Rano jsem se citila doslova rozbta na kousicky, mrzuta a hladova. Nemocnicni snidane nestala za nic a jeste jsem pri vizite musela k obveseleni vsech znovu vypravet svoji komickou historku. Nejradeji bych si od plic zanadavala - to ovsem s ohledem na povahu meho zraneni dost dobre neslo - a potom - na koho bych se mela vlastne zlobit? Konec koncu akteri tohohle vskutku silvestrovskeho povyrazeni to se mnou mysleli dobre a snazili se mi pomoci - pohrichu nezavisle na me vlastni vuli. Dopoledne jsem prospala a k obedu se probudila stejne mrzuta a bolava jako predtim. Novorocni dietni obed mi naladu take nevylepsil a tak kdyz prisla v rannem odpoledni sestricka se zpravou ze mam navstevu, jenom jsem obratila oci v sloup. Videt v teto situaci puvodkyni vsech mych nesnazi se mi zdalo takrka nad me moznosti. Nicmene jsem nakonec odevzane prikyvla ze ano. Necht tedy mati vstoupi..... V pristim okamziku jsem vytrestene zirala na plavovlaseho hromotluka, tentokrat pro zmenu navleceneho do zjevne svatecniho (a zjevne trochu tesneho saka) s promastenym balickem v ruce....Rozpacite poposel k me posteli a pozdravil.: "Dobry den - jak se mate?" Jak se asi mohu mit! Uz jsem se zase vztekala, a rozhodne to na mne muselo byt videt. Muj zachrance nervozne zamzikal svetlymi rasami: "Ja vim, ono to dost boli....ja nerad.....no ale uznejte - jak jsme mohli vedet....oni obvykle.....! " Zarazil se. "Ja jsem chtel jenom rict..no takova hezka..to by byla prece skoda...mate zivot pred sebou....." Pane boze on si taky mysli ze zachranil sebevraha! Dopalila jsem se nanovo. '"Tak podivejte se vy jeden zachrance! Zadnej pokus o sebevrazdu se nekonal - to jenom moje maminka si mysli ze zadna normalni zenska nemuze bez chlapa zit chvilku v klidu a spokojenosti. Prevalcoval jste mne pri pokusu o uplne normalni oslavu Noveho roku! Televize, vino chlebicky....znate to?" Skoro jsem se rozhorcenim dusila. Mroz znovu zamzikal, tentokrat uzasle, odkaslal si a nasledne vysoukal ze sebe neprilis smysluplne souveti. "Takze tedy..my jsme jaksi... a ted Vy....." Zavrtel hlavou a vzdal to.'Tak teda prominte. Nezlobte se- my to nemohli vedet......vase maminka...no....tak si aspon vemte ty chlebicky" Natahl ke mne pomackany balicek. To uz bylo moc i na mne a vzdor sadrovemu krunyri jsem se rozesmala. "Ja vim, ona mati je k nezastaveni! Ona to mysli hrozne dobre jenze trochu postaru! Tak si sednete kdyz uz tu jste!" Zbytek navstevni doby jsme si hodne povidali, ja jsem mu vysvetila rozdily v me a mamincine filosofii a z neho plynouci nedorozumeni, on mne bavil pribehy ze sve rpofese - nekdy veselymi, jindy s mene stastnym koncem, vsechny ale laskave a s pochopenim. Kdyz ve ctyri hodiny nakoukla do pokoje sestra a ohlasila konec navstev, byla jsem uz hodne unavena, ale soucasne mne mrzelo, ze je konec. "No tak, sup sup sup! Vy si ted musite odpocinout a manzel prijde zitra znovu, ze?" zavelela. Dodnes nejak nevim jak to presne bylo. Jestli jsem se podivala nejdriv ja na neho, nebo on na mne - kazdopadne to byl on kdo rekl: "Tak ja bych prisel...teda...kdyz vas mam na svedomi, ze jo..... No vlastne ja jsem Lubos..." A ja samostatna, nezavisla a svepravna zena dvacateho stoleti jsem se predpisove zapyrila a zapipala jako ptacek.: "Vlastne Irena.....tak tedy prijdte - kdyz mne mate na svedomi, ze....." A tak skoncil nejveselejsi Silvestr meho zivota - po nem zacal rok, ktery taky nebyl tak docela k zahozeni, protoze Lubos byl toho nazoru, ze kdyz mne ma tedy "tak jakoby" na svedomi, je to jaksi naporad. Navstevoval mne pravidelne v nemocnici a v den propusteni mi oznamil, ze docela urcite nemam doma spravne serizene plynospotrebice a ze je to velice nebezpecne. Po kontrole vsech horaku, tesneni a trysek mne upozornil, ze jsem po tom spitale hrozne bleda a ze bych mela chodit vic ven - ze by mne teda doprovodil....kdyz mne ma tedy :tak jakoby na svedomi...ze...a v zaveru mi sdelil ze souhlasi s moji maminkou, ze samotna zenska to mas opravdu moc tezke a ze by si mne tedy...tak jaksi...vzal, ze..... |
 |