| Treba po slepu.................. Tapi |
Zensky se deli na slepice a vichrice. A vetsinou se pozna na prvni pohled, maximalne poslech, ktera je ktera. To se ovsem netyka Radky Sobulkovy receny Vlasatice. To neni vichrice, ale tajfun, tornado, blondata smrst s hebk�m hl�skem a naivnim ksichtikem, kterej pochopitelne nikoho nevaruje, takze se dotycnej lehce necha unest, pak plachti vzduchem a probere se az vodhozenej do mokryho pisku. Moc klukum jsem delal vrbu, nejdriv na gymplu a pak na vandru. Teda jen tem, ktery navzdory nasemu navyklymu zpusobu hovoru uverili, ze spolu nic nemame, ted ani predtim. Coz zdaleka nebyla vetsina. Kdyz mi v pondeli zavolala, jestli bych s ni nejel k Jackovi do Zavrch, mell jsem z toho docela sok. Ne z tech Zavrch, uz me tam zvala. Ale nikdy se mi to nehodilo. Nak se mi nehodi jet s partou, s kterou zacala jezdit behem my vojny. Kvuli jedny holce, ale to sem nepatri. Tak za prve: proc nejede na countrybal Bubaku, udalost sezony, kde budou vsichni jeji partaci? Ona, lonska kralovna plesu? Strasne rada tancuje a tam si nikdy, co pamatuju, od vecera do rana nesedla. Slysel jsem teda, ze ma kluka. To u ni nebylo nic divnyho, ale s timhle prej uz chodila tri mesice, coz bylo neuveritelny. Nebyl Brnak, takze jsem ho neznal, ale takovou vydrz jsem u ni nezazil za celou dobu, co se zname. Pomalu sedm let. Konecne bych i pochopil, ze chce jet se svym klukem nekam sama, i kdyz to je pro ni netypicky, ale proc me teda taha s sebou? Nakonec me zlakaly ty Zavrchy. Slysel jsem o tom uz od Shortyho, banjisty na�� vojensk� kapely. Tomu Jackovi je pres sedumdesat. Delal vsechno mozny, cestoval, umi asi pet jazyku, pise, hraje na housle, fletnu a kytaru a maluje. Zije na chalupe kousek od polskejch hranic a o vikendech k nemu jezdi vandraci z cely republiky. Shorty me tam prave zval, jenze s nim bysme si museli davat slozite sraz, kazdej tam mame cestu z jiny strany. Von je z Liberce. Byl jsem teda r�d, ze jedu s Vlasatici, tak jsem se nechal jeste asi ctvrt hodiny premlouvat a pak jsme se dohodli na patek. * Elf je furt stejnej. Kdyz mu clovek z dobroty srdce neco nabizi, pomalu aby ho prosil. Jasne se na ty Zavrchy tras, ale celou dobu se vymlouval na bubackej countrybal, ze uz to Princezne slibil. Takze jsem tvrde zasmecovala, ted nebo buhvi kdy uz nikdy, a hele jak rychle souhlasil. No, jestli Princezna je ta zrzka ve vytahanym svetru, co ma dobrej hlas, ale furt ho potrebuje zalejvat, byl mozna rad, ze na bal nemusi. Ale nevim to jiste, uz se v tech jeho klekanicich nestiham orientovat. Tanec zacal hned na nadrazi. �Ty ses snad zblaznila! Kde mas bagl?� �Doma. Tam budu spat na peci � a co se staras?� �Takhle jedes na vandr, jo? A se mnou! Co kdyz nekde zakufrujem? Nemysli si, ze te vemu do spacaku!� �Tos me ranil, po nicem tak neprahnu. Kde bysme prespavali? O pulnoci jsme v Hronove, tam nam jede autobus a pak je to asi tri kil�ky pesky. Vyzkousenej spoj!� �Jo a ty me tvrd, ze v noci nekam trefis. Pamatuju jaks nas vedla na potlach Pavuciny, a to byl za bilyho dne!�To mel teda pravdu, a bylo to od neho pekne sprosty. Copak jsem mohla za to, ze tehdy pokaceli ten strom, podle kteryho jsem vzdycky odbocila? Ostatne nevim, proc by melo trampovi ublizit sest kilaku navic. Aspon dvacet lidi tam tehdy slo a jenom on mi to bude jeste po trech letech pripominat. A tak jsem nasadila smrtonosnej usmev a povidam: �Chapu, ze z predstavy,ze se mnou stravis noc ve vopustenejch lesich, se ti klepou kolena, ale neboj. Nehodlam proverovat tvy neschopnosti. Bud bez obav, k Jackovi trefim treba poslepu.