Piratijiznichmori

~ Pirati Jiznich Mori ~ Kennedy

Bylo to asi deset dni co jsme vypluli z Dempasaru na desetimetrovem trimaranu. Byl jsem jeden ze triclenne posadky.Meli jsme na palube tri platici cestujici.Dva hipiky z Anglie,co byli vecne sfetovany na marusce a Svycara,ktery naposled pracoval jako kuchar v Holiday Inn v Denpasaru a take mel namireno do Australie. Meli jsme plout podel indoneskych ostrovu vychodnim smerem na Flores,Komodo a Timor,pak na jih do Darwinu.Tou dobou prestal ve dne foukat vitr i tak slaby a tak jsme popojizdeli jen par desitek mil vzdy v noci. Byli jsme nekde mezi Sumbavou a Celebes, asi na 118 stupni vychodni delky a 8 stupni jizni sirky. Zrovna jsem skoncil sichtu u kormidla a utahanej od marnyho vyhlizeni majaku, ktery mel podle mapy oznacovat koralove utesy, jsem predal kormidlo kapitanu Michelovi a sel mu udelat do kajuty kafe nez si lehnu. Bylo asi hodinu pred svitanimm,vitr se tisil jako obvykle a uz jsme se jen vlekli. Najednou divny zaskripani a nez jsem se stacil zeptat co je -buch-......a rachot pod lodi..... to uz jsem se ani neptal. Jasne. V momente zmatek a v par minutach nez se nasla baterka, uz jsem byl po kolena ve vode a v dalsich par po pas. Skripani a narazy pokracovaly, Michel hned pri prvnim narazu shodil plachty, takze bylo jasne ze na necem sedime. Podle rychlosti s jakou se kajuta naplnila vodou nemelo vubec smysl se snazit ji vybirat nebo hledat diru. Byl odliv, tak jsme jen vyhodili na kazdou stranu kotvu a cekali na svetlo. Nejdriv byo videt zpenenou caru priboje a proti rozednivajici se obloze rezavy zbytek zelezne konstrukce, na niz za dob holandske kolonizace staval majak vyznaceny na mape.

S pribyvajicim svetlem jsme zjistili, ze sedime uprostred koraloveho utesu asi 500 metru od jeho konce. Byla to smula, ze jme navigovali tak presne. Pri plnem prilivu bychom to hrave prejeli, pri odlivu se utesy dotykaly hladiny nad niz vycnivaly jen tri hromady pisku par set metru od sebe Tou dobou jsme uz sedeli bez hnuti a kdyz jsme se spustili z paluby kolem lodi bylo vody po kolena. Po prohlidce diry bylo zrejme ze bez sucheho doku se to neda opravit.(Pozdeji Michel zjistil ze stejne nema tuzidlo do laminatu).Vytahli jsme jeste rezervni kotvu a vsechny tri rozmistili a dukladne upevnili tak aby nas proud pri prilivu nestahl na hlubokou vodu. Tak bychom mohli vydrzet pri dobrem pocasi i par tydnu. Pred polednem se na obzoru objevila plachta. Dva pasacci (platici cestujici)kteri se do te doby snazili dat dohromady sve veci rozhazene po cele lodi a ve vode nebo se hadali a tahali o to co meli dohromady se nyni zacali hadat,kdo z nich bude prvni zachranen. Lodicka prijela az k nam, byla to domoroda kanoe (piroga) vydlabana z kmene, pul metru siroka, 6-7 metru dlouha s plovakem po strane a trojcipou plachtou. Mistni rybari je bezne pouzivaji i k nekolikadennim cestam mezi ostrovy i na volnem mori. Dva domorodci kteri mluvili narecim Celebes, ale tvrdili ze jsou se Sumbavy, byli ochotni vzit dva z nas (za malou odmenu) do nejblizdiho pristavu pro pomoc. Michel jako kapitan pochopitelne zustaval. Australan Greg a ja jsme se do zachrany nijak nehrnuli. Vlastne zatim o nic neslo a pak jsme meli pocit ze jako posadka nejak patrime k lodi. Domorodci si vybrali par hadru z veci nahromadenych na palube ale s rostouci chuti si zacali pribirat vic a vic. Nakonec prohlasili, ze veznou jen toho, kdo zaplati navic k vecem ktere uz si nalozili 10.000 rupii. (25 dolaru, ale porce gulase s ryzi prijde na 150 rupii.) Tim odpadl jeden z pasacku neb nemel a jeho pritel mu odmitl pujcit,takze jako druhy jel svycarsky kuchar.Bylo dohodnuto ze vse ohlasi na Sumbave policii a poslou lod se sudy nebo pneumatikami abychom mohli Estrelitu pri prilivu zvednout a odtahnout do pristavu.Pocitali jsme dva dny tam, dva dny zpet, neco na zarizovani, takze za 5-6 dni by tady mohla byt pomoc.

