Hovory s Bohem III.
Neale Donald Walsch
Ještě neodcházej.
Nikam nejdu. Jsem s tebou pořád. Vždycky.
Mám ještě několik závěrečných otázek.
Doufám, že si uvědomuješ, že všechny odpovědi můžeš najít ve své duši, která je sídlem věčné moudrosti.
To vím. A jsem ze srdce rád, že život byl stvořen tímto způsobem. Jsem rád, že tento zdroj mám stále. Tento dialog považuji za velmi cenný dar. Nemohu se ještě na něco zeptat?
Můžeš.
Je náš svět skutečně ohrožen? Flirtujeme s možností sebezničení?
Ano. A pokud si neuvědomíte, že ta možnost je opravdu reálná, nevyhnete se jí. Neboť to, co odmítáte, trvá.
Pamatuj si, co jsem ti říkal o čase a událostech. Všechny události se dějí teď, v tomto věčném okamžiku. je to posvátný okamžik. Okamžik, který předchází tvé vědomí. Okamžik, který vytváříš, aniž si to uvědomuješ. Říkáte tomu "přítomnost". A přítomnost je ten největší dar, který vám Bůh dal.
Můžeš si vybrat, co z toho, co sis kdy představoval, chceš nyní prožívat.
Začínám tomu rozumět. Nic není opravdu "reálné", že ne?
Ne. Žiješ v iluzorním světě. Tohle je jen představení a ty předstíráš, že neznáš žádná kouzla přestože jsi kouzelník.
Pamatuj si to, neboť jinak budeš všechno považovat za realitu.
Ale všechno, co vnímám svými smysly, se mi zdá reálné. Není-li to "realita", co tedy je realita?
Uvědom si, že to, na co se díváš, opravdu "nevidíš".
Tvůj mozek není zdrojem tvé inteligence. Je to jen procesor. Zpracovává údaje, které mu předávají tvé smysly. Říká ti, co vnímáš, nikoli, co skutečně je. Na základě těchto vjemů si myslíš, že znáš pravdu, zatímco ve skutečnosti neznáš ani polovinu pravdy. Pravdu si vlastně vymýšlíš.
To znamená, že si vymýšlím i tento rozhovor.
Samozřejmě.
Obávám se, že to nahrává těm, kteří říkají: "On nemluví s Bohem. Jen si to vymýšlí."
Upozorni je, že v tom není žádný rozpor. Nemůžeš pochopit Boha, pokud nepřekročíš rámec vašich hodnot a pojmů. Chceš-li pochopit Boha, musíš připustit, že nemáš dostatečné informace, místo abys tvrdil, že víš všechno.
Werner Erhard to vyjádřil takto: Existuje něco, co nevím. Kdybych to věděl, všechno by se změnilo.
Je docela dobře možné, že "mluvíš s Bohem" a zároveň si "to všechno vymýšlíš". Nejkrásnější pravda je tohle: Všechno si vymýšlíte.
Život je proces, který vytváří všechno. Bůh je energie - čistá energie - které říkáte život. Až si to uvědomíte, poznáte nové pravdy.
Bůh je proces.
Říkal jsi, že Bůh je kolektiv. Říkal jsi, že Bůh je všechno.
To jsem říkal. A je to pravda. Bůh je však také proces, v němž se Bůh realizuje.
Ale to jsem ti už vysvětlil.
Ano. To jsi mi vysvětlil, když jsem psal knížku Přetváření vlastního já.
A teď to opakuji pro čtenáře.
Bůh je proces.
Bůh není osoba, místo ani věc. Bůh je to, co jste si vždycky myslili - ale co jste nechápali.
Znovu ?
Vždycky jste si myslili, že Bůh je nejvyšší bytost.
Ano. To jsme si myslili.
A měli jste pravdu. Jsem nejvyšší bytost. Jsem nejvyšší existence. A existence je proces.
Nejsem výsledek procesu; jsem samotný proces. Jsem Stvořitel a zároveň proces seberealizace.
Všechno, co vidíte na zemi i na nebi, jsem já v procesu seberealizace. Proces tvoření nikdy nekončí. Nikdy není ukončen. Nikdy nejsem "hotov". To znamená, že všechno se neustále mění. Nic není nehybné. Vůbec nic. Všechno je energie v pohybu.
Když se na něco díváte, nevidíte něco statického, co se nemění v čase a prostoru. Ne! Jste svědky události. Neboť všechno se mění, pohybuje, vyvíjí. Všechno.
