Zlatá kniha Moudrosti

fragment

 

 

Kapitola I.

 

Hermetické náboženské názory

 

Existují dva základní druhy náboženského nazírání. První je re­lativní a druhý absolutní nebo-li univerzální názor.

 

Mezi relativní náboženské názory patří všechna náboženství od počátků lidstva po dnešní dny, která prošla počátečními sta­dii, zažila rozkvět a během času vzala za své. Každé relativní ná­boženství má svého zakladatele.

 

Nechci zde uvádět všechny relativní systémy. Kdo se chce zao­bírat náboženskou filosofií, musí se s početnými náboženskými systémy seznámit alespoň dílčím způsobem. Všechny podléhají témuž zákonu pomíjejícnosti, bez ohledu na to, zda ten který ná­boženský systém trval sta či tisíce let. Délka existence určitého náboženství se stále řídí jeho zakladateli či učiteli. Čím více uni­verzálních zákonů náboženství obsahovalo, čím více hájilo a hlá­salo univerzální pravdy, tím déle trvalo. Naproti tomu bylo tím kratší, čím jednostrannější, fanatičtější, diktátorské a autorita­tivní byly jeho základní principy.

 

Snad měl každý náboženský systém svůj dobrý účel a určené poslání. Vždy jím byl dílčí aspekt, část Univerzální pravdy a záko­nitosti, byť mnohokrát zahalený v symbolické formě nebo v abs­traktní ideji.

Pravý zasvěcenec spatřuje v každém relativním náboženství, bez ohledu na dobu, ve které se udržovalo, zlomky základních myšle­nek, jenž všechny vychází z Univerzálního náboženství a poukazují na Zákony. Proto zasvěcenci oceňují ve stejné míře všechna nábo­ženství, aniž by přikládali váhu tomu, zda jsou minulá, ještě dnes existující nebo snad teprve vzniknou v budoucnosti, nebot je jim známo, že každý náboženský systém má vždy v určité době takové přívržence, kteří mu odpovídají svou zralostí.

Z hermetického hlediska lze pozorovat, že dokonce i materia­lismus je skutečným náboženským systémem, jehož zastánci sice v Boha a cosi nadpřirozeného nevěří, ale pevně se drží toho, o čem se chtějí ubezpečit, že je pro ně hmota rozhodující a smě­rodatná. Zasvěcenec, vědom si, že hmota je symbolickým obra­zem Božského zjevení, které se odráží v přírodních zákonech, odsuzuje pouze v hmotu věřící lidi.

 

Čím byl člověk v běhu svých inkarnací zralejší, tím více se při­bližoval Univerzálním zákonům a hlouběji do nich pronikal, že ho již žádná relativní náboženská nazírání neuspokojila. Takový člo­věk, v touze po poznání Univerzální zákonitosti v mikro- a makro­kosmu, se stal zralým a způsobilým pro univerzální náboženství.

Každé náboženství, které důkladně nezastává Univerzální zá­kony, je proto relativní a pomíjející. Univerzální zákony jsou od počátku světa do jeho konce neměnné.

 

Zralý hermetik může oficiálně vyznávat to či ono náboženství, avšak s ohledem na lidi, aby na sebe nepoutal pozornost nezra­lých. Svým duchem a celým bytím bude však vyznávat univer­zální náboženství, jímž se rozumí Zákony Univerza.

 

Zasvěcenec nevěří v nic, o čem se nemůže přesvědčit, ani v žádné personifikované božstvo či idol, nýbrž uctívá zákonitosti a harmonii ve všech formách bytí.

Těchto několik slov by mělo stačit k objasnění rozdílu mezi re­lativním a absolutním náboženským nazíráním.

 

 

Kapitola II.

 

Magie - Mystika

 

V tajných kněžských školách všech dob se vyučovala magie a mys­tika zároveň a ve stejném poměru, neboť oba tyto základní pojmy byly a nadále budou pro hermetickou vědu mimořádně důležité. K magii se počítaly především všechny vědomosti, které byly zís­kány v průběhu věků na materiální úrovni a této roviny se týkají. Vše technické bylo ve znalostních oblastech podle uvážení kněžské kasty přenášeno mistry na žáky. Do oblasti magie spadaly všechny vědecké obory, mezi nimi matematika, chemie, fyzika a astronomie.

