HISTIOCITÁRNÍ TUMORY
Nádory hematopoetického systému

Definice

Jde o heterogenní skupiny nádorů, tvořených histiocyty nebo o nádorům podobné masy sestávající z těchto buněk. Vykazují rysy dendritických Langerhansových buněk tj. expresi CD 1A a přítomnost cytoplazmatických Bierbeckových granul, zatímco jiné typy histiocytárních buněk, které nepatří k Langerhansovým buňkám, se vyznačují makrofagickou diferenciací.

Četnost
Histiocytóza z Langerhansových buněk u dětí pod 15 roků je odhadována na frekvenci 0,2- 0,5 na 100000 dětí za rok. Histiocytární léze, které nejsou tvořeny Langerhansovými buňkami, např. Rosai- Dorfmanova nemoc, Erheim- Chesterova nemoc, juvenilní xantogranulom, diseminující xantom, xantogranulom plexus chorioideus, hemofagická lymfohistiocytóza jsou mnohem vzácnější než histiocytóza z Langerhansových buněk. Xantogranulomy a xantomy chorioidního plexu se objevují v nekroptickém materiálu v rozmezí 1,6- 7 % případů.

Distribuce dle věku a pohlaví
Histiocytóza z Langerhansových buněk se typicky objevuje u dětí(průměrně ve 12 let), Erdheim- Chesterova nemoc u dospělých(v 55 letech). V podstatě však se obě nemoci mohou vyvíjet ve všech věkových kategoriích, prakticky se stejným postižením v mužské i ženské populaci. Lymfohistiocytóza je onemocnění časného dětství(průměrný věk je 3 měsíce). Juvenilní xantogranulom se vyskytuje u malých dětí a diseminovaný xantom u mladých dospělých. Rosai-Dorfmanova lymfohistiocytóza uzlin je nejčastěji u dětí a mladých dospělých.

Lokalizace
Histiocytóza z Langerhansových buněk většinou tvoří osteolytické ložisko v kalvě nebo v páteři(eozinofilní granulom). Multifokální histiocytóza z Langerhansových buněk kostí s postižením hypotalamu bývá označována Hand- Schuller- Christianova choroba. Nemoc Abt- Letterer- Sieveho postihuje kůži, uzliny, vnitřní orgány a vzácně mozek. Rozšíření z kostní lokalizace do hypotalamu a hypofýzy multifokální či diseminované histiocytózy z Langerhansových buněk je odpovědné za většinu případů, u kterých je postižen CNS, ale ložiska infiltrátu se mohou objevovat v hypotalamu primárně. Rosai- Dorfmanova nemoc vykazuje solitární nebo mnohotná ložiska v oblasti důry. Intrakraniální Erheim- Chesterova nemoc může postihovat mozek, míchu, epifýzu, meningy a orbitu. Intrakraniální hemofagická lymfohistiocytóza difúzně infiltruje leptomeningy a multifokálně mozek. Juvenilní xantogranulom tvoří typicky jednotlivé kožní uzly a může se manifestovat v mozku nebo meningách buď s nebo bez současné přítomnosti kožních lézí. Intrakraniální struktury, které postihuje diseminovaný xantom jsou hypotalamus, hypofýza a dura mater. Xantogranulom chorioidního plexu je lokalizován v postranních komorách, vzácně v komoře třetí.

Prognóza
Přežívání pacientů, kteří mají histiocytózu z Langerhansových buněk ve věku 5, 15 a 20 roků je v poměru 88, 88 a resp. 78 %. Izolovaná onemocnění mohou spontánně vymizet nebo dobře nereagují na terapii případně chirurgickou resekci. Multisystémová onemocnění s orgánovou dysfunkcí mohou být rezistentní na chemoterapii. Mortalita v těchto skupinách dosahuje asi 40 %. U všech pacientů s histiocytózou z Langerhansových buněk mohou být patrné pozdní následky až u 40 % pacientů. Objevují se poměrně často defekty ve skeletu, diabetes insipidus, poruchy růstu, sluchu a jiné dysfunkce CNS. Rosai- Dorfmanova choroba má výbornou prognózu po kompletní resekci a hemofagická lymfohistiocytóza má letální průběh, pokud se neprovede transplantace kostní dřeně.

Histologie
Nejčastější histologické typy jsou:

Histiocytóza z Langerhansových buněk
Vykazuje masivní granulomatózní infiltráty, které sestávají z Langerhansových buněk, makrofágů, lymfocytů, plazmatických buněk a různé frakce eozinofilů. Jádra jsou typicky lehce excentricky uložená, ovoidní, ledvinovitého tvaru nebo jsou stočená s lineárními žlábky a nenápadnými jadérky. Cytoplazma je bledě eozinofilní a mohou se zde objevovat toutonoidní velké buňky. Langerhansovy buňky jsou S100 protein pozitivní, Vimentin pozitivní. Také různé histiocytární markery vykazují pozitivitu včetně HLA DR beta 2 mikroglobulinu, CD 1A. Variabilní pozitivita je nalézána s CD 68 a prakticky nikdy nejsou pozitivní s CD 15 či CD 45 a lyzozymem. Diagnostická protilátka je CD 1A. Ultrastrukturálně obsahují Langerhansovy buňky tzv. Bierbeckova granula mající raketovitý vzhled.

Rosai- Dorfmanova nemoc
Ukazuje pruhy a uzly histiocytů s vakualizovanou nebo eozinofilní cytoplazmou a jsou CD 1A negativní, CD 11C, CD 68, MAC 367 a S100 protein pozitivní. Detekce lyzozymu je charakterizována jako -/+. Dále nacházíme ložiska lymfocytů, plazmatických buněk a fibrózu.

Erdheim-Chesterova nemoc
Je charakterizována výskytem histiocytů s lipidy(CD 1A a S100 protein negativní a CD 68 pozitivní). Buňky mají malá jádra. Někdy jsou přítomny velké mnohojaderné toutonoidní buňky, lymfocyty a malé množství eozinofilů.

Hemofagická lymfohistiocytóza
Je typická nemaligní difúzní infiltrací histiocytů a makrofágů se známkami fagocytózy erytrocytů. Antigenní profil makrofágů je CD 11c a CD 68 pozitivní. Barvení na CD 1A a S100 protein je rozdílné. Intrakraniální léze sestávají z lymfohistiocytárních infiltrací mening a mozku a mutlifokálních cerebrálních nekróz.

Juvenilní xantogranulom a juvenilní xantom
Jsou složeny z histiocytů a roztroušených toutonoidních buněk, lymfocytů a eozinofilů.

Xantogranulom chorioidního plexu
Ukazuje hnízda pěnovitých makrofágů, velkých buněk cizích těles, chronických zánětlivých infiltrátů a oblasti cholesterolu a kalcifikací.