Buckminster Fuller kdysi řekl: "Mám pocit, že jsem sloveso." A měl pravdu.
Bůh je událost. Vy té události říkáte život. Život je proces. Tento proces lze poznat a předpovídat.
Čím Iíp se díváte, tím víc víte a tím víc můžete předpovědět.
Vždycky jsem si myslil, že Bůh je neměnný. Konstantní. Nehybný. Tato pravda mi dávala jistotu.
Vždyť je to pravda. Je to jediná neměnná pravda: Bůh se neustále mění. Je to pravda a vy ji nemůžete změnit.
Život je změna. Bůh je život.
Bůh je tedy změna.
Já bych ale rád věřil, že to jediné, co se nikdy nemění, je Boží láska k člověku.
Má láska k vám se neustále mění, neboť vy se neustále měníte a já vás miluji takové, jací jste. Abych vás tak mohl milovat, musí se měnit moje představa o tom, co si zaslouží mou lásku, stejně jako se mění vaše představa o tom, kdo jste.
Chceš říct, že mě budeš milovat, i když se rozhodnu, že se stanu vrahem?
O tom jsme už mluvili.
Vím, ale pořád tomu nerozumím.
Nikdo nedělá nic špatného ze svého hlediska. Já vás miluji stále. Nemůžete udělat nic, co by mi zabránilo vás milovat.
Ale potrestáš nás, že ano? S láskou v srdci nás pošleš do horoucího pekla a budeš zarmoucený, protože jsi to musel udělat.
Ne. Nikdy nejsem zarmoucený, protože není nic, co bych "musel udělat". Kdo by mě mohl k něčemu donutit?
Nikdy vás nebudu trestat, ačkoli se můžete trestat sami v tomto životě nebo v příštím, dokud to nakonec ňepřestanete dělat. Nikdy vás nebudu trestat, protože mi nemůžete uškodit - nemůžete uškodit žádné části Boha.
Někteří z vás se mohou cítit poškození, ale jakmile se vrátíte do sféry věčnosti, okamžitě poznáte, že jste žádnou škodu neutrpěli. V tu chvíli každému všechno odpustíte, neboť porozumíte Božímu plánu.
Vysvětli mi to?
Vzpomínáš si na podobenství Dušička a slunce, které jsem ti vyprávěl v První knize?
Vzpomínám.
To podobenství má pokračování. Tady je:
"Můžeš být jakoukoli částí Boha," řekl jsem dušičce. "jsi Absolutní Božstvo. Jaký aspekt Božství chceš nyní prožívat?"
"Mohu si vybrat" zeptala se dušička.
"Ano. Můžeš prožívat jakýkoli aspekt Božství skrze své já," odpověděl jsem jí.
"Tak dobře," řekla dušička, "chci poznat smířlivost. Chci prožívat své já jako onen aspekt Boha, kterému se říká Absolutní Smířlivost."
To byl ovšem problém, jak si asi dovedeš představit.
Nebylo totiž komu co odpustit. Neboť jsem stvořil jen dokonalost a lásku.
"Není tu nikdo, komu bych mohla odpustit?' zeptala se dušička poněkud nedůvěřivě.
"Není," odpověděl jsem. "Podívej se kolem sebe. Vidíš nějaké méně dokonalé duše, než jsi ty sama?"
Dušička se rozhlédla a viděla, že je obklopena dušemi ze všech koutů nebe. Duše přišly z daleka, protože se doslechly, že dušička má pozoruhodný rozhovor s Bohem.
"Nevidím tu žádnou nedokonalou dušil" řekla dušička smutně. "Komu tedy mohu odpustit?"
Vtom z davu vystoupila jiná duše. "Můžeš odpustit mně," řekla přátelsky.
"A co ti mohu odpustit?" zeptala se dušička.
"Přijdu za tebou v tvém příštím životě a udělám něco, co mi budeš moci odpustit," odpověděla přátelská duše.
"Ale co? Co by tak dokonalé stvořeni jako ty mohlo udělat, abych mu to mohla odpustit?" ptala se dušička.
"Jsem si jistá, že něco vymyslíme," odpověděla s úsměvem přátelská duše.
"Proč bys to dělala?" zeptala se dušička, která nemohla pochopit, proč by měla tak dokonalá bytost zpomalit své vibrace natolik, aby mohla udělat něco "špatného".
"To je jednoduché," odpověděla přátelská duše. "Udělám to, protože tě miluji. Chceš někomu odpustit, abys poznala, jak se tvé já bude cítit, že ano? Ostatně ty jsi pro mě udělala totéž."
