| 25. zari 04 Tak a dneska zacalo snezit! Je to neuveritelne, letu je konec, podzim se prekulil uplne nenapadne a zase je tu zima.... Tazni ptaci odleteli na jih a vcera se za nima rozletel i Olaf. Skoda, bude nam chybet...slibil ze se narok vrati ale ono s Olafem nikdy clovek nevi....loucili jsme se tentokrat asi vic nez normalne, protoze clovek si porad uvedomuje.... David, Jarka, Jirka Zivny a ted zas Lampa a Kulda ... Quin sabe' .. Kdo vi'..... Takze Olaf zakoncil nasi navstevni sezonu, i kdyz navsteva vlastne neni, jezdival sem kazde leto, ted uz tady sice par let nebyl ale pred nejakou dobou tady i bydlel. Napred u nas v kostele, pak tu byl jednu zimu v apartmentu ve meste a nekolikrat po sobe cele leto zase u nas v trajleru. Tak abych se vratila k letu a navstevam. Jedna z kratsich navstev, chystali jsme se zrovna na fishing, byl Lucky Jim (Vaclav Stastny) leckdo cetl jeho autobiografii Kanadske bloudeni. Prubezne se take u nas zastavovali lide od cestovni kancelare Amerika Tours, nekdy nas stihli a nekdy ne.. Velice zajimava z letosnich navstev (opomijim ty kratsi) byl jeden clovek, kteri se s nami domluvil pry uz kdysi davno. Ale to musim zacit od zacatku. Pred 17 lety jel kolem naseho kempu na kajaku, Japonec. Jel jak Japonci obycejne jezdivaji a sice jeden fotoaparat na pridi, jeden v zadu a dalsi jen tak po ruce. Jel na kajaku a smeroval k Beringovu mori. Zrovna jsme cekovali site a pozvali jsme ho k nam na kemp na veceri. Nez tam dojel tak jsme se dohadovali s Kennedym o veceri...odmitla jsem naprosto delat ryzi, protoze jsem rekla ze tu si pro Japonce delat netroufam.Kennedy, specialista, se tedy do toho pustil...a poprve v zivote se mu ryze nepovedla!!!! Ono to bylo hlavne tim varenim na otevrenem ohni, jak foukal vitr, jedna polovina ryze byla prevarena a druha nedovarena....Japonec byl slusny clovek a ryzi snedl. Mozna taky ze mel hlad, nebo mozna ze si myslel ze se tak dela ryze v Evrope, nevim.....Uplynulo 17 let.....a najednou telefon z Whitehorsu, nejaka Joshie, ze pan Tomosuke Nada, ktereho jsme pry pozvali pred 17 lety kdyz sjizdel Yukon na navstevu chce prijmout nase pozvani.... Pan Tomosuke Nada je dneska znamy spisovatel (autor asi 30 knih) si ssebou privedl svoji pruvodkyni, prave tuhle Joshie, ktera zaroven tlumocila a fotografa Takayuki Nakamuru. Na pamatku te nestastne ryze (podle toho jsme si Tomo celych 17 let pripominali) jsme udelali opet lososa s indonezskou ryzi (tentokrat byla bez chyby). Japonci byli mili, prijemni a ke konci vecera uz jsme taky pomalu zacali od nich chytat ten uklaneci zvyk:) Fotograf u nas vsechno vyfotil, Tomo s nama udelal interview, nasi kluci jdostali pochvalu jak jedi hulkama z cinske restaurace (jenom Olin vzbudil smich, kdyz jedl parek, najednou nevedel co s nim a tak si ho jednou tou hulkou nabodl:):).Misha se predvedl se svyma parma slovama japonstiny a tim, ze je to jazyk ktery by se chtel opravdu ucit. Je to pravda, nevymyslel si.....Joshie litovala ze Misha nebydli ve Whitehorsu, protoze by ho ucila velice rada. Take jsme se dozvedeli, ze Japonsko a Kanada maji vymenny program, ze Kanadani mohou rok pracovat v Japonsku na studijni a prazdninove visum. Misha o tom docela vazne uvazuje....Byla by to zajimava zkusenost a je to pro mlade lidi od 19 do 30 let.Ale uvidime co bude za dva roky..... Posledni navsteva byla legracni. Vychazela jsem z General storu s vozikem plnym jidla a jak jsem brala tasky jednu po druhe, jedna mi tam zustala. Nez