Naopak vše, co nebylo hmotné podstaty, např. náboženství, světový názor, pojem Boha, morálka, ctnosti, schopnosti, vlast­nosti všeho druhu, spadá do dosahu mystiky. Z hermetického po­hledu nelze tedy magii oddělovat od mystiky, nebot kde neexis­tují zákonitosti hmotné podstaty, nemohou být ani schopnosti, ctnosti či morální názory.

 

Postupem doby, vývojem a pokrokem lidstva byla hmotařská věda pomalu izolována. Stala se nutně osamocená, neboť se cí­leně oddělila od nejvyšší zákonitosti, síly, látky a substance, které nemohly být hrubohmotnými smysly pravdivě určeny. Proto po­vstalo 1. fyzické vědění, kterého může být dosaženo rozumově intelektuálním vzděláním či výcvikem, a 2. metafyzické vědomí, které pojednává o jemných silách a látkách, nelze však pouhým rozumem pochopit. Tato okolnost způsobila, že metafyzické vě­dění stále více ustupovalo do pozadí, až nakonec zůstalo majet­kem jen pravých zasvěcenců. Aby hermetik pronikl do metafy­zických zákonitostí, do univerzálních zákonů, musí znát logické souvislosti všech oblastí vědění.

 

Abych se vyvaroval nedorozumění, neužívám v další výkladu výraz metafyzika, nýbrž zůstal jsem kvůli lepšímu porozumění smyslu u označení slovem magie podle způsobu dřívějších her­metiků. Z hermetického hlediska není magie nic jiného než vyšší metafyzika, která pojednává o silách, látkách a substancích jem­ného druhu, nicméně k dnešním všeobecným znalostem všech vědních oborů má analogický vztah.

 

Mluví-li tedy zasvěcenec o magii, míní tím síly, jemné látky a substance, dále jejich zákonitosti, působení a nezměnitelné zá­kony mikro- a makrokosmu, tzn. v lidech, přírodě a v celém Uni­verzu, a ve třech stavech fyzického, astrálního a mentálního těla. Pravá magie je podle toho nejvyšším poznáním jemných sil, které věda dosud neuznává, a pro něž jejich pochopení a využití, dosavadní pokusné metody nedostačují, ačkoli magické zákoni­tosti jsou analogické vší oficiální vědě našeho světa.

 

Logické úvahy a závěry ó magické vědě a jejím působení a o ne­změnitelných zákonech umožňují pravému hermetikovi nejen poznat jemné látkové síly, nýbrž i mimořádnou shodu, týkající se stavů a zákonitostí těchto sil, se všemi oficiálními vědami naší planety. Vědci mohou dokonce uplatnit pomocí různých klíčů své znalosti ve všech vědních oborech a dále je prohlubovat a rozšiřovat. Vynalézavost nabízí ve světle pravé magie velký po­čet možností pro technické a hrubohmotné rozvinutí. Velkou roli zde hraje především čistota člověka, aby byl s to přenést uni­verzální zákony síly na hrubohmotné.

 

V dalším obsahu této knihy mluvím o jednotlivých analogiích a jemně látkovém působení sil, které se zachovávají různými ma­nifestacemi ve všech třech říších. Jinými slovy vyjádřeno, popi­suji praktické užívání magických zákonů a každý jednotlivec má možnost odpovídajícího využití vědění a moudrosti pro své účely.

Z toho jasně vidíme, že magie je čistou metafyzikou, kterou lze přesně analyzovat jako každou jinou oblast vědy hrubohmot­ného typu, a která může být uvedena v soulad s přírodovědným bádáním. Podle toho je metafyzika rozšířením normálního fyzic­kého vědění, přírodní vědy.

