| a vsem se zajiskrilo v ocich pri predstave chutneho gulasku nebo rizku. Ty osobne moc nedoporucuji, protoze medvedi maso muze obsahovat zarodky Trychonosis(Svalovec) stejne jako maso veprove ( v obchode je kontrolovano ). Vetsinou delame medveda na gulas nebo rostenky, tedy zpusoby pri kterych se dlouho a dukladne vari. Bohuzel nase radovani netrvalo dlouho, protoze nez jsme se priblizili na dostrel, dva kamaradi kteri byli v canoi nejakych padesat metru pred nami, se k nemu chteli priblizit kvuli fotografovani a tak ho zaplasili. Po leve strane se otevira siroke udoli z nehoz se vleva do Yukonu kalna voda White River (Bila reka). Odtud je uz voda Yukonu spinave seda, plna siltu. Je to jemny prach z kamene drceneho posouvajicim se ledovcem ze ktereho White River prameni. Ve vode je ho tolik, ze je snadno slyset jeho sumeni jak se tre o dna lodi. Voda se sice da stale pit, ale silt neprijemne skripe v zubech i kdyz ji nechate nejaky cas usadit. Hned pod soutokem je na pravem brehu potucek u ktereho jsme zastavili a doplnili nase zasoby pitne vody.Flinecek nam v mziku uvaril lahudkovou polevku ze sacku, ale nase sestava se zde zacla rozpadat.Nekolik lodi odjelo hned jak nabrali vodu. Me se pri odjezdu ulomilo tahlo od plynu.Solim, ktery byl zrovna pobliz mi to pomohl provizorne opravit, (drzi tak dodnes).Behem pulhodiny,co jsme se zdrzeli nam vsichni ujeli. Tahneme zatim jen Solima s Evinkou, ale pod Frisko creekem jsem musel uhnout do hlubsiho ramene a nechal je pokracovat dal. Pri objizdeni ostrova jsme se dostali potom mezi melciny na ktere nas hnal silny proud, museli jsme se vracet proti a tech par stovek metru nazpet nam vzalo snad pul hodiny a spoustu benzinu. Nakonec se nam podarilo najit splavny kanal a vratit se do hlavniho proudu, kde jsme brzo dohnali Solima, protivitr je temer drzel na miste ackoliv padlovali co mohli. Spolecne jsme tak minuli usti Steward riveru, kde jsme potkali nakladni barge se zasobami pro nektery zlatokopecky camp vyse proti proudu. Za chvili uz jsme mijeli i Steward Island kde byl kousek od brehu videt stary Burianuv obchod a museum, jiz nekolikrat stehovany dal a dal do vnitra ostrova, ze ktereho si Yukon kazdym rokem ukousne nekolik metru.Uz v roce 1898-9 zde byla prosperujici osada asi s 1000 obyvateli, hotelem nekolika saloony, postou a telegrafni stanici, nazyvana Steward City, ale po dokonceni silnice mezi Dawsonem , Mayem a Whitehorsem, kdyz v roce 1952 lodni dopravu nahradila auta vse zaniklo.Cesky drevorubec Rudy Burian se svou zenou Yvone zde zili jeste radu let zivili se lovem kozesin, prodejem zasob a pronajmem chat turistum az do Rudyho smrti v roce 87. V melkem rameni za ostrovem vidime partu z nekolika lodi varit. Pomalu se zaciname rozhlizet po taboristi. U potoka na na opacnem brehu poznavame podle vlajky tabor Padyho s partou asi desiti lidi, ale museli bychom tam kus proti proudu.U dalsiho ostruvku nas dohnal Fifa a zastavujem v campu kde je Namornik a Fony s vetsi partou, camp se nam nelibi, je tady velice jemny pisek a prach nebo blato a dost vetrno. Konecne zastavujem u ostrova jen kousek dal, kde uz je