|
Dříve, než se začnu věnovat tvým poznámkám v odpovědi, musím předeslat, že tohle je opravdu naposled co budu psát o Celestínském proroctví. Nepřipadá mi podstatné rozebírat Redfieldovu knihu. Jsou jiné,mnohem zajímavější, ale budiž, za článkem si stojím – nelíbí se mi totiž ten nakašírovaný styl, kterým to do lidí někteří spisovatelé hustí.
Nedávno psal herec a moderátor Jan Kraus (v časopise Týden), že má potíže. Jeho malý syn chtěl kouzelnou hůlku Harry Pottera v hračkářství. Tak mu ten kus dřeva za hrozné peníze koupil. A kluk teď doma „řve“, protože hůlka neumí kouzlit. Až příliš často mám pocit, že tahle lehkověrnost v magii, mystiku, ten pocit záhady a kouzla na dosah, mají lidé – právě četbou knih jako je Celestinské proroctví – i v pozdějším věku. Podle mě je přece jen rozdíl, začne-li se člověk zajímat o esoteriku, duchovní nauky, prostě o hledání odpovědí na otázky Boha, bytí, vesmíru, o skrytých věcech, o magii a mystice – když přichází zdánlivě oklikou, když je jeho cesta něčím podepřena. Třeba zájmem o poezii, nebo historii východních zemí. Nebo o architekturu gotických chrámů. A třeba i katechizmem v některém z křesťanských sborů. – Než rovnýma nohama skočit do vymyšleného exotického příběhu, tajit dech nad „řetězem náhod“ filmově zhuštěných, mít závrať nad dechovým cvičením a přenosem energie do kukuřičného pole (či jakých rostlin), které rostou před očima. Být vtažen do děje, který jak si psala má něco do sebe a na každém šprochu, pravdy trochu. Samozřejmě. Všechno o čem píše Redfield, se děje, (určitě ne v takovém tempu a tak vypjatě), ale pozor, na duchovní cestě nestačí jen „šproch“, který se tváří jako nové duchovní vědomí lidstva. Ostatně jaképak nové (ale k tomu později). I když to spisovatel a čtenáři mohou brát jako nadsázku a uměleckou licenci – proč ta nabubřelost? Já beru Redfieldovu knihu a její další pokračování – jako americky sebevědomou zkratku. Jeho první kniha (a její úspěch) je spíše předzvěst další řady knih, kde už nic kloudného z autora nevypadne a dál bude rozemílat „své“ téma. (Takže, dost možná, je to zároveň jeho kniha poslední). Nic objevného jsem v jeho „vhledech“ nenašel: Zřetězení náhod? C. G. Jung to nazýval tuším – synchronicita. A když jsme u něj – psala jsi, že také vycházel z lidských letor a člověk je kombinací těchto. Proč ne. Jako lékař se opíral o Hippokrata a Galéna, kteří zavedli tohle dělení už před více než dvěma tisíci lety, když studovali poměry šťáv tělesných. Od té doby už lidské poznání urazilo kus cesty i když v některých oborech stále používá osvědčenou terminologii. (Ovšem C. G. Jung je úplně jiné patro) To, že Redfield přišel na novou interpretaci lidských povah spojenou se soupeřením o energii a nadvládu mezi sebou, ve mně vzbudilo podezření, že ho v mládí asi hodně tloukli. No vážně, máš dojem, že ti chci vysát energii? Jistě, lidé se mohou podvědomě, ale někdy i sakra vědomě pokoušet manipulovat své okolí, soupeřit se sebou, ale přijmout jeho pohled na vzájemné mezilidské vztahy nemohu. Byl jsem svědkem bezděčného lidského konání, které se vymyká tomuto schematu (to snad podle mě každý). Můj přítel farář dokonce nerad hrál šachy,prý to podněcuje soupeřivost,kterou on nerad. Mimochodem – hrál je výborně. Energie, pročišťování a zjemňování. Skrze potravu, skrze poznání, pranajáma, chi. Energie se kterou je navázán kontakt. – Dárkový koš duchovna, posháněný ze všech koutů světa. Hezky nám to servíruje. Redfieldova abstraktní řeč, která, jak jsi psala, ti pomohla objasnit to, co se v tvém životě děje. Dobrá, i mně se líbí abstraktní řeč, metafora, ale proč potom ta pracovní