Iluzorní potřeby

/  kapitola z knihy N.D.Walsch - Přijímaní Boha /

 

Tohle je vaše První falešná představa:

 

EXISTUJÍ POTŘEBY

 

To je vaše první a zároveň největší falešná před­stava. Všechny ostatní z ní vycházejí.

Všechno, co dnes prožíváte, všechno, co cítíte  v každém okamžiku, je zakořeněno v této představě. 

 

 

Ve vesmíru však žádné potřeby neexistují. Člověk něco potřebuje jen tehdy, když chce dosáhnout  nějakého výsledku. Vesmír však žádný výsledek ne­vyžaduje. Vesmír je výsledek.

 

Potřeby neexistují ani v mysli Boha. Bůh by  něco potřeboval jen tehdy, kdyby chtěl dosáhnout  nějakého výsledku. Bůh však nic nechce. Bůh je to,  co produkuje všechny výsledky.

 

Kdyby Bůh něco potřeboval k tomu, aby mohl  vyprodukovat nějaký výsledek, kde by to vzal ? Mimo  Boha nic neexistuje. Bůh je všechno, co je, všechno,  co bylo, a všechno, co kdy bude. Neexistuje nic, co  by nebylo Bohem.

 

Možná to pochopíte lépe, když slovo „Bůh"  nahradíte slovem „Život". Tato dvě slova jsou sy­nonyma, takže tím nezměníte smysl toho prohlášení.  Pouze prohloubíte své porozumění.

 

Všechno, co existuje, je Život. Kdyby Život něco  potřeboval, aby dosáhl nějakého výsledku, kde by to  vzal ? Mimo Života nic neexistuje. Život je všechno,  co je, všechno, co bylo a všechno, co kdy bude.

 

Bůh nepotřebuje, aby se dělo něco jiného než  to, co se děje.

Život nepotřebuje, aby se dělo něco jiného než  to, co se děje.

Vesmír nepotřebuje, aby se dělo něco jiného než  to, co se děje.

To je v povaze všech věcí. Tak to je, není to tak,  jak si to představujete.

 

Ve své představivosti jste si vytvořili představu  potřeby, protože si myslíte, že něco potřebujete,  abyste přežili. Představte si, že by vám bylo lhos­tejné, zda budete žít nebo zda umřete. Co byste pak  potřebovali ?

 

Vůbec nic.

A představte si, že by pro vás bylo nemožné  nežít. Co byste pak potřebovali?

A teď vám řeknu pravdu: je nemožné, abyste  nepřežili. Nemůžete nežít. Otázka není, zda budete  žít, otázka je, jak budete žít. Jaký život si zvolíte? Co  budete prožívat?

 

Řeknu vám tohle: k přežití nic nepotřebujete.  Vaše přežití je zaručené. Dal jsem vám věčný život  a ten vám nikdy nevezmu.

 

Můžete namítnout, že pouhé přežití není štěstí.  Můžete si myslit, že ke štastnému životu něco po­třebujete - že můžete být šťastní jen za určitých  okolností. Tak to není, ale vy si myslíte, že to tak je.  A protože víra produkuje zážitky, prožíváte tak svůj  život a myslíte si, že jej tak prožívá i Bůh. To však  neplatí ani pro Boha, ani pro vás. Rozdíl je pouze  v tom, že Bůh si to uvědomuje.

 

Až si to uvědomíte i vy, budete jako Bůh. Zvlád­nete život a celá vaše realita se změní.

Řeknu vám jedno velké tajemství: Štěstí není  výsledkem určitých okolností. Okolnosti jsou výsled­kem štastného života.

 

To platí o každém stavu bytí.

Láska není výsledkem určitých okolností. Okol­nosti jsou výsledkem lásky.

Soucit není výsledkem určitých okolností. Okol­nosti jsou výsledkem soucitu.

Hojnost není výsledkem určitých okolností.  Okolnosti jsou výsledkem hojnosti.

Představte si jakýkoli stav bytí. Bytí vždycky  předchází zkušenost a produkuje ji.

 

Protože jste si to neuvědomovali, věřili jste, že se  musejí stát určité věci, abyste byli šťastní - a myslíte  si, že totéž se týká Boha.

 

Je-li však Bůh první příčinou, může se stát něco,  co Bůh nezpůsobil? A je-li Bůh všemohoucí, může  se stát něco, co si Bůh nepřeje?

 

Může se stát něco, čemu by Bůh nemohl zabrá­nit? A jestliže Bůh něčemu nechce zabránit, nezna­mená to, že si to sám přeje?