"Já?" zeptala se dušička.
"Samozřejmě. Nevzpomínáš si? Byly jsme přece vším, ty a já. Byly jsme nahoře i dole. Byly jsme vpravo i vlevo. Byly jsme tady i tam. Byly jsme malé i velké. Byly jsme dobré i špatné. Byly jsme vším."
"A udělaly jsme to úmyslně, abychom se mohly poznat jako nejkrásnější aspekt Boha. Neboť jsme pochopily, že..."
"V nepřítomnosti toho, čím nejsi, neexistuje ani to, čím jsi."
"Není-li ,teplo', není ,zima'. Není-li ,smutek', není ,radost', není-li ,zlo', není ,dobro'.
Chceš-li se něčím stát, pak musí někde ve vesmíru existovat opak toho, čím se chceš stát."
"Něco od tebe však budu chtít," prohlásila přátelská duše.
"Udělám všechno, co si budeš přát," radostně zvolala dušička, která teď pochopila Boží plán.
"V tom okamžiku, kdy ti udělám to nejhorší, co si umíš představit - v tom okamžiku... si vzpomeň, čím opravdu jsem."
"Vzpomenu sil" slíbila dušička. "Vzpomenu si, jak jsi dokonalá, a nikdy nezapomenu, čím opravdu jsi."
To je... úžasné, neuvěřitelné podobenství.
A já vám slibuji totéž, co slíbila přátelská duše malé dušičce. To se nikdy nezmění. Ale plníš svůj slib ty, moje malá dušičko?
Bohužel ne.
Nebuď smutný. Radostně přijímej realitu a začni žít novým životem.
Neboť Bůh je proces a ty jsi totéž. Proto si pamatuj tohle: Kdyby ses viděl tak, jak tě vidí Bůh, často by ses usmíval.
Teď jdi a snaž se vidět druhé takové, jací opravdu jsou.
Dívej se. Dívej se. DÍVEJ SE.
Jak už jsem řekl, vysoce vyspělé bytosti se od vás liší tím, že se lépe dívají, a proto víc vidí.
To je zajímavý postřeh.
A teď chci, aby sis uvědomil, že jsi událost. Jsi proces. A v každém "okamžiku" jsi výsledkem svého procesu.
Jsi stvořitel a jsi stvoření. Opakuji to znovu a znovu, aby sis to zapamatoval. Proces, kterým jsi ty a já, je věčný. Probíhá "automaticky". Nepotřebuje tvou "pomoc". Jestliže do něj nezasahuješ, je dokonalý.
Werner Erhard to vyjádři I takto: Život se řeší sám v procesu života.
Některá duchovní hnutí to chápou v tomto smyslu: "Uvolni se a oddej se Bohu." To je správné porozumění.
Jestliže se uvolníš, přestaneš si překážet. Všichni velcí mistři prohlašovali: Jsem cesta, život a pravda. Všichni mistři dokonale rozumí tomu, co tu říkám. Jsou cesta, jsou život - jsou pravda v procesu změny.
Stačí, když věříš v proces. Když věříš v Boha. Nebo věř sám sobě, neboť jsi Bůh.
Pamatuj si, že všichni jsme jeden celek.
Jak mohu "věřit v proces", který mi přináší věci, jež nemám rád?
Tak je měj rád !
Pochop, že si všechno způsobuješ sám.
UVĚDOM SI TU DOKONALOST.
Snaž se ji vidět ve všem, nejen v tom, co považuješ za dokonalé. V této trilogii jsem ti vysvětlil, proč se všechno děje, jak se to děje.
Jak mohu "vidět dokonalost" v něčem, co vnímám jako něco nedokonalého?
Nikdo za tebe nemůže vnímat. Nikdo nemůže mít tvůj zážitek.
Ostatní lidé spoluvytvářejí okolnosti společenského života, ale nikdo tě nemůže donutit, abys prožíval něco, co prožívat nechceš.
V tomto smyslu jsi svrchovaná bytost. A NIKDO ti nemůže přikazovat, jak máš žít.
Život ti připraví různé situace, ale jen ty rozhoduješ o tom, co znamenají.
Pamatuj si pravdu, kterou jsem ti jednou sdělil ve snu: Na ničem nezáleží.
Nejsem si jistý, zda jsem tomu tehdy dobře rozuměl, ale živě si na to vzpomínám.
A co si pamatuješ?