 

Neexistuje magie bez mystiky, tzn. žádná látka bez působení, vlivů a projevů, ježto oba základní pojmy jsou navzájem závislé. Magii nelze oddělit od mystiky, obě nutno pojednávat současně a ve stejné míře. Hermetik musí při svém studiu postupovat ma­gicko-mysticky, tzn. že musí brát zřetel na kvalitu a kvantitu a zá­roveň podrobně rozlišovat, kdy se jedná o kvantitu, pohonnou látku (Kraftstoff), substanci, a kdy o kvalitu, tj. vlastnosti, půso­bení, vlivy a podobně. Oba rozdílné pojmy nesmí nikdy zaměnit, aby nepůsobil chaos. Dobře si zapamatujte: Magie je kvantita a mystika kvalita!

 

Pokud v dalších kapitolách mluvím o kvantitě, jedná se vždy o magii. Mluvím-li o vlivech, vlastnostech, činnosti, ctnostech atd., jde o mystiku. To je univerzální zákon od počátku světa a zůstane jím do jeho konce.

Konec druhé kapitoly.

 

Kapitola III.

 

Mystéria hermetické anatomie

 

V této kapitole obracím pozornost čtenáře od všeobecných pro­blémů magie a mystiky k okultní anatomii člověka, aby o ní uvažo­val z magicko-mystické stránky, která je pro zasvěcení nejdůleži­tější. O magii a mystice a jejich vztahu v přírodě, v říši minerálů, rostlin a zvířat by mohlo být napsáno množství objemných knih.

 

Čtvrtá tarotová karta symbolizuje přicházející Moudrost, proto je tak důležité, aby se každý sám podrobně seznámil ve své čin­nosti s její magicko-mystickou stránkou a Boží vůlí. „Poznej sám sebe!" je důležitý hermetický výrok, který nás nabádá pronikat do hlubokých magických a mystických souvislostí člověka. Každá jednotlivost se dokazuje sama od sebe či z poznání funkcí a principů, které popíši v následujícím. Mentální nebo duchovní tělo

 

Ve své první knize Brána k opravdovému zasvěcení jsem mohl mentální tělo popsat jen v hrubém nárysu, tak jak to dovo­lila první tarotová karta. V tomto díle jsem obohatil praktické vě­dění do té míry, jak jsem blíže poznal funkci mentálního nebo duchovního těla s magickým a mystickým zřetele.

 

Mentální tělo sestává z jemné látky, jež se zve mentální látkou. Ta je zemským živlem poutána přitažlivou silou s hrubohmot­ným tělem. Mentální tělo je nesmrtelné, není vázáno k času ani prostoru. Jeho základní vlastnost je schopnost přizpůsobit se každé formě a každou formu přijmout. Mentální látka, častěji zvaná pralátka, má dvě základní síly, elektrické a magnetické flu­idum, obě jsou přizpůsobeny stupni hustoty mentálního těla.

 

Vzájemné působení elektrického a magnetického fluida v men­tálním těle se nazývá nesmrtelný život.

Přímo v mentálním těle se nachází tzv. vědomí Já, které je spo­jením vůle, intelektu (rozumu) a citů (cítění). Bez jednoho z těchto tří základních principů neexistuje žádné vědomí Já, ne­boť právě tato trojice činí vědomí Já v mentálním těle, v duchu člověka. Je-li od těchto tří principů oddělen ten či onen, přestává být vědomí funkční. Růst všech tří principu odvisí od všeobec­ného rozvoje a zralosti.

 

Z hermetického hlediska si povšimněme kvantity a kvality. Kvantita vůle spočívá v její síle a kvalita vychází z obsahu vule. Stejný zákon platí pro intelekt, u kterého se právě tak jedná o in­telektuální sílu a kvantitativní formu. Kvantitativní forma závisí na vytrvalosti vlastní intelektuální činnosti, kvalitativní forma odpovídá obsahem myšlenek rozvoji a stupni čistoty ducha. Třetí princip je citový život, který podléhá týmž zákonům, kvantita­tivní stránka vyjadřuje hloubku a intenzitu cítění a kvalitativní stránka obsah citů. Směrodatná je síla citů, která závisí na jsou­cím vývoji člověka.

