DA'REK Vanoce povazoval Robert za stejne prijemnou zalezitost jako navstevu zubare anebo vyplnovani danoveho priznani. Vzdycky, kdyz zacal Vanocni moloch vystrkovat blyskave drapky do vyloh a ulic mesta, stoupal priliv jeho melancholie, kteremu se branil nerudnosti a sekal okolo sebe jako zvyratko zahnane do kouta. Vetsinou odjizdel uz nekolik dni pred vanocnimi svatky na svou chajdicku nad srazem, ktera byla krome hromadky satu a police s knihami jeho jedin�m majetkem. Rikalo se ji odjakziva Doupe a celkem to i sedelo, alespon ve vztahu k Robertove jezevci nature urcite. Chodival po lese, vecer si promital show plamenu z maleho krbu a procital stare knihy, jejichz hrbety uz davno rozezraly neviditelne zuby casu. Postupem doby se z takovych uteku stal ritual a Robert nemel jediny duvod jej menit. Proto se docista vyjevil, kdyz po navratu z vysalapu zahledl ve snehu u sroubku jeste jine stopy nezli ty sve. Prudkym trhnutim otevrel dvere, ktere zamykal jedine tehdy, kdyz se vracel do mesta. Elvira sedela na palande, rukama si objimala nohy skrcene pod bradou. Pri vrznuti pantu sebou trhla. Hledel na ni nevericne a prekvapene. Nebyla tu uz skoro patnact let a celou tu dobu se i on pokousel vymazat ji, jeji jmeno i obraz z pameti. Parkrat ji jeste po rozvodu potkal ve meste, pak se ale s novym partnerem, ktereho si poridila driv nez novy zamek na dvere, odstehovala kamsi na zapad. Zrekla se alimentu a vymenou za to zadala, aby Robert dal souhlas ke zmene prijmeni maleho Tadease. Ten se stejne uz ucil rikat tato jinemu. Robert se nevzpiral, podepsal vsechno, co Elvira chtela, a nikdo netusil, jak mu to cupuje dusi na docela male bolestive kousicky. A ted tu Elvira sedi jako mala hromadka v cernem. Beze slova zavesila svuj zeleny pohled do jeho obliceje. Stal u dveri jako nezvany host a nevedel, co rict. Napeti houstlo jako kase. Ahoj," zachraplala zadrhlym hlasem, ale nepohla se. Ani on. Odpoved zabrucena pod vousy atmosferu nezredila. Zacinal byt zvedavy, co ji privedlo do jeho sluje, kterou kdysi tak pohrdala. Nehodlal ji to ulehcit, ale uz predem vedel, ze at to bude cokoliv, bude to bolet. Stare jizvy se jedna podruhe oteviraly... "Tadeas potrebuje tvoji pomoc," rekla tise, ale oci nezvedla ani o pid. "Muj syn ani nevi, ze existuju," vydechl ztezka a nekde v leve strane hrudniku mu drap bolesti vyrval kus srdce. Poposel ke krbu. Kanka tiziveho ticha se roztekla po male mistnosti a tlacila jako male boty. Najednou se Elvire skutalela po tvari slza a rozpila se na limecku. A za ni druha, treti, az se slily ve slany proud. Na snuru vzlyku navlekala koralky slov, az mu ten jeji tragicky nahrdelnik utahl smycku kolem krku. Vzdycky si v duchu maloval scenu, kdy Elvira bude nucena zahodit svou povisenou nadrazenost, bude plakat, skemrat a doprosovat se... Vsechno se to tedy vyviji podle jeho scenare, mohl by byt spokojeny, dostalo se mu te dosud neuveritelne satisfakce. Jenomze neni, a nejrad�ji by zahnal tu tizivou chvili ze sveho vedomi. Ustredni postavou nakonec neni ani Elvira, ale nepritomny Tadeas se vzdalenou ozvenou lidske tragedie. A clovek, jemuz jeho syn uz patnact roku rik tato, je docista ze hry. Zustal jen on a Tadeas. A Elvira. Po vice nez puldruhe desitce roku ma zase sanci dat svemu synovi darek. Touzebne zadany darek, darek na cely zivot. Darek, ktery mu nemuze koupit ani narocna Elvira, ani odporne bohaty otcim, ktery meni bouraky rychleji nezli Robert kosile.Vanocni darek, ktery nebude muset ani balit ....... ...........vlastni ledvinu !!! H.H. |
 |
|
 |
|
 |
 |
|