EODIX 2003

(aneb bylo nebylo)

...vždy jsme usilovali o to, aby hra byla pro hráče co nejzábavnější a měla dobovou atmosféru, proto jsme se snažili, pokud mezi námi spory byly, aby jste o nich nevěděli, aby nestrašili na stránkách o co nejméně narušili hru. Protože ale letos někteří z nás ten vztek už neovládli a v knize.., pardon, tedy v knihách návštěv si ho ventilovali, ...a také pak proto,že mnozí z vás hráčů z těch všech narážek mnoho nepochopili, bylo by asi nejmoudřejší o tom všem přeci jen něco málo napsat. Tak se pěkně usaďte a já vám povím takovou pohádku...

 A co že se to vlastně stalo? Představte si, že jste organozátor. Už několikátým rokem věnujete zhruba polovinu prázdnin tomu, že pro jiné lidi organizujete hru.... larp, a této své potřeštěnosti – jak to nazývá nezasvěcené okolí – většinu ostatních věcí podřizujete.  Po mnoha nezdarech se vám konečně začne zdát, že za vámi je přeci jen vidět kousek odvedené práce, máte z toho samozřejmě radost. Hra nabývá na velikosti a vy si záhy uvědomíte, že vám přibylo na starostech a zodpovědnosti. Že už to není jen o tom, pozvat pár lidiček a s nima si to pak tejden užívat v kostýmech a s dřevěným mečem v ruce. Ne, je tu spousta věcí, který se musí zařídit a vy už půl roku před akcí začínáte s vyřizováním a zajišťováním a blázněním.... no prostě s organizováním. Po larpu jste každoročně vysáti fyzicky, psychicky, i finančně... a jediné, proč to všechno vlastně děláte a co vám po té akci zbude, jsou zážitky a odezvy od hráčů.

 A teď si představte, že takto vyčerpáni v několika málo lidech sklízíte tábor, jste naštvaní, protože někteří machři, kteří přijeli „organizovat“, se na konci hry zbalili a odjeli si domů a vy se teď smažíte na sluníčku a makáte až z vás leje. V duchu si tak počítáte kolik ze hry jste toho opravdu letos měli a jak moc příjemnější by to pro vás bylo, kdyby opravdu všichni, co celou dobu křičeli, že jsou organizátoři, trochu přiložili ruku k dílu.... alespoň během hry. A zrovna v takovém pohodovém rozpoložení vám někdo oznámí, že existují další konkurenční stránky Eodix larpu. Říkáte si, tady zas byl někdo moc aktivní a trochu jste naštvaní, protože vážně nechápete lidi, co dělají něco úplně zbytečně, místo aby se snažili vylepšovat to, co už je a funguje...

 Pak přijedete domu, pustíte si internet, najdete ony stránky..... a najednou všechno pochopíte. Pochopíte, proč jeden z hráčů říkal, že se o pravidlech jde poradit s Nyemi, i když jste ho posílali za Honzou nebo Mirkem.  Proč si Nyemi, kterou vidíte podruhé ve svém životě, na vás otvírá pusu. Proč se spousta věcí měnila, aniž jste to postřehli, aniž by se vás kdokoliv ptal. Proč někteří lidé přestali chodit na srazy. Proč přijelo spousta hráčů, kteří se nám nepřihlásili....proč si někdo dal tolik práce, aby vytvořil vlastní stránky a celou tu dobu  se s nima ani nepochlubil. Proč.., proč.., proč ..?!

 Naprosto konsternovaně si to pročítáte a v duchu si říkáte, jak je to možné, že člověk, kterého považujete za svého dobrého kamaráda, se kterým se znáte už skoro 10 let, vás dokázal tak nehorázně podrazit. Dochází vám, že vás bez mrknutí oka celou dobu využíval. A nebyl v tom sám. Čtete si znovu a znovu ten seznam jmen „nových organizátorů“... , u některých lidí se ničemu nedivíte, u jiných vás to naopak  zaráží a o to víc vás to mrzí a štve. V jednom momentě přicházíte o iluze... i o kamarády.

 Tak si o tom pěkně pouvažujte a pak mi řekněte, jak by jste se cítili vy?!  Za nás za všechny vám mohu říct jen jedno: je nám z toho na zvracení!! ... a je nám to taky moc líto... Doufám, že už je vám všem jasné /snad už to konečně došlo i Roggymu/, že z naší strany nejde o to, kdo je lepší a kdo prahne po moci, ale o to, kdo koho podrazil a využil!!

