| Den prvni 19.8.2003 Kdyz Solim prisel pred dvema roky s napadem usporadat neco na zpusob celosvetoveho potlachu,ale zbavit se davu lidi kteri tam nepatri a mezi kterymi se vetsina kamaradu strati jak kapka v mori, mnozi z nas to povazovali za utopii.Celosvetove potlachy jsou fajn,ale staly se prilis modnimi a v meritku do jakeho se rozrostly,ztratily svuj puvodni ucel ... umoznit setkani v emigraci trampum ze 60tych let. V podstate pomerne mala skupina navzajem se znajicich trampu,kteri v te dobe jezdili spolecne nebo se alespon casto vidali na slezinach , nadrazich a kempech. Nedovedu si predstavit jak to vse Solim dokazal zorganisovat. Jasne pomohla Evinka a rada kamaradu s plackami odznaky tricky a t.d. ale vyrizovani vsech formalit,zajisteni lodi pro tolik lidi,spolecnych campu a vubec sezvani nejakych 150ti kamaradu tak aby se stale udrzela blizkost vztahu ,nikdo nikomu nevadil a nikdo si nepripadal cizi nebo ztracen mezi ostatnimi, to byl opravdu skvely vykon a pak hlavne ... ten napad. Uz v predvecer kdy jsme se vitali s kamarady a kamaradkami, kteri dorazili z celeho sveta a obchazeli kolem nekolika ohnu podle toho jak se ktera skupina dala po letech zas do hromady ,znel vsude smich a nadseni. Stare pisne z brdskych kempu se nesly nad rekou Yukonem a na obloze nas vitala polarni zare, jakoby to vse zhmotnila romantika jejich textu a ozily vzpominky z dob kdy jsme o tom vsem snili. Az prilis zive se pripominala Gezova pisnicka "Trampove a pirati" ... pak rozvirime cerstvy vzduch nad kannadskymi lesy ... Vyjeli jsme 19. srpna z osady Carmack na rece Yukonu.Cesta byla rozpocitana na deset dnu se spolecnymi odpocinkovymi campy kazdy druhy den.Takze trasa nejakych 402km byla velice pohodova pro vsechny.Vek zucastnenych se pohyboval od 12 leteho Olina po triasedumdesatileteho Adu a rada z nas uz neni ve forme jako v tech sestnacti tenkrat. Nez se takova vyprava rozjede, to chvili trva a lode vyjizdely jak to komu zrovna vyslo od deseti rano az do obeda, jednotlive i ve skupinach,ktere se pozdeji na rece zas spojovali nebo trhali,jak se komu prave zachtelo.Na prvni noc si kazdy mel zastavit kdy a kde chtel. Pocasi se zmenilo ze slunecneho rana do prehanek a silneho protivetru.Jeli jseme s Olinem motorovym clunem protoze mne posledni dobou zacla bolet zada a kycle a tezko bych mohl padlovat nebo stavet campy na ceste.Vyjeli jsme uz jako jedni z poslednich ,nekolik lodi nas jeste predjelo a k perejim "Pet prstu" jsme se dostali az pred treti odpoledne.Pod perejemi jsme narazili na skupinu nekolika canoi, pridali se k nim a objeli bez nesnazi "Kruhove pereje" Reka zde uz byla prima a tak jsem vypnul motor a upravoval plachtu proti desti natazenou nad lodi jako stan,kdyz mne Olin upozornil ze nas proud zanesl temer ke brehu.Motor nekolikrat narazil na dno a musel jsem ho rychle vytahnout,ale uz nebyl cas odstrkat bidlem lod dal od brehu.Proud nas dosti prudce hodil na ostry kamen tesne pod hladinou.Narazili jsme prostredkem lodniho boku, takovou silou,ze jsem skoro pustil bidlo.Nastesti lod na kameni neuvazla sklouzla stranou a vic od brehu ,kde uz jsem mohl spustit motor a zajet do hlavniho proudu.Olinek byl chvilku radne vydeseny jestli se nepotopime...z pod lodi se vyvalilo po narazu par bublin,ale ty za chvili prestaly a rukou jsem se presvedcil ,ze poskozeni neni velke.Dira mozna jako od hrebiku a ani jsem si nebyl jisty zda docela skrz. Po par kilometrech jsme uvideli na brehu jednoho z ostrovu asi osm canoi a Aduv motorovy clun.Vypadalo to ze zde budou na noc a tak jsme k nim zamirili pres reku,ktera zde tekla velmi prudce a hnala nas na kamenitou melcinu.Kdyz jsme se vydrapali do campu na vysokem brehu, nasli jsme kolem ohne uz slusnou partu.Byl tady Henry s Milenou,Lap a Vilemina,Siska,Ada,Hanka,Petr,Rumson,Hanzin a vedle jeste druha parta s Fredem z Whitehorsu,ktery je na tenhle camp vlastne zavedl. Behem vareni vecere prijel jeste velky nafukovaci clun s osmi clenou posadkou a tak bylo vecer kolem ohne veselo a spat se slo az po pulnoci.Olin mi usnul u ohne a musel jsem ho vzbudit protoze jsme meli ustlano ve stanu na lodi. Cesta po tme dolu a prez naplavene drevo nam dala dost prace bez baterky,ale zato jsme spali v lodi a rano nemuseli nic bourat a balit Den druhy 20.8 Do rana se zas pocasi vybralo a vetsina canoi odjela uz kolem devate nez jsme se s Olinem probrali.Zkontroloval jsem si ponor,ale zdalo se ze je stejny jako vecer,takze