinak to ale bylo fajn za ten mesic na ceste, jsme si projeli zas jednou celou Kanadu. Z Dawsonu do Vancouveru, skrz Rockies a pres zmrzle prerie.....Pro kluky to bylo lepsi nez mesic zemepisu ve skole a potom zima v Cesku, jaro a velikonoce ........ Tenkrat jsem si privezla dopisy co jsem psala mamince, ze svych zacatku na Yukonu. Schovavala si je vsechny do krabice a ja jenom lituju, ze si takhle nenechala i ty z Tunisu a cele moji emigrace. Ale s tim uz nic nenadelam. Tady mam zrovna jeden....o tom, jak tehdy vypadal nas zivot. To jsme jeste nemeli deti....... Tech uryvku bude asi vic, jak se na to ted divam...... Dneska muzu zacit treba timhle kouskem ze zacatku cervna 1986: "Sebastian jel do kempu se svou lodi o den driv nez my. Kennedy za nim pristi den s druhou lodi. Ja jela autem do Clintonu k rece Ctyricata mile, kde mne Kennedy vyzvedl, protoze autem se dal neda. Z pristaviste u Forty mile, je to na nas kemp lodi asi pul hodiny cesty proti proudu Yukonu. Moc krasne tam je, to se neda popsat. Brali jsme sebou vsech pet psu, Sebastian si sveho vzal uz vcera sebou. Kennedy nalozil Hendrixe, Baldyho a Baru, ja jsem autem brala Belku a Kalu. Byli jsme primo turisticka senzace kdyz jsme vyvadeli z auta jednoho nadherneho psa po druhem. Vic nas vlekli, nez ze my je drzeli. At se clovek snazi jak chce, zachovat volnou chuzi s nasima milackama je nemozne a dustojnost uz vubec, jen se drzi voditka a krici na psy hou! hou!, coz je povel k zastaveni. Psi se skrti na retezech, povely ignoruji a tahnou tak, ze nase jedina snaha je aspon neupadnout. Neda se nic delat, jsou to tazni psi :)) Cesta probehla dobre, at Kennedyho po vode, tak moje autem, jen Baldy nestihl z lode na zachod, kdyz mel nejake strevni problemy a Kaluska mi zase v aute z jizdy blinkala. Rekla bych, ze Kennedy s Baldym na tom byl hur. U Forty milu jsem cekala na Kennedyho asi hodinu, ale rozhodne se tam clovek nenudi, ve spolecnosti nekolika milionu komaru na to nema cas a hlavne se pekne procvici, protoze mist kam sedaji komari je mnoho a clovek ma jenom dve ruce na placani. Konecne prijel Kennedy a napakovali jsme se do lode, ted uz prazdne, protoze se stavil v kempu a vylozil tam naklad i psy. Kaluska se moc divila sve prvni jizde v lodi a nemyslim, ze by byla prilis nadsena, protoze celou cestu stala, ani si nesedla. Chvilemi v stoje i usinala a to ji padala hlava a obcas celej pejsek a byla hrozne legracni. Jeji mama Belka klidne lezela s hlavou na mem kline, pocasi bylo pekne, svitilo slunicko a na kempu nas vital Sebastian.cely unaveny. Uz udelal kus prace. Jednak nahodil jednu sit, a jednak rano strelil medveda. Sam ho stahnout a vykuchat da peknou praci a byl to kousek. Strelil ho zrovna u udirny a k veceri jsme uz meli medvedi jatra, bylo jich strasne moc a to byla jenom polovina..... Sebastian rikal jak je rad, ze ho zabil, hlavne kvuli mne, kdyz tady zustavam sama vetsinu casu aspon se nebudu muset bat. Oni se zas nebudou bat o mne, protoze medvedi maji svoje uzemi a tohle byl dospely velky medved a bude chvili trvat nez se sem nastehuje nejaky novy. Sli jsme na medvedi dietu. Medvedi gulas, medved na kari, rostenky, vareny peceny, na cesneku ......no delala jsem co se dalo a vsechno z medveda.Jeden den jsme byli na ostrove a spravovali site, kdyz jel kolem kajak a na nem clovicek se sikmyma ocima a spoustou fotaku....uz nevim jak se jmenoval, byl to Japonec z Tokia a jel k Beringovu mori.. Pozvali jsme ho na medveda s ryzi a zustal s nama cely vecer. Jako spravny Japonec fotil vsechno, medvedi kuze, Sebastiana, Kennedyho, mne., psy a.dokonce i talir s medvedim masem. Byl to japonsky spisovatel, ktereho sem poslalo jeho nakladatelstvi aby udelal knihu o rece Yukonu. Asi dva dny nato, jsme sedeli vecer v kuchyni...teda rikat tomu kuchyne je ponekud prehnane, je to v podstate jenom strecha na sloupkach a jedna stena. Zarizeni sporak na drevo, par sedacek z auta a stolek. Vyhoda je, ze z takove kuchyne je pekny vyhled po okoli a kdyz se neco pripali vitr to hned rozfouka. Belka byla privazana mezi kuchyni a stanem, kde spal Sebastian a nejednou zacala strasne stekat. Byl to jiny druh stekotu nez normalne. Byla cela vzrusena, skakala a skrtila se na reteze. Podle toho jak steka, vime uz dopredu co tam asi je. Jestli clovek, nebo jiny pes, kralik, los nebo medved.. Sebastian utikal jednim smerem, Kennedy druhym. Sebastian se vratil behem nekolika vterin, chytil pusku a zavolal na mne: "Dva medvedi!" Kennedy bezel k rece kam jeden z medvedu skocil, druhy se ztratil nekde v busi. Nechteli jsme je zabit, masa jsme meli dost a ani Kennedy ani Sebastian nejsou lovci trofeji. Nastesti se medvedi zpatky uz nevratili, bylo to oprqvdu jejich stesti, protoze by je kluci museli nakonec zastrelit, ciste z bezpecnostnich duvodu. Ze se tam objevili tak brzo si vysvetlujeme tim, ze hrozna spousta zvirat ted prcha pred ohnem. Za Ctyricatou mili totiz od posledni bourky hori les. Take v okoli Dawsonu je asi 35 lesnich pozaru a hasi se jen ty co ohrozuji usedlosti, nebo komunikace, ty v busi se proste nechavaji horet az se samy zastavi. Dost velky pozar byl jenom pres reku a nekolik mili od naseho kempu, nekdy jsme z neho videli slehajici plameny a sloupy koure a dokonce vitr prinesl i popilek.... horelo to snad mesic. Zvirata odtud v panice utikala a nekolik jich to proste vzalo pres nas kemp.. Tak kdyz na to dneska vzpominam tak mne chyta nostalgie, hlavne po pejskach, kteri jsou uz v pejskovskem nebi a po tech krasnych casech kdy jsem s nimi jezdila po okoli Bear creeku, Hunkeru a do mesta.....ne,ne,ne to uz se nevrati......:((( |
| Yukonsky denik #39 |