Hodiny nad dverma cvakly zajedenact minut jedenact a z kourovy clony zadunel oficirsky hlas Kulaty baby: "Tak hosi, prachy na drevo a de se na kute:" Prislo to sakra nevhod - cely odpoledne sme se hadali o jednu pisnicku, bzuceli a brumlali jeden pres druhyho u jedinou spravnou melodii. Pindous rval "proboha jdete do haje, v tom patym traktu je trarara rara rarara" a bylo to moc hezky a cela hospoda se naramne bavila -vlastne jako kazdej ctvrtek vod ty doby, co jsme se v tyhle knajpe schazeli. Zrovna to zacalo byt uplne jasny.Pindous se totiz strasne bodnul a splet si ty pisnicku s uplne jinou, ktera je trarara rara....a v tom se ozval ten babinej hlahol.Tak sme se jako kazdej ctvrtek na posledni chvili zacali dohadovat, kam se jede v sobotu. Jirka unavoval Podkozim (ma tam prisernou holku, ktera v nem ceka korbu, pac ho videla dycky jenom ve vataku) a zvedla se tradicni boure plna protestu, kdyz hodiny popolezly zapetminutdvanact a ve dverich se jako Kozinuv duch Lomikarovi objevil ve voblaku koure Nudla. "Jezis Nudlo, co je s tebou?" zajasal Pindous a tahnul Nudlu ke stolu. "Babiii jeste jedno, jo...." zazadonil k vycepu a vrhl se ke Kozinovymu duchu, "Nudlo, mlezivoure zradnej, ty mas nekde holku!" Nudla zamroural a s rozpacitym sklebem zacal votirat svych 6 dioptrii.Nebyl mezi nama uz dobrej mesic a uz nam pomalu schazel. Nudla byl totiz takovej ventil pro nasi partu. Pindous o nem rikal, ze je to svaty muz a vsem bylo jasny ze to tak je. Dlouhej prihrblej kluk s ridkejma vlasama a nervoznima, vecne zmrzlejma rukama s trosku smutnackym pohledem a modrejma andelskejma ocima. Slavnej a obavanej pro svoji prisernou nesikovnost.Vobe ruce levy -skovavali jsme pred nim venku sekery a noze.Nudla nemusel nic delat. Stacilo aby sedel na sutru uprostred kempu a kreslil do toho svyho usmudlanyho notejsku a na osade vladla idyla. Prestaly hadky a novy nezacinaly, byli jsme k sobe hodni, mili a zdvorili a delali jsme si drobny usluhy. I kdyz jsme ho nekdy tejrali a mucinkovali pro ty jeho nestastny ruce.Nudluv zarivej kukuc svitil nad osadou jako betlemska hvezda- jen drobatko zamlzena. Nikdy to mucinkovani ale netrvalo dlouho. Nudla byl proste svatej clovek. Kdyz si nas svetec konecne opravil optiku a peclive ji usadil za usi, coz jsme sledovali s pozitkem a netajenym potesenim- zeptal se pres pullitr. "Kuci, kam se jede v sobotu?" To vite vsem se nam ulevilo. Nudla se vratil. Nudla jede ven, holka v tom neni, sme komplet a v sobotu to bude fajn. Byli jsme v te chvili ochotny jet treba i na to Jirkovo pitomu Podkozi, kdyby to Nudla chtel. Ale Nudla nas prekvapil z jiny strany. "Halejte se uz jsme nebyli nejak dlouho na Starym..." Rekl to uplne tise a tak nak schoulenej do sebe, az to bylo divny. Zazasli jsme. "Pojdte pojedem na Starej" zadonil Nudla a my koukali, proc mu sakra zalezi zrovna na Starym.. Jirka se pomstil za propadly Podkozi. "Ty mas na Chalupach holku a budes ji tahat na Starej, ne?" Busil do ubohyho svetce, az se Anton zvednul: "Vazne Nudlo, co to mas s tim Starym?" "ja jsem tam byl trikrat za sebou....vono je to tam ted pred jarem pekny.....a tak...tak bychom tam mohli.." soukal ze sebe a delal prstem krouzky v louzicce piva. Pukali jsme zvedavosti. Nudla jezdi kazdou sobotu na Starej! "Tak jo, proc ne, ze jo" rek sem. A bylo to. Ted trosku odbocim. Abyste vedeli, Starej to byl starodavnej kemp za Rakovnikem, kterymu jsme tak dlouho vymysleli meno, az mu zustalo to na Starym. Meli jsme k nemu, k tomu fleku nad potokem, uz trochu dedkovskej pomer a znali sme tam kazdej sutr. Na Starym jsme vlastne zacinali - ve vysitejch