 

Elektrické a magnetické fluidum

 

Elektrické a magnetické fluidum vykonávají v mentálním těle mimo uvedené základní funkce ještě další. A jako je vše žijící za­chováváno přijímáním odpovídající potravy, je tomu tak i v pří­padě mentálního těla. Hermetik se možná zaobírá otázkou, čím a jak se mentální tělo sytí.

 

Jak jsem už dříve podotkl, v mentálním těle se elektromagne­tické fluidum svým vzájemným působením neustále pohybuje, což vede k jisté spotřebě obou fluid. Tato spotřeba se znovu vy­rovnává skrze smyslové dojmy bud' z mentální, astrální nebo hru­bohmotné úovně. Jsou-li smysly přetěžovány, dochází k nepřiro­zenému zeslabení nebo ubývání mentálních sil, bez ohledu na to, která oblast těla je tím postižena.

 

Ještě jednou budiž řečeno, že normální užívání smyslů má za následek sice jistou ztrátu elektromagnetického fluida, kterou však jeho induktivní forma vyrovnává tím, že mentální tělo skrze smysly opět přijímá novou duchovní látku, jíž je živeno mentální tělo.

 

Přirozeně, že se nejedná o specifickou výžiw, nýbrž o elek­tromagnetické fluidum mentálního těla, stále znovu nabíjené pěti smysly. Velkou roli zde hraje kvalitativní a kvantitativní stránka, nebot působením smyslů se mentální tělo stává kvanti­tativním, což znamená, že silová látka usiluje opět přijmout kva­litativní formu. Mentálním tělem přijatá a smysly ovlivněná kva­lita závisí v podstatě na myšlenkových pochodech člověka a kro­mě toho na situaci, kterou mentální tělo prožívá.

 

Doporučuje se průběžně meditovat o těchto myšlenkách, ne­bot tím se hermetikovi odhalí mnoho mystérií Ducha, která zde nelze všechna uvádět. Hermetik musí přesně rozumět soustavě mentálního těla a všem jeho funkcím, aby mohl analyzovat mi­krokosmos nebo, mám-li použít dnešní terminologie, podstou­pit jej psychoanalýze. Úplná znalost mentálního těla mu umož­ní, aby jeho funkce pro sebe odpovídajícím způsobem využil a vždy správným usilovným tréninkem dokázal obnovit rovno­váhu.

 

Mít stále v patrnosti elektrické a magnetické fluidum napo­máhá hermetikovi v jeho dalším vývoji.

 

Z fyziky je známo, že elektřina a magnetismus nejsou jen dvou­pólové, nýbrž že v užívání mohou mimoto působit konstruktivně i destruktivně. To samé platí v případě elektromagnetického fluida, které je se stejnou zákonitostí v přírodě také v astrálních a mentálních tělech. V tvořivém konstruktivním působení bu­dují obě fluida ducha, jsou tedy Dobro a Ušlechtilost. Destruk­tivní působení elektromagnetického fluida směřuje k opač­nému. Hermetikovi musí být obě tato působení zcela jasná a při meditaci musí zpracovat konstruktivní i destruktivní, nebot to je to, co všechny náboženské systémy a mystici nazývají Dobrem a Zlem v člověku.

 

Konstruktivní a destruktivní působení v mentálním tělem má ještě další dosah, o kterém jsem již mluvil.

 

Hermetik věnuje ted' svoji pozornost duchu, vědomí Já, jak je označována osobnost. Opakovaně jsem již podotkl, že neexistuje žádná vlastnost bez síly a obráceně, žádná síla bez vlastnosti. Her­metikovi je už známo, že na vědomí člověka působí zároveň vůle, intelekt a cit. Uvažujeme-li zevrubně o vědomí, zjišťujeme, že to, co je všeobecně zváno vědomím, je vlastní osobnost v pravém slova smyslu...

 

 

 

 

Zde fragment končí. Pojednávaný svazek byl v roce 1958 při zatčení Františka Bardona zabaven. Lze proto předpokládat, že byl zničen policií, což před několika lety naznačil syn Františka Bardona, pan Dr. Lumír Bardon.

Wuppertal, prosinec 1994 Dieter Ruggeberg