Pamatuji se, že jsem byl zpočátku trochu zmatený. Jak je možné, že na ničem nezáleží? Kde bychom byli, kdyby vůbec na ničem nezáleželo?
Jakou jsi našel odpověď na tuto výbornou otázku?
Pochopil jsem, že nic nemá smysl samo o sobě. Napadlo mě, že to jsem já, kdo dává událostem smysl. Napadlo mě to v okamžiku hlubokého metafyzického poznání.
Jakého poznání?
Uvědomil jsem si, že všechno je energie a že energie se proměňuje v hmotu - to jest v události - podle toho, jak se na ně díváme. Pak jsem to na dlouhou dobu zapomněl. Vzpomněl jsem si na to, teprve když jsi mi to připomněl na počátku tohoto rozhovoru.
Už dávno jsi věděl všechno, co jsem ti v tomto rozhovoru řekl. Dověděl ses to od učitelů, které vám posilám. Není tu nic nového a nemusíš se nic učit. Stačí, když se rozpomeneš.
Promiň, ale než tento rozhovor ukončíme, musím tě upozornit na jeden zjevný rozpor.
Na jaký rozpor?
Mnohokrát jsi mi opakoval, že to, čemu říkáme "zlo", existuje jen proto, abychom mohli zakoušet "dobro". Řekl jsi, že nemůžeme prožívat to, čím jsme, pokud neexistuje něco, čím nejsme. Jinými slovy žádné "teplo" bez "zimy", žádná "radost" bez "zármutku" atd.
To je pravda.
Dokonce jsi říkal, že se mohu dívat na problémy jako na požehnání a na zločince jako na anděly.
I to je pravda.
Jak je tedy možné, že v životě vyspělých bytostí není žádné "zlo"? Popsal jsi vyspělou společnost jako učiněný ráj!
Výborně. Vdím, že jsi o tom opravdu přemýšlel Jsem rád, že tě to napadlo.
Upozornila mě na to Nancy, když jsem jí četl některé pasáže z této knihy. Poradila mi, abych se tě zeptal, jak mohou vyspělé bytosti prožívat pozitivní zážitky, když odstranily ze svého života všechno negativní. Byla to dobrá otázka. Trochu mě zarazila. Ale ty jsi před chvíli řekl, že není třeba odpovídat na další otázky, neboť už byly všechny zodpovězeny. Já si však myslím, že bys na tohle měl ještě odpovědět.
Tak dobře. Udělám to pro Nancy. Ostatně je to jedna z nejlepších otázek v celé knize.
Hmmm.
Překvapuje mě, že ses mě na to nezeptal, když jsme hovořili o vyspělých civilizacích. Je divné, že tě to nenapadlo.
Napadlo mě to.
Napadlo?
Všichni jsme jeden celek, že ano? Napadlo to onu část mého já, která je Nancy!
Výborně! Máš samozřejmě pravdu.
Tak jaká je tvá odpověď'?
Vrátím se k tomu, co jsem už řekl.
V nepřítomnosti toho, čím nejsi, neexistuje ani to, čím jsi.
To je univerzální pravda, která vysvětluje, proč je vesmír takový, jaký je. Proč v něm existují protiklady jako "teplo" a "zima", "nahoře" a "dole" "dobro" , a "zlo" atd.
Uvědom si však, že si to všechno vymýšlíš. Jen ty určuješ, co je "teplé" a co je "studené", co je "nahoře" a co je "dole". (Vyleť do vesmíru a všechny tvé definice zmizí!) Ty určuješ, co je "dobré" a co je "zlé"'. A tvoje názory se časem mění. Mění se dokonce i v průběhu ročních období. Deset stupňů nad nulou ti v létě připadá jako "zima". Kdežto v zimě řekneš: "To máme dneska teploučko!"
Vesmír ti nabízí pole objektivních jevů. Jen na tobě záleží, jak je budeš nazývat.
Prozradím ti jedno velké tajemství: Opak toho, co prožíváš, nemusí existovat v bezprostřední blízkosti. Vzdálenost je nepodstatná. Vesmír ti poskytuje široké pole, v němž existují všechny protiklady, a tím ti umožňuje prožívat, co si zvolíš. To je funkcí vesmíru.
Kdybych však nikdy nezažil "zimu", kdybych jen věděl, že někde ve vesmíru je "zima", jak bych mohl vědět, co "zima" opravdu je?
