Uvědomovat si druhého :

 

Až do této chvíle byla všechna cvičení, která jste vykonávali, založená na tom, že jste si uvědo­movali sebe sama a Boha jste si uvědomovali skr­ze sebe. To proto, že pro vás neexistuje žádná sku­tečnost, jež by byla Bohu bližší než vy sami. Neprožijete nic bližšího Bohu než sebe. Svatý Augustin proto správně tvrdil, že člověka musí­me nejprve vrátit jemu samému, aby se sám sobě mohl stát odrazovým můstkem k Bohu. Bůh je sám základ mého bytí, já mého já, a nemohu do sebe sestoupit hlouběji, pokud se s ním nespojím.

Uvědomění si sebe sama je také prostředkem rozvoje uvědomění si druhého.

 

Pouze proto, že jsem naladěn na své pocity, jsem schopný si uvě­domit pocity druhých. Pouze proto, že jsem si vě­dom svých reakcí na druhé, mohu se k nim obra­cet v lásce, aniž bych jim škodil. Když si budu citlivě uvědomovat sebe sama, budu také rozvíjet jemné uvědomování si svého bratra. Mám-li po­tíže s uvědomováním nejbližší skutečnosti, to jest sebe, jak se dokážu vyvarovat těžkostí s uvědo­měním si Boha a bratra?

Cvičení, j ak si uvědomovat druhého, které vám nyní hodlám předložit, nemá co dělat s takovým uvědomováním si bližních, jak asi čekáte. Bude to něco snazšího: budete si uvědomovat ostatní stvoření. Odtud pak můžete postupovat k člově­ku. Chci, abyste v tomto cvičení rozvinuli svůj po­stoj vážnosti a úcty k veškerému neživému stvo­ření; ke všemu, co vás obklopuje. Někteří velcí mystikové nám praví, že když dosáhnou stavu osvícení, pocítí tajemné naplnění vědomím hlu­boké úcty. Úcty k Bohu, úcty k životu ve všech je­ho podobách, a také úcty k neživému stvoření. A tíhnou k personalizaci celého stvoření. Nikdy už s osobami nenakládají jako s věcmi. Nikdy už ne­zacházejí s věcmi jako věcmi - je to, jako by se pro ně i věci staly osobami - a díky tomu se je­jich úcta a láska k osobám stává intenzivnější.

Jedním takovým světcem byl František z Assi­si. V slunci, měsíci, hvězdách, stromech, ptácích a zvířatech viděl své bratry a sestry. Patřili k jeho rodině a s láskou si s ním povídali. Svatý Anto­nín z Padovy šel tak daleko, že kázal rybám! Z ra­cionalistického pohledu je to jistě velice bláhové. Z mystického pohledu hluboce moudré, zosobňu­jící, posvěcující.

 

Byl bych rád, kdybyste z toho raději sami něco zakusili, než o tom jen četli. Proto tohle cvičení.

Budete v něm ale muset na čas odložit své dospě­lé předsudky a stát se podobnými malému dítěti,

které bude se vší vážností rozmlouvat se svou pa­nenkou, nebo jako František z Assisi, který totéž dělával se sluncem a měsícem a zvířaty. Kdyby­ste se alespoň pro tuto chvíli stali dítětem, mohli byste objevit nebeské království - a poznat ta­jemství, která Bůh obvykle skrývá před moudrý­mi a prozíravými.

 

Zvolte si nějaký předmět, který často používáte: pero, šá­lek... Mělo by to být něco, co můžete snadno držet v ru­kou...

 

Nechte předmět spočívat v dlaních, ruce mějte natažené před sebou. Nyní zavřete oči a vnímejte dotyk předmětu ve svých dlaních... Co nejvíce si ho uvědomujte. Nejprve jeho hmotnost... pak pocity které vyvolává v dlaních...

 

Nyní jej zkoumejte prsty nebo oběma rukama. Důležité je, abyste to dělali jemně a s úctou: zkoumejte jeho drsnost či hladkost, tvrdost či měkkost, teplo či chlad... Nato jej při­kládejte k jiným částem svého těla a sledujte, zda vyvolá­vá odlišný pocit. Dotkněte se jím svých rtů... tváří... če­la... hřbetu ruky...

 

Se svým předmětem jste se obeznámili prostřednictvím hmatu... Nyní jej poznejte a uvědomte si ho zrakem. Ote­vřete oči a dívejte se na něj z různých úhlů. Prohlížejte si všechny možné detaily: jeho barvy, tvar, rozličné čás­ti...

 

Přivoňte k němu... ochutnejte jej... poslouchejte tak, že si jej dáte těsně k uchu...

Pak si předmět jemně položte na klín a oslovte ho... Vy­ptávejte se ho... na jeho život, původ, budoucnost... A na­slouchejte, jak vám odhaluje tajemství své existence a osu­du... Poslouchejte, jak vám vykládá, co pro něj existence znamená...

 

Váš předmět vám má o sobě vyjevit jistou skrytou moud­rost... Ptejte se ho na ni a poslouchejte, co vám chce říci... Tomu předmětu můžete něco dát... Co to je? Co od vás chce?...

 

Nyní se i s předmětem postavte do přítomnosti Ježíše Kris­ta, Slova Božího, v němž a kvůli němuž bylo všechno stvo­řeno. Poslouchejte, co chce vám a předmětu říci... Co oba odpovíte?...

 

Ted'se ještě jednou podívejte na předmět... Změnil se váš postoj k němu?... Změnil se nějak váš postoj k ostatním okolním předmětům...?