. Zatim jsme udelali z plachet pristresek na palube, naklonene v 30 stupnovrm uhlu, lovili v zaplavene kajute veci stojici za zachranu, hlavne potraviny, chytali ryby, probirali znovu a znovu moznosti opravy, sileli z vecne nestastneho hipika a litovali ze nejel se svym komplicem. Pri te prilezitosti se Michel zminil ze je v okoli stale dost domorodych piratu ac anglicka admiralita vycistila jejich zakladnu v Makasaru na Celebes pred padesati lety. Nehlede k tomu ze nasi dva zachranci mluvili prave celebes zacli jsme po tydnu byt nervozni. Estrelita se pocala pusobenim neustalych narazu a smykani pri prilivu zvolna rozpadat a pomoc nikde. Nejdriv jsme s nasi malou dinghy pro dva prevazli zasoby a drobnosti na jeden z ostruvku, ktery i pri prilivu vycnival asi metr z vody a byl tak 10 x 3 metry, Pozdeji jsme tam premistili kemp a vrak ktery byl jiz mimo moznost opravy jsme jezdili jen rozebirat a zachranovat co se dalo. Dosla nam voda a tak jsme na primusu destilovali v papinaku morskou. Mimo ryze a fazoli jsme meli dost ryb a obrich musli.Ty byly tez jedinym nebezpecim, nebot jsou pod vodou tezko rozeznatelne a jedna temer metr v prumeru ucvakla hrave veslo. Co by provedla s rukou ci nohou se da snadno predstavit i kdyby byla jen polovicni velikosti Velci zraloci se drzeli v hluboke vode pod utesem a mensi (1.5m) se k nam nikdy nesnazili priblizit. Za celou tu dobu jsme asi 2x zahledli na obzoru plachtu nejake kanoe ale znizela vzdy aniz by se nam ji podarilo privolat. Konecne koncem druheho tydne se ukazala plachta vetsi lodi a mirila primo k nam. Byli jsme dost prekvapeni ze to je deset rybaru ze Sumbavy,ale prijeli sem na ryby a ne pro nas.Pochopitelne nam na tom tak dalece nazalezelo a dohodli jsme se,ze nas i se vsemi vecmi dopravi do pristavu az nachytaji dost ryb a budou se vracet. Byli to nejchudsi lide ktere jsem kdy videl.Krome spolecnych siti a lodi,ta byla jen vetsi obdobou dlabane canoe asi 15m dlouha,meli jen par hadru na sobe (cary) dve macety,par hlinenych hrncu s vodou a na vareni ryze.Ochotne nam prenechali cast sve vody a pomohli nam prevezt z vraku oba hlinikove stozary a motor,ktery jim pak Michel venoval spolu s kompasem a mapou okoli,jako cenu za pomoc.Vyjizdeli lovit kazdy den pred svitanim a vraceli se po poledni.Po zbytek dne cistili a susili nalovene ryby. Tretiho dne prave kdyz se vratili z lovu se objevily na obzoru plachty a po par hodinach se priblizil asi dvacetimetrovy skuner s osmi domorodci na palube,mezi nimiz byli i dva nasi znami z prvniho dne stroskotani.Spustili plachty kus od nas a asi pul hodiny nas pozorovali dalekohledem,pak zvedli kotvy a zmizeli za obzorem. Michel znovu vylicil kapitanovi rybaru celou historii naseho ztroskotani.Vsichni se tvarili divne a zive diskutovali,ale nic nam nerekli a nase znalosti reci nebyly dostatecne abychom pochopili oc jde..Teprve po veceri nam rekli abychom si pripravili vse na rano k odjezdu a vysvetlili,ze na skuneru byli pirati z Celebesu.Kdyz