| Bylo nas ctyry. Trampove. Jezdili jsme spolu kazdy vikend. Vetsinou. Spis jak kdo. Taky jak kdy. Teda kazdy vikend jsme jezdili naposledy za mlada, ze jo. Takovy asi protest. Ne ze bychom zrovna proti necemu nejak viditelne protesovali, ale niceni prirody nas fskt stvalo.Strom hotel - nejbajecnejsi bejvak pod sluncem. Pohrdali jsme masnaky, nadavali na protekci, korupci a mocipany, kteri si nakradli vily a statisice a mysleli si, ze jim patri svet. My jsme byli cisti kamaradi, svobodni trampove. Povznasejici pocit. Po vojne se Robert ozenil se semetrikou. Dan emigroval. Lejdyna cekala mimono a ja jezdil do pastousky pecovat o babinku. Na vandry nejezdil nikdo. Trampove jsme ale byli furt. "Stav duse" rikali jsme. Cas sel a nebyl cas. Lejdyna se starala o malyho, Robert predevsim o tu svoji. Ja byl zaprazenej v praci a Dan jakoby nebyl. Ze jsme trampove se dalo lehce poznat, neb jsme se skoro kazdy ctvrtrek schazeli v trampske knajpe u nas na rohu. Vzdycky jsme se dohodli, ze se pristi ctvrtek dohodnem, kam pojedeme prespristi patek. Jina vec je, ze kdyz se vyjelo, tak na chatu. Hnula se doba a v nas svedomi. Dana imigrovali. predstava vandru zacala nabyvat konkretniich kontur. Pak jsme uz byli napevno domluveny. jenze...Dan coby zacinajici podnikatel holt nemel cas. Nezamestanna Lejdyna nemela prachy ani naladu. Robert jel s tou svou nekam do Evropy. Ja uz byl vubec odepsanej. S babinou pastouskou jsem zdedil i restituci. . Vratilili nam kus pole, tucet krav sa starej se! "Navrat k prirode" je fantasticka vec. Jako idea. Zazit ji ale v praxi, bych vam nepral. Cas sel dal, a nebyl cas uz ani na tu putyku. Duchem jsme stale jeste byli trampove. Poznat se to nedalo uz vubec nijak. Cas sel a zcistajasna se Robert rozvedl. Ja predal kravy hluboko pod cenou a liboval si, jak na kazdem nedodanem litru mleka ted vydelavam kacku padesat, zatimco jsem na nem drive tratil. Firma "Dan a fotr" zkrachovala, Unava.A touha. Vandr! Zitra razime. Smer hotel strom. Tesi se i Lejdyna, ktera ma ted prachu furu a normalnich hotelu plne zuby. BYLO NAS ZASE CTYRI Tak uplne normalne ten vandr sice ani moc nezacinal. Lejdyna nas hodila farem az na flek, pod strom jsme postavili stan. Pak uz jen klasika, Dan zapalil ohen. Robert zahral par starych songu a ja vytah flasku, Klabosili jsme, tlachali. Shovivave pohrdali masnaky. Nadavali na protekci, korupci a mocipany, kteri si nakradli fabriky a stamiliony a patri jim svet. Stvalo nas niceni prirody, i kdyz oficialne jsme neprotestovali proti nicemu. Byli jsme cisti, kamaradsti s svobodni. Trampove. Povznasejici pocit. Zalomenim palce jsme si slibili, ze dneskem pocinaje budeme zase jezdit vve ctyrech.. Naprosto pravidelne. Jednou za rok. Briggi, Trapsavec 1994 |