"Zimu" jsi už zažil. Zažil jsi veškerou "zimu". Jestliže ne v tomto životě, tak v některém z mnoha minulých životů. Poznal jsi "velké" a "malé", "nahoře" a "dole", "tady" a "tam" a všechny ostatní protiklady. Všechny protiklady máš vryté do paměti.
Nemusíš je zakoušet znovu, když nechceš. Stačí, když si je připomeneš - když si uvědomíš, že existují.
Všichni jste zažili všechno. Nejen lidé, ale všechny bytosti ve vesmíru.
Nejenže jste všechno zažili, ale také vším jste. Vy jste VŠECHNO.
Jste to, co prožíváte. Svůj život si vytváříte sami.
Tomu dost dobře nerozumím.
Pokusím se to vysvětlit. Především si však musíš uvědomit, že se rozpomínáte na všechno, čím jste, a z toho si vybíráte to, co chcete prožívat v tomto životě na této planetě.
Bože, jak je to jednoduché!
Je to jednoduché. Oddělili jste se od Boha, od kolektivu a teď se opět stáváte jeho součástí.
Tohle děláte v opakovaných cyklech. Říkáte tomu "evoluce". Říkáte, že se "vyvíjíte". Vývoj se ovšem pohybuje v kruhu.
Všechno se pohybuje v kruhu.
Je to základní pohyb veškerého života.
To je úžasné, jak srozumitelně to dovedeš vysvětlit!
Prostě to začínáš chápat. Vyčistil sis "přijímač". Odstranil jsi poruchy v signálu. Jsi ochoten poznávat nové věci. A tato ochota všechno změní pro tebe i pro celé lidstvo.
Měl bych si pospíšit. Potřebujete novou duchovnost. Způsobujeme na světě hrozné utrpení.
To proto, že ačkoli jste všichni už prožili všechno, někteří si to ještě neuvědomují. Zapomněli to a ještě se nezačali rozpomínat.
Ve vyspělých společnostech je to jinak. K tomu, aby si vyspělé bytosti mohly uvědomit, jak "pozitivní" je jejich civilizace, nepotřebují mít "negativitu" přímo před očima. Vyspělé bytosti si "pozitivně uvědomují", čím jsou, aniž musejí vytvářet negativitu. Aby věděly, čím nejsou, stačí, když ji vidí v jiné části vesmíru.
Mimochodem, vaše planeta jim slouží jako velice dobrý kontrast pro takové srovnání.
Připomíná jim to, jak se cítily, když prožívaly to, co teď prožíváte vy. Ve srovnání s tím si uvědomují, co prožívají dnes.
Už chápeš, proč vyspělé bytosti nepotřebují ve své společnosti "zlo" ani jinou "negativitu"?
Ano. Ale proč to potřebujeme my v naší společnosti?
Ani vy to NEPOTŘEBUJETE. To se snažím ti vysvětlit v této knize.
Abyste si uvědomili, čím jste, k tomu vám dokonale stačí žit ve vesmíru, v němž existuje to, čím nejste. A v takovém vesmíru žijete. To je univerzální zákon, kterému se nemůžete vyhnout.
Nemusíte si vytvářet své vlastni negativní pole.
To znamená, že můžete změnit způsob života na vaší planetě už dnes, že můžete odstranit všechno, čím nejste, aniž tím ohrozíte svou schopnost uvědomovat si a prožívat to, čím opravdu jste.
Úžasné! Tohle je největší objev v této knize! Takže nemusím hledat protiklady jen proto, abych mohl realizovat nejkrásnější představu o tom, čím jsem!
Správně. To ti říkám už od začátku.
Ale nikdy jsi to nevysvětlil tímto způsobem!
Předtím bys tomu nerozuměl.
Abys mohl prožívat to, čím jsi a čím se chceš stát, nemusíš vytvářet opak. Stačí, když si uvědomíš, že to existuje jinde. Stačí, když si pamatuješ, že to existuje.
Tato vědomost ze stromu poznáni dobra a zla je vaším požehnáním, není prokletím ani dědičným hříchem.
Abyste si připomněli, že to všechno existuje, že jste to všechno už zakusili - že jste to všechno prožili v hmotné formě - stačí, když se podíváte vzhůru.
Tím myslíš do vlastní duše.
Ne, tím myslím přesně to, co jsem řekl. VZHŮRU. Podívejte se na nebe. POZORUJTE VESMÍR.
Už jsem ti několikrát řekl, že chcete-li se stát vyspělými bytostmi, musíte zlepšit své pozorovací schopnosti. Přijímejte realitu takovou, jaká je, a dělejte to, co je vám prospěšné.
