12. KAPITOLA

 

Frabato zůstal pod ochranou božské Prozřetelnosti naživu vzdor rozsudku, který byl nad ním vynesen. O vše oloupen, zdra­votně zcela zničen, ale volný od želez a řetězů, se vrátil do kruhu své rodiny.

 

Jsa si vědom své úlohy poskytnout lidem v každé době radu a pomoc, chopil se, jakmile byl zdravější, úkolu zmírnit bídu a starosti lidí, když jim věnoval své lékařské znalosti. Nemocní, kteří z hlediska medicíny neměli naději na uzdravení, přivedla božská Prozřetelnost k Frabatovi. Vždy věděl, kde a jak má po­moci. Počet lidí, kteří u něj hledali a nalézali pomoc, byl díky jeho ochotě a schopnostem stále větší, takže se cele oddal službě trpícímu lidstvu.

 

Jedné noci, kdy Frabato vyčerpán namáhavou prací, jež je od lékaře vyžadována, chtěl svému fyzickému tělu dopřát několik hodin spánku, náhle uslyšel opět ono tajemné volání Urgayi. Pře­padl ho stísněný pocit. „Mám snad již ukončit pozemský žívot a převzít novou misi pro tento svět?" uvažoval. Duchovní volání, které bylo stále pronikavější, musel bezpodmínečně uposlech­nout. Znavený se uložil na lůžko, oddělil duši a ducha od fyzic­kého těla, které ochráníl před démonickými vlivy a v tom okam­žiku stál Urgayovi tváří v tvář.

 

Tentokrát nešlo o velké shromáždění. Velekněz Bratrstva Světla Urgaya seděl se zkříženýma nohama v jeskyni ve skalní stěně na nejvyšších vrcholcích vysokých hor. Marně by průměrný smrtel­ník hledal vchod do této jeskyně, neboř hmotně vůbec neexisto­val. Jeskyni bylo možno nalézt jen mentálně a astrálně, kromě

toho byla viditelnou jen těm, které Urgaya k sobě pozval. Prostor ozařovalo matné světlo. Stěny jeskyně byly holé, podlaha pokryta jehličím, na němž ležel malý koberec zároveň sloužící jako plášť.

 

Urgaya seděl na koberci a přívětivě Frabatovi pokynul. Ten chtěl uctivě a s hlubokou úklonou padnout Urgayovi k nohám, ale Urgaya mu dal pokynem ruky na srozuměnou, aby se posadil. Poněkud stranou od Urgayi usedl Frabato do lotosové ásany. Za­vládlo hluboké ticho a každý byl ponořen do svých myšlenek.

Urgaya se modlil v nitru svého ducha a vysílal božské Prozřetel­nosti slova úcty. Tak to bylo mezi Bratry světla zvykem, když se sešli. Frabatův pohled spočinul na Urgayovi, který otevřel oči a láskyplně se na Frabata podíval: „Dnes není velká schůze jako posledně, když jsem tě k sobě volal. Jak víš, volám k sobě někoho jen tehdy, chci-li ho v jeho misi poučit nebo mu poskytnout radu.

 

Tebe, milý bratře, jsem zavolal, abych ti oznámil, že jsi ve všech zkouškách, které ti byly souzeny, obstál, a to i v největší bo­lesti a nouzi. Dík tobě. Božská Prozřetelnost tě miluje a bdí nad tebou."

 

Urgaya ustal v hovoru a pozoroval Frabata, jak na něj toto sdělení působí. Ve Frabatově nitru se nic nepohnulo, byl dalek jakékoliv pohnutky. Urgaya se znovu ujal slova a pokračoval: „Jeden bratr světla z řady dvanácti bratrů se po ukončení mise rozplynul jako individualita a vešel do prasvětla. Jeho místo je volné a Bůh mě po­věřil nabídnout ho tobě. Jsi přijat do Rady starších a zaujímáš od této chvíle, stejně jako ostatních jedenáct bratrů, nejvyšší hodnost, jakou bratr Světla v naší hierarchii může vůbec dosáhnout.

