Byl posledni maj, snad lasky cas. Nevim k cemu zval hlas hrdliccin, ale ten muj uplne nelaskyplne hrimal na Fouse, ktery jeste ke vsemu za nic nemohl. "No nenastvalo by te to? Jednou za zivot si zazadam o rekreaci, celou dobu s ni pocitam, tesim se a nakonec to rupne. Takze se zase znechucuju predstavama, jak se misto rekreovani tocim kolem svejch ratolesti, vymejslim a varim dlabanec, peru, zehlim...A to vsechno ve jmeno regenerace sil. "A ty nemas kam jet na dovolenou? pojed k nam na boudu, tam je Havaj!" prerusil Fous moje narky a jeho nabidka vnesla do mych nejblizich planu svetlo ovencene kvety, vodou, vonavou travou a hlavne nicnedelanim. Havaj.....Ceka mne 14 dni, jeden jak druhy, zkratka parada! Fous na nas cekal na nadrazi s necim, cemu rikal dopravni prostredek a co bylo urcite starsi nez my vsichni dohromady- s jakousi pohybujici se plechovkou, nicmene se zkracujici se vzdalenosti k boude, narustal v me dusi pocit blaha a uspokojeni.. Konecne na Havaj !!!! Uz zdalky se k nam nesly tony kytar, bendza a zpevu. Jeste za svobodna jsem jezdivala ven, pak prislo manzelstvi, s nim deti, pak manzelstvi odeslo a zbyl jen neustaly domci kolotoc. A ted najednou to na mne dychlo temi davnymi zazitky. ... Plechovina zastavila a vyplivla nas ven v ustrety nadsenemu ahoj, Po vzajemnem vyvraceni palcu jsem se odvazila poradne rozhlednout. Fakt. Fous nekecal - Havaj.. Kam se clovek podiva, vsude zelena trava, ricka je slyset az sem, lesy se spojily kolem boudy v zasnubni prsten, Zacala jsem mit dojem, pokud se prave tady nerodi ty nejuslechtilejsi myslenky, tak uz nikde. Kluci se zase pustili do hrani a zpevu. Deti splynuly s loukou a me to najednou trklo. Copak tu neni jediny clovek slabdiho pohlavi? Ze by druhy Karlstejn? Co tu teda delam ja? Nenapadne jsem se chystala zeptat Fouse, ale nebylo treba. Ze dveri vyplula divka s kyblem. "Ahoj, vitam te tu." a pokracovala v ceste za pitnou vodou. Napadlo mne ze staveni bude ukryvat jeste jine divky. Nasla jsem je v kuchyni, prosycene slibem obeda. "Koukam, ze tu mate Havaj," povidam po privitani a dala jsem se do smichu. Jeden ze tri paru udivenych oci muj hlahol prerusil. "Vis co? Dej varit vodu na jedenact kafi, kluci se hlasili uz pred hodinou, my si dame taky a eventualne muzes zacit mejt nadobi. No co, ted je obed, umeje se nadobi a az do vecera se ponorim do jetelicka, uplne se v nem utopim, necham se lechtat slunickem a mravenevckama a zdravim te, blahodarne leto! Nadobi jsme umyly asi ve tri hodiny. Pak jsem konecne zapadla do jetele podle planu.. "Belo, jsou tu nejaky zeleny deti" zapadlo hned za mnou. Premyslela jsem jestli ta veta stoji za prozkoumani. Stala. To zeleny byla barva, panbuvi kde ji vystrachaly a to pod barvou moje ratiolistky. Odpoledni siestu jsem stravila odbarvovanim deti, pak jsem se pustila do jejich odevnich soucastek. Byla mi poskynuta valcha. "No ne, tatramatka by to lip nedovedla. Nevyprala bys mi dziny?" "Ale jo, ostatne je to muj konicek.Kdyz si aspon trikrat denne nezaperu, netesi mne svet" Asi to byla kouzelna formule, protoze prede mnou vycarovala kupu dzin, teplaku a monterek. Pravdepodobne uz pred peti lety vsichni vedeli ze jednou prijedu a peclive mi to pradlo schovavali. "Neboj se, my ti k tomu zahrajeme" odrazilo se od meho zdeseneho pohledu. Snad teda vecer, az dam deti spat....... Co bych dlouho licila, Vecere, nadobi, hele deti ti vriskaj, kafe, nadobi...paneboze uz abych zapadla do pelechu!!!! "Co blbnes, ty uz jdes spat? nebud mekka, pojd si zahrat, mas prece kytaru." Moje sladke predstavy, kde je vam konec. jeden den jako druhy, jedno leto jako druhe, no parada. Tak mne napada: holky nemate kam jet na dovolenou? Prijedte k nam na boudu, tam je vam Havaj........ |
| HAVAJ |