sombrerach a drevenyma koltama. Casem jsme Starej zacali vopoustet, jezdilo se tam, kde bylo vic zivo. Dvakrat trikrat za rok se nam ale zacalo stejskat po tichu a bylo jasny, ze v sobotu se jede na Starej, Dlouhy leta jsme tam taky uz delali totem - teda mlvili o tom, ze Starej by si paradni totem zaslouzil. Ale znate to - jednou jsme sli dokonce do lesa pro poleno, ale skoncilo to v Chalupach v hospode. A na ten Starej jezdi Nudla kazdou sobotu! Kulata baba uz mela zidle na stole, smejdila kolem s pekelne spinavym hadrem a loupa utahanyma ocima. Tak v sobotu se jede na Starej. A Nudla ma tajnost. Sobota. Nudla se klati k vagonu na posledni chvili a v ruce drzi podivnej vak, padam do mdlob a Anton jasa "von se nam zblaznil svatej muz" a pod lavicama zabrabenci dyzlak a modrej pan zavresti na mrnavej kornet. Nudla dopadl na lavici, brcalove zelenej vak s vobludnym napisem BOTAS svira hubenejma kolenama a cisti optiku.Pindous mu klobanovskym prstem tuka do vaku, neco tam plechove chrasti, ale my jako neslysime a zerem se zvedavosti. Nudla ukoncil brejlovej vobrad, zasviti andelskym pohledem a povida: Co si takhlenc drobet zazpivat, abych se vydejchal?" Zadratovany bedynky lezou z vohorelejch futralu, za chvili listkostipec kvili fistuli s nama a hulaka na celej hytlak a venku pukaj pupence. Jedeme na Starej a to je vzdycky fajn. kor na jare. A s Nudlou. Cerna rana mezi voci - to je tunel za posledni vechtarnou. Pleskne par dobrackych facek. Bila rana pres oci a je konec tunelu. Uzdy na zada a jsme doma. Na Chalupach je mrtvo, lidi sou v polich "v hospode malujou!" place Pindous a tak rovnou bez piva to sypem s nervoznim a podivnackym Nudlou na spicce ouvozem kolem seniku dolu k vode. Zacina prihorivat a Nudla to natahuje na svejch pavoucich nozkach az blato strika. Dole se Nudla otocil a vola na nas udejchane. 'helejte, pockejte tady chvili jo..na cigaro...prosimvas....ja za chvili zapiskam joo" a uz se kmita za volse na Starej a jeho uzda jako matrace se mu hazi na vychrtlejch zadech a vobouma rukama drzi ten drahocenej vak. Sedime teda a koukame,jak nam povyrostlo mlazi a jak dlouho to bude trvat, nez prestane bejt na Starej z cesty videt. "Co tam ten Nudla blbne, funi Anton a vycuhuje nad uvoz. "Hale nema von v tom pytli flasku s rumem?" teskni Pindous a dusa klacejckem fajfku. "Tak Nudlo, co je sakra..." zarve Pindous. Ticho. Zvednem se pres uvoz, kolem olsi se nic nedeje. "Nudloooo" zpivame sborem. Nic. "A uz toho mame dost. Skacem pres vodu a bezime loukou mezi volsema mezi dvema kamenama na Starej. Nudla sedi zkroucenej na kuhynskym kamenu a cisti brejle. Kolem lezi nejaky plechovky vod vselijakejch barev a stetcu. Koukame po sobe. "To byl teda blbej for, co to melo byt Nudlajz?" Anton slidi po kempu, Nudla blejska optiku, cumi do zeme a ma sklopenou hlavu. Koukam po klukach, vrtim nad tim hlavou. Taky osadnictvo vrti hlavama a tuka si to cela. "Tak co je, sakra?" strcim do svateho muze a zatresu s nim. A Nudla zveda hlavu a ted vsichni vyvalime oci a koukame na nej. Nudla totiz breci. A v tom vytrestenym tichu zveda tech svejch poctivejch stovosumdesat centaku a jako prelomenej se tahne k ohnisti. Mezi kamenama, ktery se pres zimu potahly zelenou plisni lezej velky cerstvy oharky a my deme bliz a vidime v tom ohnisti vohorelyho bobra a vohorelou sovu a krasne vyrezany konce tech polen, co vohen nestacil sezrat a najednou nam to dojde. Anton rve "Ktera svine svinacka tohle udelala?" a bezi do lesa a my vostatni stojime jak voloveny a koukame na Nudluv totem na kterym si nekdo upek vurty. Miki Ryvola |
| N U D L A |