Takže v jiných částech vesmíru mohu vidět to, čím nejsem, a na základě toho si uvědomím, čím jsem tady na Zemi.
Ano. Tomu se říká "rozpomínání".
Tomu se říká "pozorování".
Co si myslíš, že pozorujete?
Život na jiných planetách. V jiných slunečních soustavách. Ve vzdálených galaxiích. To všechno bychom mohli pozorovat, kdybychom měli potřebnou technologii. To pozorují vyspělé bytosti, které mají vyspělou technologii. Sám jsi říkal, že nás pozorují. A my bychom to dělali také.
Ale co byste vlastně pozorovali?
Nerozumím tvé otázce.
Řeknu ti tedy odpověď.
Pozorovali byste svou minulost.
Cože?? ?
Když se podíváš na nebe, vidíš hvězdy - tak jak vypadaly před miliony světelných let. To, co vidíte, už tam dávno není. Vidíte to, co tam bývalo. Vidíte minulost. A na této minulosti jste se podíleli.
Opakuj to.
Byli jste tam a prožívali jste to.
Já jsem tam byl?
Neřekl jsem ti snad, že jsi žil mnoho životů?
Ano... ale co kdybych se do některého z těch vzdálených míst mohl dostat. Kdybych tam mohl být v "tomto okamžiku", v tomtéž okamžiku, který na Zemi nemohu "vidět" ještě několik set světelných let. Co bych viděl? Viděl bych své druhé "já"? Chceš říct, že bych viděl sám sebe, jak existuji na dvou místech zároveň?
Samozřejmě! A zjistil bys to, co jsem ti už mockrát opakoval - že neexistuje čas a že tedy nevidíš žádnou "minulost". Uvědomil by sis, že všechno se děje TEĎ.
V "tomto okamžiku" žiješ i životy, které v pozemském čase budou tvou budoucností. Vzdálenost mezi tvými mnoha "já" ti umožňuje prožívat oddělené okamžiky a nezávislé totožnosti.
"Minulost", na kterou si vzpomínáš, i "budoucnost", kterou bys viděl, jsou "přítomný okamžik", jenž prostě JE.
To je neuvěřitelné!
A tak je to i na jiné úrovni. Jak už jsem řekl: Všichni jsme jeden celek. Takže když se díváš na hvězdy, vidíš to, co bys nazval NAŠÍ BUDOUCNOSTÍ.
To je na mě příliš.
A řeknu ti ještě něco.
Dokonce i když se díváš na něco, co je přímo před tebou, vidíš to, co bys vaším jazykem definoval jako "minulost".
Myslíš?
Není možné vidět přítomnost. Přítomnost "se stane" a pak se rozšiřuje ve formě světelné energie, která zasáhne tvé smysly, tvůj zrak - a to trvá určitou dobu.
Mezitím život pokračuje. Zatímco vnímáš světlo z minulé události, začíná nová událost.
Když zaregistruješ světelný podnět, tvůj zrakový receptor jej pošle do mozku, jenž jej interpretuje a řekne ti, co vidíš. To však už nevidíš. Jen si myslíš, že to vidíš. Jinými slovy přemýšlíš o tom, co jsi viděl, snažíš se to někam zařadit, zatímco se děje nová událost, která čeká na tvou interpretaci.
Zkrátka a dobře, já jsem vždycky jeden krok před tebou.
Můj Bože, to je neuvěřitelné.
Poslouchej. Čím větší je vzdálenost mezi tebou a událostí, kterou pozoruješ, tím hlouběji do "minulosti" se tato událost vzdaluje.
A přesto se nestala "dávno". To jen vzdálenost vyvolává iluzi "času" a umožňuje ti prožívat tvé já "tady a teď", zatímco jsi "tam a tehdy". ,br>
Jednoho dne pochopíš, že to, čemu říkáte čas a prostor, je jedno a totéž.
Pak si uvědomíš, že všechno se děje tady a teď.
To je.., to je... šílené. Nevím, co si mám myslit.
Až pochopíš, co ti říkám, uvědomíš si, že nic z toho, co vidíš, není reálné. Vždycky vidíš jen obraz toho, co se stalo, a ten interpretuješ. Tvá osobní interpretace se nazývá představivost.
V představivosti si můžeš vytvořit cokoli. Neboť - a to je velké tajemství - tvoje představivost funguje oběma směry.
Cože ?