take parta kamaradu.Je uz devet hodin, ale jeste jsem vylozil z lode veci a jedeme pres reku kde se vleva maly potucek a je zde zatoka s vracakem. Nahodil jsem tady site v nadeji ze chytime par lososu, na snidani. Po dvou hodinach se opet jedu podivat a rychle vyndavam prazdnou sit. Vlastne ne prazdnou ale radne zanesenou naplavenym drevem z White river, je pred pulnoci a zacina se stmivat, rano bych ji snad uz ani nevmohl vytahnout. Do tabora se vracime uz za tmy posedime jeste chvili u ohne a pak beru do lodi Olinka ktery usnul unavou Evince na kline 26.8.03 - osmy den Rano!! Achich beda, uz je streda ...... to je hruza jak to utika, kdyz ma clovek kolem sebe bezvadnou partu samejch vyberovejch kamaradu. Rozhlizim se kolem po campu a je mi smutno, ze uz nam zbyvaj posledni tri dny. Reka se vali kolem rychlosti nejakejch dvanact kilometru za hodinu a nezadrzitelne nas unasi ke konci...... Nebejt vzdychani a praskani kloubu, tak se mi nechce verit, ze jsme o tech zatracenejch 35 let starsi, ale cas je jako ta reka. Mame zbaleno a pred desatou hodinou vyjizdime, zrovna kdyz kolem proplouvaji kluci z horniho campu. Je tam Pady, Palec, Vilemina, Lap, Sapper, Lenka, Bobr, Helus, Rumson a dojizdi nas Solim s Evinkou, hned se take spojujem dohromady a postupne pak zas nabirame kamarady kteri byli pres noc dal po proudu. Predjizdi nas Fifa na gumaku a 10Km pred Galena creekem se pripojuje velka parta uz spojenych canoi,ve ktere jsou Habesan, Flyn, Maruska , PeteKid a Baron. Take se pripojili Tarzan s Fifou a Ada s clunem jako cikansky vuz ( pod plachtou tam pece bramboraky ). Dvacet lodi ,to je asi ctyricet lidi, nejvetsi parta jaka spolecne plula po Yukonu ....a je nam spolu dobre. Potom vidime na ostruvku Zrouta s Alesem, kteri nas upozornuji ze do campu je to uz jen tri kilometry a mame se drzet co nejvic do leva, abychom stacili odbocit. Pred pristavanim se rozpojujem a vyjizdim napred, ( trochu prudce to je pravda, tak se omlouvam kamaradum co jsem je malem potopil :-)) ) abych byl po ruce kdyby nekdo nestihal pristat v cas. Jsou ctyri hodiny odpoledne, snad polovina lodi je zde, spousta lidi uz zacampovala a stale prijizdi dalsi. Camp na Galena creeku patri Peteru a Margi Kormendyovym. Stary Stefan Kormendy prisel ve ctyricatych letech z Ceskoslovenska a ozenil se s Pegy indiankou mistniho kmene Han. Peterova zena Margi je eskymacka z Alasky, ale jeji tatinek byl Ir. Camp se jmenuje "Ancient Voices" ( Hlasy Predku ).Sestava z velkeho srubu kde je kuchyne a velika se tri stran polotevrena veranda, asi sesti mensich sroubku o jedne mistnosti a nekolika wall tentu (stan asi 4 x 6m s 1,5 metrovymi stenami, jako domecek) a dole u potoka prostorna sauna. Jak jsme se vyskrabali na prikry breh, hned dostavam zpravu ,ze uz tady byla Myvala s Mishou, ale jeli jeste zpet do Dawsonu kamaradum pro obednane piti.Nez jsem se stacil rozhlednout kolem prijel uz Peter s lodi i Myvala, ktera cely naklad soukromych objednavek v Dawsonu prevazela autem k pristavisti, musela jet na dvakrat a v liquere storu se divili co ze to porada za pa'rty. Take ja jsem od ni dostal na privitani bednicku piv ( jaka to zena :-)) ) a hned se s ni nastehoval do velkeho stanu (wall tent) kde Misha s Olinem zatim roztopili kamna. Ve velkem srubu se dala koupit polevka kafe a caj a vecer se zde zacli schazet kamaradi kteri uz byli po veceri. Sedelo se castecne uvnitr i kolem velkeho ohne venku, kde jsem svaril kotlik vina s labradorskym cajem ( Yukon Special ). Za chvili byla pohromade kapela a kytary i zpev znely az do rana. 27.8.03 .