Převezmeš tím ovšem také veškeré povinnosti vůči Světlu. Ne­lze ustoupit, ledaže by ses, jako tvůj předchůdce, rovněž vzdal své individuality a vešel do Prasvětla. Božská Prozřetelnost však spoléhá na to, že jí budeš i nadále věrně sloužit a úkoly, které ti určí, konat k dobru lidstva. V žádném případě, at jsi byl kdekoli a kdykoli napaden a mučen, jsi svěřené síly nepoužil ke své obha­jobě. Nikdy jsi jich nezneužil a všechno, co se týkalo tvé pozem­ské schrány, jsi ponechal vuli božské Prozřetelnosti. Každé poku­šení sám si pomoci jsi kategoricky zamítl.

 

Božská Prozřetelnost není nevděčná a odměňuje své sluhy po­dle zásluh. Kdyby ti byl v tvém dalším životě v nynějším vtělení osud tu a tam nepříznivý, tak věz, že Bůh tě nikdy neopustí. Těš se, bratře Frabato, jsi jeden z vyvolených bratrů Světla, jemuž je dopřáno být nástrojem ke splnění Boží vůle."

 

Ačkoliv byl Frabato Urgayovými slovy velmi dojat, mlčel. Ani pýcha či sebevědomí neovládly jeho nitro. Sdělení, že byl přijat do Rady starších, vzal klidně na vědomí a v jeho chování se nic nezměnilo. Důvěřoval nebeskému řízení, neboť věděl, že ho bož­ská Prozřetelnost nikdy neopustila. Klidným hlasem odpověděl Urgayovi: „Uznává-li božská Prozřetelnost za dobré, přijmout mě do Rady starších, nechť tomu tak je. Podvoluji se každému pří­kazu, který od Pána světa obdržím. A je-li moje práce určena pro dobro lidstva, vím, že tím sloužím Bohu, a to je pro mě největší zadostiučinění."

 

Urgaya blahovolně pokynul Frabatovi při jeho slovech a řekl: „Bratře, nic jiného jsem od tebe nečekal. Vím, že jsi ze všech bra­trů nejzralejší, a proto také schopen věrně splnit každou misi, kterou ti božská Prozřetelnost svěří. Jak víš, bylo ti při poslední velké schůzi určeno zveřejnit prvních pět listů Knihy moudrosti, tzn. popsat pět sloupů chrámu a učinit je lidstvu srozumitel­nými. Nadešla doba, kdy tento úkol musí být splněn. Také kvůli tomu jsem tě, milý bratře, zavolal, abych ti připomněl splnění mise."

 

Tichá naděje, kterou se Frabato celou dobu konejšil, že božská Prozřetelnost od tohoto plánu upustí, zhasla jednou provždy. Musel tedy splnit vůli Nejvyššího vládce Světla a jeho zástupce Urgayi. Sklopil oči a jeho srdce silně bilo, neboť tato úloha pro něj nebyla snadná. Urgaya viděl, co se ve Frabatovi odehrává a oslovil ho: „Můj milý bratře Světla! Válka a velmi neklidné doby na Zemi přivedly v posledních letech milióny lidí do nadzemské zóny. Mezi nimi bylo také velmi mnoho duší, které činily bož­skou Prozřetelnost zodpovědnou za to, že po dobu jejich života na Zemi neměly možnost se obeznámit s opravdovými zákony za­svěcení, protože tyto výsady měli jen jednotlivci. Žalující pouka­zovali na to, že jejich učitelem musel být vždy jen osud a že ne­obdrželi žádné upotřebitelné pokyny pro svůj duchovní vývoj.

 

Aby byl těmto žalobám provždy učiněn konec, rozhodla se bož­ská Prozřetelnost pověřit tebe, abys opravdu milující a pravdu hledající lidi uvedl pomocí knih na pravou stezku duchovní vědy. Negativní síly se samozřejmě budou snažit klást ti pře­kážky, jako tomu bylo dosud. Na to ale nedbej, přenech vše Bohu, který se postará o to, abys mohl opravdová mystéria zveřejnit. Budiž, opakuji znovu, prodchnut myšlenkou, že nyní smíš lid­stvu ukázat skutečnou cestu k Bohu, cestu k vývoji a dokona­losti."