 

Samozřejmě že ano.

A proč by si Bůh přál, aby se dělo něco, co  by ho činilo neštastným? Odpověd' na tuto otázku  nedokážete přijmout.

Boha nemůže nic učinit nešťastným.

 

Vy tomu nemůžete uvěřit, protože byste museli  věřit v Boha, který nemá žádné potřeby. Takového  Boha si neumíte představit. A neumíte si představit  takového Boha, protože si neumíte představit tako­vého člověka. Nevěříte, že byste mohli žít takovým  způsobem - a neumíte si představit Boha, který je větší než vy.

 

Až si uvědomíte, že takovým způsobem žít mů­žete, pak o Bohu budete vědět všechno, co je možné  o něm vědět.

 

Uvědomíte si, že jste měli pravdu. Bůh není větší  než vy. Jak by mohl být větší? Bůh je to, co jste vy,  a vy jste to, co je Bůh. A přece jste větší, než si  myslíte.

 

Mistři to vědí. Na vaší planetě dnes žijí Mistři,  kteří to vědí. Tito Mistři pocházejí z mnoha tradic,  náboženství a kultur, ale přesto mají jedno společné.  Mistra nemůže nic učinit neštastným.

 

Na počátku vaší primitivní civilizace nežila vět­šina lidí v tomto stavu dokonalosti. Lidé si pouze  přáli vyhnout se neštěstí a bolesti. Jejich vědomí bylo příliš omezené, takže nechápali, že bolest ne­musí působit neštěstí, a proto si vytvořili strategii  na základě principu, který se později začal nazývat  principem rozkoše. Lidé dělali to, co jim přinášelo  štěstí, a snažili se vyhýbat tomu, co jim působilo  bolest.

 

Tak se zrodila vaše První falešná představa: před­stava, že existují potřeby. To lze nazvat vaším prvním  omylem.

 

Potřeby neexistují. Potřeba je fikce. Ke štěstí nic  nepotřebujete. Štěstí je stav mysli.

Tohle naši předkové nemohli pochopit. A pro­tože se domnívali, že potřebují určité věci, aby  byli šťastní, myslili si, že to platí o všem v životě.  To se týkalo i té části života, kterou chápali jako  Vyšší sílu - sílu, kterou následující generace začaly  považovat za živou bytost a kterou začaly nazývat  různými jmény, jako například Alláh, Jahve, Jehova  nebo Bůh.

 

Nebylo pro ně obtížné představit si sílu, která  je větší než oni. Bylo to vlastně nutné. Potřebovali  si nějak vysvětlit všechno, co se vymykalo jejich  kontrole.

 

Chyba nebyla v tom, že věřili v existenci Boha,  nýbrž v tom, že předpokládali, že tato všeobsahující  a všemocná síla něco potřebuje - že Bůh je na  něčem nebo na někom závislý.

 

Jako by říkali, že Plnost není plná, že potřebuje  něco, co by ji naplnilo. Nebyli schopni uvědomit si  tento vnitřní rozpor. Mnoho lidí si to neuvědomuje  dodnes.

 

Z této představy o závislém Bohu pochází myš­lenka, že Bůh má určitý plán. Jinými slovy, že existují  věci, které se musejí stát, aby byl Bůh šťastný.

 

Lidé tuto myšlenku zredukovali na mýtus, který  říká: Tvá vůle se uskuteční.

Vaše představa, že mám Vůli, vás přiměla k tomu,  abyste se snažili zjistit, co je má vůle. Brzy však  bylo jasné, že se na tom nemůžete shodnout. Jestliže každý nevěděl, co je Boží vůle, je jasné, že ji každý nemohl vykonávat.

 

Ti nejchytřejší mezi vámi použili tohoto argu­mentu k vysvětlení toho, proč někteří lidé žijí lépe než jiní.

 

Pak ovšem vyvstala další otázka: jak je možné nevykonávat Boží vůli, jestliže Bůh je Bůh?

je jasné, že vaše První představa byla mylná. Měli jste si uvědomit, že Potřeby neexistují. V hloubi duše jste však věděli, že kdybyste se této představy vzdali, skončilo by něco životně důležitého.

 

A měli jste pravdu. Ale udělali jste chybu. Místo abyste si uvědomili, že je to pouhá představa, a místo abyste ji použili za účelem, pro který vznikla, snažili jste se napravit její vady.

A tak vznikla vaše Druhá falešná představa ...