Co si o tom myslím já..

(vzkazy)

 Letošní larp byl pro mne nakonec jedním z největších zklamání v mém životě. Promiňte mi, že si to vše ventiluji takhle veřejně (a dokonce přímo na stánkách! – nu, do knihy návštěv by se to asi nevešlo.. ), ale tak moc podvedená jsem si už dlouho nepřipadala a mám potřebu to ze sebe nějakým způsobem vykřičet. Měla bych tu proto několik vzkazů, nejsou vždy adresné, ale myslím si, že ti dotyční, kterým patří, si to přeberou sami...

 Hrozně moc mne na letošním larpu zklamali dva lidé – Honza (Desmond) a Lenka (Astra). O Honzovi jsem si už obrázek udělala a nemám chuť se s ním o čemkoliv ještě bavit. Takže jen stručně: „Honzo, jsme všichni moc rádi, že si plníš své sny a jsi proto šťastný, ale nemusel bys přitom šlapat po mrtvolkách svých kamarádů!“ S Lenkou už jsem si to vyříkala a vysvětlila osobně :o).

 Já osobně se považuji za svobodnou a samostatně myslící bytost a jsem ochotná spolupracovat v kolektivu lidí, kteří mě berou jako sobě rovnou a poslouchat jsem ochotná pouze lidi, o nichž si myslím, že jsou schopní a že něco umí. Tento rok to měli být dvě právoplatně zvolená HO – Mirek a Honza ( na akci se mimochodem Honza prohlásil za jediného velkého vůdce a vydíral nás, že pokud se jeho despoci nepodvolíme, odjede domů, což mi nepřijde jako férové jednání) ...rozhodně tedy nejsem ochotná si nechat rozkazovat od uječeného pubertálního dítěte, které nemá ani špetku zodpovědnosti a ani kapičku vychovanosti v těle.

 Dále jsem se na tomto larpu utvrdila v tom, že zřejmě existují dva druhy lidí, kteří larpy organizují – organizátoři a příživníci (promiňte mi to ošklivé slovo).

Ti první larp opravdu připravují, domlouvají vše potřební, shání, nakupují, sepisují a honí se... Obětují spoustu svého volného času. Patří sem rovněž lidé, kteří, ač neorganizují předem, na akci odvádí výbornou „práci“. Nejsou  to sólisté, ale naopak  lidičkové schopní spolupracovat a ochotní se domluvit ( ...jak by asi řekla , moje babička: takových „jen houšť a větší kapky!“)!

Příživníci jsou dle mého názoru ti lidé, kteří si nedokážou zorganizovat vlastní larp (...jen tak pro zajímavost: náš první larp kluci dělali už v 15 letech, takže, jak je vidět, o věku to není...) a snaží se urvat co nejvíc moci na larpu již zavedeném a fungujícím a předělat ho, i přes viditelný odpor organizátorů, ku obrazu svému. Jsou to lidé, kteří pro svou image, oblíbenost a jakousi „kariéru“ udělají naprosto cokoliv. Budou běhat od jednoho hráče k druhému a každému zvlášť vyprávět, co všechno pro ně zorganizovali, budou se tvářit naprosto zničeně a vyčerpaně tou namáhavou intelektuální prací a když to všechno nepomůže, jednoduše začnou pomlouvat organizátory...nejlépe na svých nových internetových stránkách. Pokud se jedná o opravdu namáhavou práci – činnost velice neatraktivní, při které je navíc nikdo neuvidí a nebude jim tleskat – nehnou ani malíčkem. To se raději budou tvářit plně zaměstnaně, „zdekujou“ se do stanu a nebo ještě mazaněji – přijedou až společně s hráči. Na akci se pak tváří, jakoby řídily zeměkouli, a za každou cenu si prosazují své názory!.. a po skončení larpu zas cupky dupky honem domu za maminkou, aby je ta práce něčim nenakazila.

Tak tedy: Milí, drazí, kterých se to týká, možná se nám jen snažíte přátelsky poradit, ale už pro nás snad raději nic nedělejte! Možná jste objeli stovky akcí a máte širší rozhled než my, ale my tento larp pořádáme již dost let na to, abychom měli jasnou představu o tom, jaké chceme aby to bylo, a vaše překotná snaha, nás cpát zcela jiným směrem, nás jen vytáčí.