- devaty den .... achych beda, uz je streda, prestaneme pit .... Kdyz jsem se vyhrabal pred polednem ze spacaku na ohnisti u velkeho srubu se v obrovskem kotli uz varila polevka z losich zeber a uvnitr v kuchyni nekolik indianek pece losi maso, banyky (vdolky z kypriciho prsku misto drozdi) a pripravuji salat a dalsi prilohy. Bude to dnesni spolecna vecere zahrnuta v cene pro vsechny zucastnene, vcetne asi 120ti mini soudku piva. Ty dovezl Peter lodi pozdeji odpoledne. Mezi tim uz ... indiansti chlapici pripravuji hranici ..... na slavnostni vecerni ohen, vsude se jasa a berou vzorecky z dovezeneho piti. Nastup na veceri byl vyhlaseny jeste za svetla, ale nez se dlouha rada hladovych trampu nasytila bylo jiz sero a cas jit k velkemu ohni na brehu nad rekou. Po kratkem zahajeni byla vyvolana Myvala a prozrazeno , ze ma narozeniny, ke kterym dostala od kamaradu darky. Ze stanu ktery se u ohne necekane objevil, se vynoril nefalsovany orientalni Dziiin, ktery se po kratke sexualni rozcvicce na nestastnou Myvalu vrhnul a sliboval ji splneni "jednoho prani ,ale trikrat". Myvala slzici smichem i rozpaky ani nepostrehla, ze uz pri rozcvicce mu vypadla ze slipu okurka a dve brambory se houpaly nekde u kolen. Kdyz ji jeste kamaradi predali dort, kytici a od Kormandyu indiansky dream catcher, byla tak dojata, ze nemohla ani kloudne promluvit a jenom vsem strasne dekovala a plakala stestim. Tak krasne narozeniny pry jeste v zivote nemela. Bohuzel ji udalosti vecera natolik vycerpaly, ze brzo po zahajeni jsem ji musel odvest do postele a tak uz neuvidela ani polarni zari, ktera snad patrila k tomu dortu. 28.8.03 - desaty a posledni potlachovy den na rece. Tabor se probira kolem poledne, v kuchyni se dnes pripravuje k veceri losos, grilovany nebo duseny se zeleninou a brambory, testoviny a salat.Diky proziravemu napadu Solima se temer polovina piva v soudcich zachranila jeste na druhy vecer. Ale protoze po rybe byva zizen, vypravuje se dalsi zasobovaci jednotka ziznivcu do liquer storu v Dawsonu. S nimi odjizdi i Myvala s Mishou a Olinkem, jednak ji dochazi leky i energie a alespon nebudou muset nakup tahat do lode na zadech.Odpoledne se jeste dela posledni hromadne fotografovani vsech kamaradu, kteri spolecne prozili nadhernych deset dnu na teto ceste. Vecer po zapaleni hranice nechal Solim zapalit jeste maly vzpominkovy ohnicek kousek stranou od vseho ruchu, kam si muze kazdy zajit a v klidu zavzpominat na kamarady, kteri nam uz odesli na svuj posledni vandr.Tuhle noc byla zase poradna zima a tak to bylo i symbolicke rozlouceni s letem, protoze pristi den po dopluti do Dawsonu, zaclo vytrvale prset. |
| Sesty a sedmy den ~ osmy a devaty ~ Fotky |