jsme se nepotapeli :-)) Sundali jsme z lodi stan aby nam neprekazel v rozhledu a pohybu a vydali se za ostatnimi. Ten vecer se melo dorazit do Fort Selkirku,kde byl pak odpocinkovy den. Fred Hanka a Petr se svymi posadkami se rozhodli tam dojet az pozitri a zustali pozadu. Vetsinou neseni proudem jsme projeli kolem nekolika skupin ktere si na brezich varily,take jsme minuli Zrouta s Alesem a nekolika dalsimi.Zrout cestou skousel stesti v ryzovani zlata z naplavu a predvadel zajemcum jak se zachazi s ryzovaci panvi. Kdyz se odpoledne zvedl vitr,nahodili jsme motor, ale asi po hodine jsem zjistil ze nabirame vodu, lod ztezkla a jen spatne reagovala na kormidlo. Vyhledl jsem si peknou plazicku u jednoho z cetnych ostruvku a najel plnou rychlosti na hladky breh.Protoze byla ale lod v komore pod podlahou plna vody,nepodarilo se mi vyjet dost daleko.Netrvalo dlouho a zacali projizdet kolem nektere z lodi za nami a tak jsme zavolali na pomoc Henryho a dalsi pak prichazeli sami ,kdyz videli ze mame problem. S takovou posilou uz nebylo tezke lod podlozit nekolika kusy dreva a po nich ji vytahnout celou z vody. Nejdrive jsme vybrali kyblem nekolik galonu vody,ktera se natlacila do vnitr kdyz jsme zacli pouzivat motor. Puvodne jsem chtel diru zalepit jen zvykackou a daktejpem ,ale Zrout mel petiminutove Epoxidove lepidlo a tak jsme provedli dokonalou opravu. Vitr zatim znacne zesilil a proto jsme na dalsi cestu pribrali do vleku asi ctyri canoe s Henrym, Milenou, Rumsonem a Lapa s Vileminou , po par hodinach uz jsme meli slusnou partu asi osmi posadek a dobre jsme se bavili.Jednou jsme zastavili u opustene barche,uz pred lety vytazene na brehu uprostred divociny.Take jsem si pripevnil na motor kus provazu abych ho mohl snadneji vytahovat z vody a nenamahal si tolik zada. Par kilometru pred Fort Selkirkem jsem nedaval dost pozor a podarilo se mi zajet do velice melkeho ramene. Canoe se musely pustit a s vytazenym motorem jsme s Olinem bidlovali lod pokud mozno nejhlubsim korytem. Nekolikrat jsme dreli o dno a temer uvizli ,ale nakonec jsme lod vzdy nejak pretahli zpet do hlubsi vody az skoro pred pristavistem jsme se konecne dostali do hlavniho kanalu a bezpecne dorazili az k pristavisti. Breh je zde dosti vysoky ,nejmene pet metru a proud tak silny,ze jsem i se 40ti konovym motorem mel co delat dostat se proti nemu az do mista kde byl maly vracak ,ktery jsem si vybral jako pristav....... Kdyz jsme zajistili lod a vystoupili nahoru do campu ,byly uz nejake dve tretiny obsazeny.Rozhodli jsme se,ze tentokrat budem v tabore,protoze k lodi to bylo dost daleko a hlavne spatne schudne i za svetla.Take jsem nechtel odchazet od ohne v nejlepsim az si Olin vzpomene jit do spacaku. Natahli jsme si jen plachtu jako pristresek, vedle Flinecka, Pete Kida, Barona a Habesana a Naftaka a pod ni si ustlali. Olin se sel ihned venovat sbirani lahvi a plechovek od piva,ktere mi snasel do lode :-(( aby je doma zpenezil, ja obchazel kamarady a pripravoval veceri. Olin se mezi tim najedl u brnaku,kteri si pujcili nas kotel na gulas. Pred setmenim se vsichni sesli uprostred campu kde byl zapalen velky ohen a u nej se dala dohromady slusna kapela. Fony s Pavlou, Lampa, Zdena s mexickou baskytarou,Lenka a Namornik. To byla jen mala cast a na druhe strane dalsi parta muzikantu kolem Hanzina, takze pisnicky se stridali z prava i z leva a mezi nimi vzdy nekolik vtipu....nejlepsi snad byl Jarda Havranek kdyz predvadel jak mu v cesku ukradli kosicek....... Olin nastesti vetsine vtipu nerozumel, ale ty slova co se naucil, ryzi cestina :-)) ... (kdyby to slysela maminka), potom zacal usinat ,tak jsem ho zavedl do postele a sam vydrzel u ohne jeste asi do ctyr rano.Nebe se vyjasnilo bylo plne hvezd a mezi nimi se rozzihala a opet ztracela polarni zare....... 21.srpna - 35.vyroci okupace Ceskoslovenska v roce 1968 Rano bylo pekne, odpoledne zacly prehanky.Olin beha po campu a pilne sbira plechovky a lahve od piva,ktere mi naklada do lode.Jestli se bude pit timhle tempem celou cestu asi nas to potopi. Odpoledne jsem prosel cely areal Fort Selkirku a nadelal par fotek a videoshoty. Dobijel jsem baterky a uvaril jidlo pro oba, ale musel ho snist sam protoze Olinek se uz prizivil nekde jinde. Vecer bylo zatazeno a teplo, ale nalada nejak posmutnela, ohen byl zahajen basnickou kterou sepsal Naftak k vyroci ruske okupace a mela veliky uspech. Prikladam ji na dalsi strance. |
Yukon River 2003 Fotky |