Nejenže interpretuješ energetické podněty, ale v také je produkuješ. Když si něco představuješ, tvá představa se zhmotňuje. Čím déle si to představuješ (a čím větší množství lidí si představuje totéž), tím hmotnější je vaše představa, až se nakonec změní v to, čemu říkáte realita.
Tuto realitu pak "vidíte" a snažíte se určit, co to je. Tímto způsobem probíhá to, čemu já říkám proces.
Vy jste tento PROCES.
Bůh je tento PROCES.
To jsem měl na mysli, když jsem ti říkal, že jsi stvořitel i stvoření.
Teď, když jsem ti vysvětlil, jak funguje vesmír, když jsem ti odhalil tajemství veškerého života, můžeme tento rozhovor ukončit.
Teď' jsi mě vyvedl z míry... jsem šokován. Rád bych našel nějaký způsob, jak tohle všechno uplatnit ve svém životě.
Už to všechno uplatňuješ. Nemůžeš dělat nic jiného. To se prostě děje. Otázka je, zda to děláš vědomě nebo nevědomě. Zda svůj životní proces aktivně řídíš nebo se jim necháš jen pasivně unášet. Vždycky se snaž jednat aktivně.
To je ohromující. To je úžasné zakončeni úžasného rozhovoru.
Tohle nové poznání uplatníš nejlépe tak, že začneš vědomě vytvářet svůj život.
Budeš-li si to pamatovat, můžeš změnit nejen svůj vlastní život - ale celý svět.
Tohle je pravda, kterou jsem vám chtěl v této knize odhalit.
Už rozumím! Už jsem to pochopil!
To je dobře. Nezapomínej na tři základní moudrosti v tomto rozhovoru:
1. Všichni jsme jeden celek.
2. Všeho je dostatek.
3. Nic nemusíme dělat.
Uvědomíte-li si, že "všichni jsme jeden celek", přestanete se k sobě chovat tak, jak se k sobě chováte.
Uvědomíte-li si, že "všeho je dostatek", začnete všechno sdílet se všemi.
Uvědomíte-li si, že "nemusíme nic dělat", přestanete se snažit aktivně řešit problémy a místo toho se pokusíte dosáhnout takové úrovně existence, na které problémy neexistují.
Tohle je pro vás v tomto stadiu vašeho vývoje možná to nejdůležitější, a proto tím zakončím tento dialog. Učiňte z této pravdy svou Matru:
Neexistuje nic, co bych musel mít, neexistuje nic, co bych musel dělat, a neexistuje nic, čím bych musel být - stačí, když jsem tím, čím právě jsem.
Jste-li "šťastní", děláte určité věci, protože jste štastní - nikoli proto, abyste se štastnými stali.
Jste-li "moudří", děláte určité věci, protože jste moudří - nikoli proto, abyste se moudrými stali.
Jste-li "milující", děláte určité věci, protože milujete - nikoli proto, abyste se milujícími stali.
To je opět ta známá Boží dichotomie. Jediný způsob, jak se "někam dostat", je "být tam". Buďte tam, kam se chcete dostat. Je to jednoduché. Nemusíte nic dělat. Chcete být šfastní? Buďte štastní. Chcete být moudří? Buďte moudří. Chcete být milující? Buďte milující.
Ničím jiným být nemůžete.
Jste moji milovaní.
Teď' jsi mi úplně vyrazil dech! Umíš se tak nádherně vyjadřovat.
Výmluvná je moje pravda. Pravda je tak elegantní, že probouzí srdce.
A to dělá i tato trilogie. Probouzí srdce lidstva.
Lidstvo si dnes musí položit otázku. Chceme vytvořit novou civilizaci? Chceme vytvořit novou mytologii?
Je lidstvo od přírody dobré, nebo je zlé?
Tohle je křižovatka, na které dnes stojíte. Vaše budoucnost závisí na tom, kterou cestu si zvolíte.
Věříte-li, že lidstvo je v zásadě dobré, vytvoříte si konstruktivní zákony, které podporuji život. Věříte-li, že lidstvo je zlé, vytvoříte si destruktivní zákony, které život popírají.
Zákony podporující život jsou takové zákony, které vám dovolují žit tak, jak si přejete. Zákony popírající život jsou takové zákony, které vám brání žít tak, jak si přejete.
Ti, kdo věří v dědičný hřích a vrozenou špatnost člověka, prohlašují, že Bůh vytvořil zákony, které vám brání dělat to, co si přejete. Tito lidé propagují lidské zákony, které dělají totéž.