� Byl by me vazne hnal domu pro bagl. Nastesti jsem prozirave prisla na posledni chvili a jinej vlak nejede. Co mu budu vysvetlovat, proc jedu v zim? bez bagaze. Nejriv to prece musim rict Martinovi. * Tak jsme si uzili prestupu a timhle vlakem pojedem az do Hronova. Vlasatice zduraznila, ze tam budem presne o pulnoci, bagl jsme hodili na polici a pokracovali v hovoru. Od gymplu jsme si tak nepokecali, a popravde ani tam, tehdy to bylo jiny. Vlastne jsem zjistil, ze je hrozne mila. A krasna, ale to byla vzdycky. Rozhod jsem se, ze musim proverit, jak je to s tim jejim klukem. �No vazny,� smala se.�Jeste rekni, ze se chces vdavat. Ty urcite.� �Uz asi jo. Proto jsem taky poprala sluchu tvymu letitymu skemrani a beru te do Zavrch. Hned tak se tam zas nedostanu, a asi pudu z Brna. Tady nemame kde bydlet. A Martin tam ma dobry misto a kapelu.� Chtel jsem se zeptat, kamze to vlastne chce brat roha, ale mrkla z okna, za kterym se zvolna dalo do pohybu nadrazi, a zajecela: �Kolik je? Pulnoc pryc! Uzjsme davno za Hronovem! Tys nehlidal hodiny!� V hadkach, ci je to vina, kdyz ona nema hodinky a ja neznam stanice, jsme vystoupili. Nebylo jasny kde. Mozna si reknete, ze nadrazni ceduli nelze prehlidnout, ale kolem zurila vanice metelice jak v ruskejch pohadkach. Na predpazeni nebylo videt vlastni rukavici. Neprijemny, ale holt neco vydrzime. Nastesti tam visela mapa. A na ty jsme zjistili, ze bysme museli vydrzet sestnact kilometru lesem, kudy nikdo z nas nesel. S baterkou, ktera dosv�ti tak na tu mapu. Takovejch prilezitosti musi chlap vyuzit a dat zensky najevo, jaky ma stesti, ze je prave s nim, protoze von se nejen nezalekne, ale spolehlive ji vochrani. Ani jsem moc neriskoval, vedel jsem, ze Vlasatice ma za sebou vetsi silenosti nez par kilaku ve snehu. Jenze vona rekla: �Nejdu.� �Co blaznis, ses bez baglu, je sotva deset pod nulou a kdyby bylo nejhur, takovejch trpasl�ku jako ty unesu na zadech sedum,� kasal jsem se. Chvili me mlcky pozorovala a pak rekla, ze si jde vyptat nocleh po barakach. O pulnoci! Cvok. Nastesti to nebylo nutny. Hned na nadrazi v takovy malinky osvetleny cimricce sedela ajznbonacka a ta nam dovolila vyuizt na spani celou sousedni ratejnu, na rozdil od ty cimricky nevytopenou. Ale s t�m se nedalo nic delat, ona sama mela uhli tak sotva pro sebe do rana. Holt drahy setrej. Ale nechala nas sestrcit lavice k sobe a stahnout ze stolu vikslajvantovy ubrusy. Kazdej celsius dobrej. Este patrala, co by nam dala, ale uz tam byly jenom kyticky ve vazach, taky vikslajvantovy. Chtel jsem navrhnout, ze bysme si je na noc dali do sepjatejch rukou na brise, aby rano uz s nama nemeli praci, ale ta babka, zjevne nestastna, ze se o nas nemuze postarat lip, najednou rika: �Nakonec, vy uz vite, cim se zahrejete, zejo!� Rozpacite jsme se podivali na ni, pak na sebe, rozchechtali se a prikejvli. Ciste proto, ze by jinak obavama o nase zdravi oko nezahmourila. Coz ma ostatne v popisu prace. Dobra vila v modre uniforme zmizela za dverma a pred nama bylo pet hodin do ranniho vlaku. �No prosim! Jestli jsem to nerikal! Ted jsem zvedavej, v cem bude� spat. V mym spacaku, zejo. Clovek se sedum let uspesne brani, tak sis me musela vodtahnout az do Cesky Metuje. No, kdyz mne slibis, ze na me budes celou noc hodna, tak te k sobe pustim.� �Budu, Elfe, neboj. Zabalim se do vikslajvantu a pak budu celymu Brnu dojate vykladat, jaks v minus deseti nevohrozil mou cest spolecnym spacakem. Jedno voko nezustane suchy!� Vyzyvave po mne mrskla pohledem, otocila se a uvolnila si sponku z hrivy. Vodopad se ji prelil po zadech a ja si uvedomil, ze dnes budu spat na nejkrasnejsich vlasech jaky znam. Schvalne jsem si od druhaku sedal ve skole za ni, aby mi padaly na lavici. Jak jatej jsem rozbalil. Vlasatice se klidne cesala a v momente, kdy uz bylo pozde na nejakou mou reakci, podotkla: �Hele, Elfe, to s tou svatbou jsem myslela vazne. Beres to, doufam, na vedomi?� Nacez si v naprostym rozporu z predchozi vetou zacala svlikat dziny. Pak tlustej svetr...... |