 

Po těchto slovech Frabato upřel pohled na Urgayu a pravil: „Vy­dám-li pravá mystéria, nezůstane lidstvu má skutečná individua­lita skryta a každý, kdo bude číst mé knihy, dříve nebo později pozná, že náležím jinému stupni vývoje. Mnoho čtenářů bude ode mě žádat důkary mé moci. Budou se na mě obracet se svými hmotnými záležitostmi a žádat, abych jim vypomohl. Jak se mám potom, ó Vznešený, zachovat, když mi bylo při posledním shro­máždění uloženo, abych svuj stupeň vývoje a svou zralost skryl všemi prostředky a pravidly hmotného umění. Jak mám tedy na jedné straně mystéria zveřejnit a na druhé pomlčet o své zralosti a duchovní příslušnosti?"

 

Takovou otázku Urgaya předvídal. Měl na rtech mírný úsměv, když pravil: „Můj milý bratře. Tys načerpal tolik zkušeností na Zemi, přišel jsi do styku se všemi negativními a hmotnými silami, s intrikány a nepřáteli, takže znáš dostatek prostředků a cest, jak se zachovat. Nemusím ti tedy v tomto směru poskytovat žádné rady. Zveřejněním opravdové duchovní vědy je samozřejmé, že v tobě bude každý vidět zasvěcence a nemůžeš upřít mínění těch, kterým se tvé knihy dostanou do rukou. Nepovažuj to jako porušení mlčení, nýbrž za svou misi. Komu máš skutečně po­moci, toho k tobě božská Prozřetelnost přivede. O zvědavé a sen­zacechtivé lidi se nemusíš starat, nevšímej si jich.

 

Tvou úlohou není vystupovat jako zázračný muž, mág či okultní velikán, máš lidem ukázat pravou cestu k dosažení dokonalosti, aby si v každé osudové situaci uměli sami poradit a pomoci. Zákony a magické síly nepoužiješ k tomu, abys je přesvědčoval, protože ti, kdo chtějí být nejdříve přesvědčeni, aby věřili, nejsou pro pravou cestu k dokonalosti dostatečně zralí. Jsou neschopní vzít otěže do vlastních rukou a jejich učitelem musí být nadále osud sám. Jsou ale také skutečně po pravdě toužící, kteří si k tobě přijdou pro radu. Těmto lidem zajisté poskytneš rád duchovní pomoc, půjde-li o otázky, týkající se jejich vnitřního vývoje.

 

Můj milý bratře! I kdyby mělo být na Zemi jen několik lidí, kteří pílí, vytrvalostí a houževnatou prací dosáhli sami na sobě po­třebné zralosti, je tvoje mise splněna. Zato ti, kdo na základě tvých písemností obohatí pouze své intelektuální poznatky, zůs­tanou v nynější inkarnaci jen u teorie. Ta jim však přijde natolik k dobru, že jim osud v příštím vtělení dá možnost začít s praktíc­kou prací sami na sobě a pokračovat v ní.

 

Tvé spisy se dostanou do celého světa. Božská Prozřetelnost se postará o to, aby je obdrželi především ti, kteří jsou pro ně zralí. Potom ustane nářek osob bez tělesných schrán, zdržujících se v nadzemské zóně, protože už nikdo nebude mít právo se vy­mlouvat, že na Zemi nebylo nic, o co by se mohl duchovně opřít."

 

Urgaya takto důrazně hovořil k Frabatovi a zanechal v jeho ni­tru hluboký dojem. Necht božská Prozřetelnost sama ochraňuje mystéria, znělo Frabatovi v uších. Já jsem pouze její nástroj. Urgaya, který četl v jeho srdci, blahovolně souhlasil. Udělil Fraba­tovi ještě několik rad pro jeho novou misi, dal mu své požehnání a gestem ukoněil návštěvu. Frabato se před Velebností Bratrstva Světla hluboce uklonil a vyšel z jeskyně, aby se vrátil zpět do svého fyzického těla.

 

Uplynuly hodíny, během nichž byl Frabato odloučen od svého hmotného těla. Na spánek nebylo ani pomyšlení, a tak raději uva­žoval o své nové úloze. Byl pevně rozhodnut zveřejnít, co mu bylo uloženo, podle nejlepšího vědomí a svědomí, a popsat mys­téria v jednoduchém slohu, aby byla snadno pochopitelná. Tu a tam se přesto vyskytly různé překážky, božská Prozřetelnost však vždy pomohla, takže pravdivá okultní literatura sepsaná Fra­batem si razila cestu ke všem, kdo na světě hledali pravdu.

 

Fra­bato splnil své poslání.