Ti, kdo věří, že život je požehnání a člověk je od přírody dobrý, prohlašují, že Bůh vytvořil přírodní zákony, které vám dovolují dělat to, co si přejete. Tito lidé propagují lidské zákony, které dělají totéž.
Co si myslíš o lidstvu? Co si myslíš o sobě? Myslíš, že ti druzí mohou důvěřovat? Ve všem? Co si myslíš o druhých? Jak k nim přistupuješ, dokud se neprojeví tak či onak?
Nyní si odpověz na tuhle otázku: Podporují tvoje názory rozvoj společnosti, nebo urychlují její rozklad?
Myslím, že jsem důvěryhodný. Dřív jsem si to nemyslil, ale dnes si to myslím. Stal jsem se důvěryhodným, protože jsem změnil svou představu o sobě. Navíc je mi dnes jasné, co Bůh chce a co nechce.
Tyto Hovory s Bohem mi hodně pomohly. Dnes vidím ve společnosti totéž, co vidím v sobě - vidím pozitivní tendence. Vidím, že se lidská civilizace probouzí, že si začíná uvědomovat svou Boží podstatu.
Jestliže to vidíš, pak to vytvoříš. Byl jsi ztracený, ale konečně jsi našel sám sebe. Byl jsi slepý, ale konečně jsi prohlédl.
Občas si na mě zapomínal, ale dnes jsme opět spolu a můžeme spolu zůstat navždy. Neboť to, co jsi spojil, můžeš rozdělit jen ty.
Pamatuj si tohle: Vždycky jsi součástí Boha, neboť od něho nejsi nikdy oddělený.
To je základní pravda tvé existence. Jsme jeden celek. Takže teď znáš celou pravdu.
Tato pravda je potravou pro hladovou duši. Najez se jí. Svět žízní po této radosti. Napij se jí. Udělej to na mou počest.
Neboť pravda je tělo a radost je krev. Tělo a krev Boha, který je láska.
Pravda.
Radost.
Láska.
Jedno vede k druhému a nezáleží na pořadí. Všechno vede ke mně. Já jsem všechno.
Končím tento rozhovor tak, jak jsem jej začal. Dal jsem ti pravdu. Dal jsem ti radost. Dal jsem ti lásku. Dal jsem ti odpovědi na největší tajemství života. Teď už zbývá jen jediná otázka. Touto otázkou náš rozhovor začal.
Otázka není, ke komu mluvím, otázka je, kdo mě poslouchá?
Děkuji ti. Děkuji ti za to, že jsi hovořil k nám všem. Slyšeli jsme tě a budeme poslouchat. Miluji tě. Jsem naplněn pravdou, radostí a láskou. Konečně jsem sjednocen s Bohem.
Tomu se říká nebe.
Žijete v nebi.
V nebi jste vždycky, neboť Bůh je vždycky s vámi.
Byl bych rád, kdybyste si to pamatovali.
A tady je mé poselství- poselství, které chci dát světu:
Mé děti v nebesích, posvěceno je vaše jméno. Přišlo vaše království. Děje se vaše vůle, jako v nebi, tak i na zemi.
Dávám vám dnes váš chléb na tento den. Odpouštím vám vaše dluhy, jako i vy jste odpustili vašim dlužníkům. Neuvádějte se do pokušení, ale osvoboďte se od zla, které jste způsobili.
Neboť vaše je království a moc a sláva.
Amen.
Teď jdi a začni měnit váš svět. Teď jdi a bud svým nejkrásnějším já. Teď víš všechno, co vědět potřebuješ. Jsi vším, čím potřebuješ být.
Nikdy jsi nebyl ničím menším. Jen jsi to nevěděl. Zapomněl jsi to.
Teď sis vzpomněl. Nikdy na to nezapomeň. Tuto pravdu říkej každému, koho potkáš. Čeká tě mnohem krásnější osud, než sis kdy představoval.
Přišel jsi, abys napravil svět.
To je jediný důvod, proč jsi tady.
A pamatuj si tohle: Miluji tě. Miluji tě teď a vždycky.
Vždycky jsem s tebou.
Vždycky.
Sbohem, Bože. Děkuji ti za tento rozhovor. Děkuji, děkuji, děkuji.
Já děkuji všem svým stvořením. Děkuji vám. Neboť jste mi opět dali slovo - a místo ve vašich srdcích. A nic víc si nikdo z nás nikdy nepřál.
