ASTROBLASTOM
Neuroepiteliální nádory nejistého původu

Definice

Jde o gliální nádor charakteristický typickým perivaskulární uspořádáním GFAP pozitivních astrocytických buněk, které svými výběžky radiálně směřují k cévě v centru.

Četnost
Astroblastomy se nejčastěji objevují u mladých dospělých, někdy u dětí, vzácně u velmi malých. Byl také zaznamenán výskyt kongenitálního astroblastomu. Predispozice k některému z pohlaví nebyla zjištěna.

Lokalizace
Nejčastěji jsou postiženy mozkové hemisféry, ale nádor se může objevovat i v corpus callosum, mozečku, optických nervech, mozkovém kmeni a v cauda equina. Makroskopicky jsou nádory dobře ohraničené a solidní, ale některé větší nádory mohou být cystické, případně mohou nekrotizovat.

Prognóza
Tzv. nízce maligní astroblastomy se považují za nádory s dobrou prognózou. Resekce těchto dobře ohraničených nádorů často vede ke dlouhodobému přežívání. Nová WHO klasifikace neuvažuje o histologickém gradingu pro tyto nádory.

Histologie
Histologicky se v nádoru objevují perivaskulární pseudorozety. Tyto rozety odpovídají podobným rozetám, které vidíme u ependymomu, ale výběžky nádorových buněk astroblastomu jsou často silnější, kratší a méně variabilní než je tomu u ependymálních buněk. Nádorové buňky jsou středně pleomorfní, kyjovitého tvaru. Jádra jsou většinou kulatá až oválná, někdy mají zářezy a obsahují středně hrubé částice chromatinu. Tyto nádorové buňky vyplňují veškerý prostor kolem cév. Často je ale tento prostor prázdný, jak tomu bývá u pseudorozet u ependymomu. Podobné histologické obrazy se nacházejí také u jiných nádorů, např. myeloblastomu, nízce a vysoce maligních astrocytomů. U astroblastomu jsou tyto struktury v celém nádoru.