kniha? Už se opakuji. Tak jinak. Nemáš pocit, že v téhle knize se každý rád najde? Vždyť je psána jak nejuniverzálněji to jde. Když se člověk začne zajímat o určité věci, samozřejmě začne potkávat zajímavé lidi. Když navíc praktikuješ jógu. Harmonizuješ osobnost. Lépe se koncentruješ. No to by bylo, aby se lidé v tvé přítomnosti necítili lépe. Museli by být hluší a slepí jak peň. Nic tajemného ani nového v tom není. Jeho vize jakéhosi kritického množství lidí, kteří si pročišťováním zjemní energii a lidstvo se dostane na novou úrověň – v (historickém) vhledu hovoří většinou o západní kultuře – to je ono lidstvo? A kde je ta větší část lidstva v zemích třetího světa, kde mimochodem vznikly a po tisíciletí jsou udržované mystické školy a tradice (ze kterých Redfield taky čerpá). Širší věřejnost západu, někdy na sklonku éry kolonií, před první světovou válkou začala číst knihy plné fantastických historek z cest po tajemném Orientu. Ve věcech duchovních ne příliš seriozní, ale poutavé romány Angličanů, Francouzů, kteří si mohli dovolit cestovat. Bylo to zprostředkované tajemství s očima navrch hlavy. Situace se změnila, když začali být překládáni indičtí, čínští atd. autoři. Rabindranát Thákur (označován jako Platon východu). Buddhisté, hinduisté, taoisté… a kultura východu se dostala do širšího povědomí Evropy a Nového světa. Našli se i zasvěcenější západní autoři jako Paul Branton. Jeho knihy dodnes mohou pomáhat lidem na duchovní cestě. Někdy v meziválečném období proběhla na západě nová vlna zájmu o okultismus. Blavatská, R. Steiner (antroposofická společnost). Flamarion, Elifas Levi u nás Alan Kardek, Jan Kefer, Bardon, spousta a spousta dalších. Od astrologie po zen-budhismus. Západní esoterická tradice, východní nauky, překlady kabbaly a všech možných textů starých mistrů, případně výkladů k nim. Každý začínající duchovní badatel, ale i náhodný čtenář mohl si vybrat z více či méně zasvěcených autorů od beletrie po staré alchymické postupy. Od té doby, bylo napsáno, nebo přeloženo snad všechno podstatné a teď v Evropě a Novém světě, i když je z čeho vybírat (i současných autorů), jako by nastával znovu čas knih plných fantastických historek a tajemství s očima navrch hlavy, knih, „nečekaných odhalení“ a nových univerzálních postupů, kterak dojít osvícení. Přitom jediné autorství těchto kompilací jsou přehnané názvy o duchovní obrodě světa. Jestli má někdo zapotřebí zprostředkovávat si bohatství poznání západu, či východu Redfieldovou pomocí – ať si každý posoudí sám. Podle mě je tahle populární srozumitelnost na levačku. Nejde o to, že se alespoň něco dostane a uvízne drápkem v mnoha hlavách, protože kdo se má k poznání, k tomu se informace dostanou. A potom – z esoteriky přece nejde dělat komiks…. Dalo by se pokračovat, ale na tohle téma končím. I když to tak nevypadá, nedělá mi dobře ztrhávat jakéhokoli autora. Článek jsem psal pro pár přátel, se kterými si občas píšu mimo jiné i o tom co čteme. Pokud ho umístíš na své stránky, nebudu odpovídat na případné ohlasy (o Celestínském proroctví už ne). Jako pohled z jiného břehu to stačí. Nerad bych zabředával dál do rozhovorů, jak to či ono Redfield pojmenovává, nebo jak to myslí, o nedostatečnosti pojmů apod. Mnozí jiní to podle mého názoru zvládli lépe, tak proč bych měl mluvit pořád o něm. Pevnou vazbou na učitele jsem myslel, že člověk poslouchá a přísně dodržuje vše, co učitel přikáže a radí. Samozřejmě jen ve věci cvičení a cíle. Ne v sexu, emocích nebo politického přesvědčení. Slyšel jsem nebo snad četl, že když se otevřou všechny čakry – dějí se s člověkem věci…. Melchior
|
| zpět |