Při jedné hádce mezi organizátory se nás Roggy  dosti hnusně zeptal, zda chceme náš larp, nebo dobrej larp?! Na tomto místě zcela jasně odpovídám za nás za všechny: „Chceme náš larp!! Nechceme nikoho kopírovat ani se nijak přizpůsobovat, protože si myslíme, že jenom tak to bude o něčem, jenom tak to budeme vnímat jako dobrý!“

Naše s vašimi názory se zásadně liší, protože my nechceme obří akci s miliony účastníků, líbí se nám naopak malé komorní larpy, kde hráče poznáme a oni poznají nás. Nechceme mít vše oblepené papírky, popsané tím, co kde kdo vidí, to můžeme sedět doma a hrát po síti dračáka. A hlavně už mezi sebou nechceme nikoho, kdo neumí spolupracovat a na koho se proto nemůžeme spolehnout. Dík za pochopení.

Letošní larp jsem si vskutku moc neužila a můj celkový pocit je zklamání. A nebylo to jen kvůli  roztržkám mezi organizátory, ale částečně i proto, že jsem se společně s Lenkou uvázala na kuchyň. Přes den jsem se odtamtud nemohla hnout a večer, pokud náhodou někdo odněkud nekřičel, že chce topinku :o), jsme obě byli naprosto grogy a na nic už jsme se nezmohli ( ...no jo, maličko jsme se přecenili, stane se... ).Moc nás proto mrzelo, že někteří lidé naší práci ani neocenili, naopak, neochota chodit pro dříví a pro vodu a věčné remcání, že to či ono není dost rychle, nebo že to právě došlo, mě po dvou dnech už dováděli k naprostému šílenství a vzbuzovali ve mně pocit, že jsem vlastně já ta nejzlejší postava v příběhu, která pořád po někom něco chce a něčím vyhrožuje. Někteří – a to rozhodně ne jen z řad hráčů – nám práci spíš přidělávali, tím, že s naprostým klidem ke kuchyni odkládali své nebo zapůjčené „žracáky“ a nechali si je milostivě umejt!

A proč to tady vlastně rozebírám? Ráda bych, aby si ti, kterých se to týká, alespoň dodatečně uvědomili, že to všechno jsme dělali jen a jen pro vás a rozhodně jsme si na tom nenahrabali! Inu, někteří  si  to vše asi spletli s normální hospodou a očekávali, že když platí, mohou se chovat jako páni a očekávali plný servis, snad i s předžvejkánim:o( (ble!). Těmto lidem, kteří jen kritizovali a nechtěli pomoct, bych ráda vzkázala, že pokud by se to snad mělo někdy opakovat, napočítáme jim k ceně jídla všechno: od práce až po krásný výhled na parníček!!! :o)))

Ale rychle chmury pryč teď se bude děkovat...

Dáji soukromá děkovačka:

 Hrozně, hrozně moc chci poděkovat všem lidičkám, který byli hodný, příjemný a zcela „neherně“ chodili pro vodu a dřevo. Vzpomínám si na Zikiho, Darkelfa, Lukase, Sebastiána, Kennyho, Millhause ... určitě vás bylo víc, však vy sami víte nejlíp, koho se to týká!! Všem vám: DÍKY, DÍKY, DÍKY!!

 Díky také Radegastům, že mi občas spravili náladu výhružkama a že půjčovali pepř :o)! DÍKY VÁM!

 Z „orgů“ bych pak ráda poděkovala Škopkovi, Lucce a samozřejmě Lence, že pomáhali se vším v kuchyni a to i s mytím nekonečných hor nádobí!! A hlavně pak taky Millhausovi, který přesto, že nás před tím ani neznal, se projevil jako naprosté zlatíčko a ve vaření nám strašně moc pomohl (snad by se na tomto místě hodilo i poděkovat Astře, že nám ho přivezla a zapůjčila :o).)! DÍÍÍÍÍÍKY!!!!!!

 Nakonec bych ráda  poděkovala těm, kteří mě z mé deprese na konci larpu vytáhli – Lence a Lucce. DÍKY moc za morální podporu, děvčata!! A velké díky také Nounejmovi, který si o tom všem se mnou do rána při pivku povídal; za jeho mnohdy kritické ale vždy rozumné výhrady a za jeho optimismus, který u mne v tu chvíli asi dosti absentoval... DÍK!!!!!!!