Alchymista
Alchymista je člověk,se kterým je většina lidí ráda za dobře,neboť mít ho jako nepřítele se nevyplácí ! Umí využívat magie (ale neplácá u toho nějaké nesmysly…),dokáže využít látky obsažené v bylinách (a nepobíhá u toho s konvičkou po lese…)a umí zacházet i s lehčí zbraní (ani by to bylo na úkor mozku!). Každý správný alchymista má svou truhlu či truhličku a v ní veškeré “nádobíčko”(flakonky, lahvičky, hmoždíře, mističky, provázky,vzácné kameny a nějakého toho netopíra…).V truhle bývá ukryt i menší zápisník, většinou opatřený zámečkem, kam si achymista zapisuje své postupy. Platí pravidlo: čím vybavenější truhlička – tím znalejší alchymista.
Když se mladý dobrodruh rozhoduje mezi svou budoucnosti, většinou nevolí alchymistu. Je to proto, že alchymista, žije z toho, co si vyrobí a připraví doma. Zatímco třeba takový kouzelník naběhne do boje a hned všechny ohromí svými ohnivými koulemi a nepotřebuje před tím hodinu někde sedět a vyrábět předměty, bez kterých je bezmocný. Ve skutečnosti je tomu právě naopak. Náhled by měl být asi takový. Mladý hrdina si vybral kouzelníka zatímco starý, zkušený volí alchymistu. Začne den. Mladý odvážlivec sedí a medituje. Přitom se ještě trochu prospí a odpočine si. Starý zkušený dobrodruh stane a začne si připravovat flakónky, něco začne vařit na ohni a při této namáhavé práci si ještě popíjí pivo. Mladý odvážlivec již domeditoval a své pivo si popíjí v klidu. V tu chvíli válečník zavětří skřety. Svolá ostatní a část hrdinů se vypraví na skřety. Mladý odvážlivec prostě vezme hůl a jde. Před hradem zjistí kolik mladých odvážlivců stejného povolání na hradě je. A tak se tři válečníci, pět mladých odvážlivých kouzelníků a jeden starý moudrý alchymista vydají na skřety. A už se nepřátelé zavětřili a běží proti sobě. Válečníci tupou silou nabíhají v předu. Za nimi kouzelníci hází své ohnivé koule. A alchymista jen běží. Kouzelníci již podruhé hodili své koule a alchymista nic. A potřetí. A alchymista stále stojí. Nyní se na něj vyřítil skřet. Vzdoruje mu svým mečíkem a uděluje mu zásah. Kouzelníci se smějí neschopnému alchymistovi. V tom alchymista vytahuje jeden ze svým lektvarů a jeho obsah vystříkne na skřeta. Ten se v bolestech svíjí na zemi. Alchymista ho již ignoruje, ať si ho dorazí válečníci. V tom se ale zezadu vyřítí další skupina pěti skřetů. Vypadají mocně. Válečníci jsou již zranění. “Máš u mě deset zlatejch, dej mi lektvar,” křičí válečník. Alchymista vytahuje lektvar. Mezitím ani nikdo nezaregistroval, kam zmizeli kouzelníci. Stojí vzadu, jelikož kouzelník bez magické síly je nepoužitelný. Alchymista si ale stoupá před válečníky. Vytahuje zvláštní předmět, zapaluje jej. Skřeti se blíží a alchymista hází předmět jim do cesty. Ozve se výbuch a skřeti padají mrtví na zem. Jeden se ale minul dosahu a míří přímo na alchymistu. Ten sahá do váčku u pasu a hází po skřetovi zvláštní písek. Skřet padl v ochromení na zem. Alchymista kontroluje obsah sáčku. Je toho tam ještě dost a co, když tak vyrobí nový. Jeden z mladých odvážlivců dává alchymistovi dvacet zlatých za lektvar životu. A alchymista se jen usmívá. Proč ale dvacet? “Smál si se mi, přece!”
Co alchymista potřebuje? Vše co je uvedeno výše. Truhličku plnou věcí a trpělivost. Alchymista získává zkušenosti jak za boj tak za výrobu lektvarů.