videli ze jiz nejsme sami,odpluli pro posilu.Oni sami by se jich nemuseli obavat,ale v nasi spolecnosti a s nasim majetkem by nemeli nadeji na preziti.Nase dva spolecniky,ktere drive odvezli uz urcite hodili zralokum. Brzo rano se tedy zaclo nakladat (ctyri z nich zustali v campu s nasusenymi rybami) a zbytek jel s nami na Sumbavu. Druheho dne vecer jsme pristali v male rybarske vesnici.Nebyla primo na ostrove,ale na kulech asi kilometr od pobrezi. Zilo tam ke dvema stum lidi,ale z toho vetsina deti.Vsichni z nas byli na vetvi,nebot belochy znalo jen par starcu kteri pamatovali jeste Holandany pred 60 lety a jeden mladsi,ktery pracoval nejaky cas nekde na lodi a umel i trochu anglicky.Chyse ve vesnici stali na kulech z kokosovych palem a z jejich listu byly i dosky na strese.Steny byly rohoze pletene ze stipaneho bambusu nebo rakosi a vsechno bylo propojeno mustky,houpajicimi se chodnicky a verandami.Uvnitr meli jen rohoze z travy par hlinenych hrncu a spousty rozesmatych deti..... Dopoledne jsme venovali prohlidce a oficielni navsteve u nacelnika,kde jsme byli pohosteni rybou a ryzi "Nasi Goreng" a palmovym vinem.Pochopitelne cela vesnice byla jako vzdy nacpana v oknech a dverich a sledovali nas na kazdem kroku.Nacelnikovi jsme dali bryle na potapeni,mel jen vlastnorucne vyrobene ze dreva se zasmolenymi kousky skla,ale daleko nejvetsi radost mu udelal Greg krasnym chromovanym otvirakem na konservy s cervenou plastikovou rukojeti.Za dalsi nejuzasnejsi darek byla celou vesnici povazovana plastikova lahev od cistice na okna s rozprasovacem.Konservy jsme nikde nevideli a zasklena okna mel jen hotel a policie v hlavnim mestecku ostrova.Rozhodne jsme jim udelali radost i kdyz ani bez techto vymozenosti civilisace nevypadali nestastne.Myslim,ze ziji mnohem spokojeneji nez vetsina z nas i s nasimi myckami nadobi a elektrickymi kartacky na zuby a pral bych jim aby se nikdy na tak pochybnou zivotni uroven nedostali. Na policii i v pristavu nas ujistili,ze jim nikdo nic o ztroskotani nehlasil ani o nikom neslyseli.Aniz by se obtezovali sepisovanim nejakych protokolu,poslali nas k emigracnimu urednikovi.Ten se vubec nezajimal o ty kdo nepristali(ac meli) ale naopak byl velice nespokojen ze jsme pristali mi,kdyz jsme nemeli platna vstupni visa.Vybavil nas dopisem a informaci,ze se mame do tri dnu hlasit na oddeleni v Dempasaru,jak se tam dostanem je nase vec...... Nejblizsi privoz jel az za dva dny a ani dalsi spoje nebyly o nic lepsi,takze jsme se hlasili az za tyden. Nejdrive chteli 50 dolaru pokuty od kazdeho,potom nam hrozili zavrenim,ale konecne jsme to usmlouvali na nova visa pro vsechny za rozmaceny vytisk Playboye a 15 dolaru. Michel se rozhodl ze bude stavet "Estrelitu 2".Greg cekal na penize od znamych z domova a hipik proste zmizel.Ja jsem se odstehoval zpet na plaz do sveho stareho campu a stravil tam dalsi tri tydny tetovanim australskych surfaru,nez jsem si vydelal ke svym 120ti dolarum zbytek na letenku do Sydney

zpet