jsem se stihla pro ni vratit zaslechla jsem:: "Pani, jeste vam tam zustala jedna tasticka !!!!" A cesky !!!! Aniz bych si to uvedomila, odpovedela jsem ve stejnem jazyce ze se pro ni prave vracim a pan strednich let s manzelkou ustrnuli. V zivote by nepredpokladali, ze zrovna tady na ne nekdo promluvi cesky! Nakonec jsem zjistila ze jedou s Robertovym autem, jako posledni zbytek jednoho Robertova zajezdu a ze mu Robert dal telefonni cislo na nejakeho Kennedyho v Dawsonu! Ukazala jsem jim Welzluv hrob, navedla na silnici na Dom, pak jeste rikali ze se sjedou podivat na Bonanzu a prijedou k nam na Bear creek. Byl u nas zrovna taky Olaf, tak jsme stravili prijemny vecer...... Minuly tyden jsem musela jet do Vancouveru na kontrolu se srdcem. Puvodne jsme zadali aby nas obednali behem prazdnin a mohli jsme jet autem i s detmi, ale nakonec nam to dali az na zari, kdy kluci byli davno ve skole a odmitli s nama jet. Pry by ztratili moc skoly a museli by pak prilis dohanet, takze zustali nakonec doma sami ....pokladam za nejvetsi uspech ze se navzajem nezabili a dokonce kazdy den rano vstali do skoly...... My jsme odjizdeli v utery a stravili jsme dve noci ve Whitehorsu u Kathryn. Kennedy si tam vyridil ruzne zalezitosti po kancelarich a nakupech. Mezi tim si jeste stihl zamknout klice v aute, ktere je tak nedobytne,ze mu trvalo dve hodiny se do nej vloupat. Ve ctvrtek jsme leteli rano do Vancouveru. Na letisti na nas mela cekat Tamara. jedna z mych virtualnich pritelkyn ( poznaly jsme se na tehle strance pres denik) s manzelem. Prilis pozde jsem si uvedomila ze nevim vubec jak ma vypadat, ale nasli jsme se bez problemu. Tamara a Viktor jsou bezvadni lidi a myslim ze jsme si velice rozumeli, jenom skoda ze jsme meli malo casu. Napred nas zavezli do hotelu (mel dokonce terasu s palmama) a hlavni vec: byl naproti nemocnice kam jsem mela jit na prvni test v 8.30 rano........pak nas Tamara a Viktor pozvali do malicke indicke restaurace hned za rohem, vyborne jidlo...no ale cas nebyl a nasi novi pratele museli pro dcerku do skoly, tak jsme se museli rozloucit....vecer za nama mel prijit Jirka Nejedlo do hotelu a pak jsme meli jit nekam do baru a setkat se tam se Zroutem. Jenze ja jsem byla unavena a tak sli panove sami...Nadseni nejak moc nebyli, ve Vancouveru v baru je zakazano kourit a tak lidi musi chodit kourit ven....sama kurak nejsem, ale tohle mi pripada prehnane. No a druhy den jsme hned rano sli do nemocnice, doktor byl spokojeny, teda..nic se nezlepsilo ale taky nic nezhorsilo, no a mam prijet zase za rok! Z nemocnice jsme sli jeste jednou do te indicke restaurace a pak uz na nas cekal Dadulin pritel Stan a odvezl nas k Dadulce....navecer jsme vsichni navstivili Evu Lampovou a zavspominali pri vybornem uz pamatecnim Lampovo vine ....musi ji byt smutno, najednou tak sama.... Byla jsem nadsena Dadulinyma holkama....jsou bezvadny! Rano nas Dadulka hodila na letiste a byl konec vyletu do Vancouveru..... Do Dawsonu jsme misto v (pouze doufanych) ctyr odpoledne vyjeli az v deset vecer takze jsme jeli celou noc...ja jsem byla desne unavena ale Kennedy nemohl jet moc rychle protoze nam svitily jenom potkavacky a bali jsme se setkani s losem na silnici....to se nastesti nestalo, ale jinak jsme po ceste videli horskeho cariboo, pak asi pet jelenu, o kousek dal osamelou lan, pak ruzne po ceste nekolik kojotu a lisek a nespocet kraliku, hlavne tech prejetych.... Domu jsme dojeli v pet rano..... |
Yukonsky denik #31 |