CH-Larp Y2K by vikomt Ergeran

Pojďte lidé poslouchejte,
jak jsem projel světa kus,
mým činům chrabrým naslouchejte,
pravdu čistou z ryzích úst.
Já všechno zkusil, hodně viděl,
však co se děje v kraji zdejším,
tento dlouho nevídaný svízel,
ze všeho je nejdivnější.
I vládne bratrů zloba,
a lidé válkou trpící,
neví, že zlá choroba,
čeká sama skrytě bdící.

Já přišel jsem vás varovat,
co oči mé zahlédly
to nemohu tak ponechat,
by zlo vyšlo bez odplaty.
Temný stín se rychle blíží
braňte se všichni hned!
Už nevyjdem bez potíží
jméno jeho..

... při posledních slovech, jako by se zatáhlo, však po obloze neplul jediný mráček a pak bylo jen vidět, jak do postavy potulného pěvce hrajícího na loutnu uprostřed nevelkého davu udeřil blesk. (a všechno smetl vzdušný výr, no prostě klasický den takového normálního nevelkého davu-pozn.Ergeran) ///Porovnejte prosím s básní Hlad a pošlete nám svůj názor.

Zde uvádím přehled hlavních rolí larpu Y2K :

+ Ergeran a Zajda jako vedlejší postavy + Houba

Den Larpu první, pondělí : Pondělí jsem já, Ergeran, zahájil probuzením ve svém organizátorském sídle v bytě v Lovosicích. Protáhl jsem své zakrnělé svaly a učesal své mastné dlouhé vlasy. Dopadla na mne organizátorská zátěž. Cítil jsem tlak v hlavě z včerejšího dne, kdy jsem se praštil o hradby a na radu Desmonda jsem překonával bolest. Přijel kolega, nasedli jsme do jeho automobilu 120 a razili si cestu přímo na Ronov. Po cestě jsme přibrali nejdůležitějšího organizátora celé hry. A tak jsme jeli tři : Já, Radek a 50l sud 11 piva. Když jsme pomáhali poněkud retardovanému přítelu sudovi na hrad, zastihli jsme hrdiny na jejich cestě dolů. Uchopili přeplněného přítele a se vším respektem mu pomohli nahoru. Byla to taková menší záhada, později jsem se vyptával hráčů, co je vedlo vydat se cestou dolů pod hrad a každý mi jen řekl, že tento fakt mu musel vypadnout z paměti. Další záhadou bylo, že nás hráči ani nepozdravili, přišli tiše v kostýmech, uchopili sud a nahoru se vydali bez vydání slova. Tiše všichni stáli kolem mě na vrcholu kopce, v organizátorské věži a nic neříkali. Všechno bylo tím více tajemnější, když mág Fragor, kterému jsem celou dobu neviděl do obličeje pod svou kápí pronesl. Vyndej druhou část artefaktu. Nechápavě a vyděšeně jsem hleděl na hráče a doufal, že se stále jedná o hráče. V tu chvíli paladin vytasil meč a vykřil mocným hlasem : "Spoj artefakt prašivá organizátorská kryso !" Hráči se v tu chvíli dali do pohybu ke mně. Kruh se zužoval, uprostřed jsem stál já, Radek a náš přítel sud. Všichni "hráči" měli v očích krev. Na jejich oděv pražilo slunce a z čela jim tekl pot. Vypadali nebezpečně a dost odpudivě, jako by z nich slunce vysálo rozum.
    To už alchymista rozbil flakónek o zeď a se zbytky střepů šel přímo na mně. V tu chvíli Radek uskočil až ke zdi a začal hrabat v mé torně. Najednou vytáhl stříbrný předmět, na kterém zůstaly trčet pohledy hráčů. Mával jím nad hlavou a křičel : "phípthus phívthus totchus". Hráči hleděli, jak oslepeni na předmět, který měl v odrazu slunce hypnotizující účinky. Jednu chvíli předmět uchopil do obou rukou. Odraz jako by zmizel a já spatřil, že drží v ruce pípu. Náhle paladin zařval něco řečí, které jsme nerozuměli a rozešel se proti nám s mečem. Přišel až ke mně. Rozpřáhl se a já najednou viděl smrti do očí. Meč se leskl a blížil se k mému krku. Nemohl jsem se ani hnout, čas jako by se zpomalil. Najednou zazněl ten tón, nebo spíše takové syčení. Meč vylít paladinovi z rukou a já se v tu ránu otočil za tím zvukem. Stál tam Radek s naraženým sudem a držel výčepní páčku pevně ve své válečnické ruce. V tu chvíli jako by v té ruce držel páku času. Jeho ruka se pohla a on otevřel ventil. Všichni se náhle proměnili. Jejich tváře se zbarvily životem, jejich zbraně jim vypadly z rukou a všichni náhle začali hovořit. Sedl jsem si vyčerpáním na zem a sledoval situaci. Vše už zase bylo normální. Od té doby jsem neměl důvod se jich bát.
    Zde uvádíme základní charakteristiku nejlepších 5 hráčů :

Dost lidí se ptalo, co znamená "pr.". Nechtěl jsem to uvádět, ale aby nevzniklo nedorozumění, jsou to promile.
...
    Večer se začínal LARP, kde je na svém hradě uvítal místní Vikomt. Měl na sobě krásný oděv a za pasem bájný meč, s kterým dokázal více než nejlepší válečníci v kraji. Z jeho očí šel strach. Měl nádhernou tvář, z které byl cítit život. Jeho síla šokovala každého hrdinu na hradě. Byl prostě dokonalý a mluvil k hrdinům. Svým krásným zvučným hlasem je pozdravil a seznámil je se svou dcerou. Dále jsem jim řekl, že již dlouho na našem hradě nebyli žádní dobrodruzi a tak pro ně uspořádám menší hostinu o pivu a dračím doupěti. Všichni ukázali své schopnosti ve světě DrD až na jednoho elfa, který zbaběle zhebl, ale jeho jméno zde raději neuvádím, bylo by to dosti neprofesionální ho takto ztrapňovat. I my se mu budeme smát potichu a nebudeme o něm již nijak mluvit. Poté všichni dohráli dračák (až na toho elfa, který smutně všem nosil pivo a poslouchal pohrdavé vtipy na jeho osobu). Po hostině o pivu a dračím doupěti odešel Vikomt do své věže, kde se uložil ke spánku. I hrad pomalu utichl a tu noc ho chránila jen temnota a polorozbořené hradby a ještě jeden zlatý drak, kterého měl vikomt zašitého pro případ nouze.

Den Larpu druhý, úterý : Ráno všechny probudil lord Zajíček, vysloužilý válečník. Pan Vikomt přistoupil k hrdinům se svou dcerou a všichni ztichli. Samozřejmně až na Desmonda, ten měl blbý kecy pořád. Vikomt hovořil s hráči. Hráči se sami vyptávali na schátralý hrad, na jeho zem. Vikomt pověděl hráčům o své minulosti a nakonec jim pověděl o kletbě, která byla vepsána do kamenů hradu. Stálo tam :

Proklet jest roh Tvůj, zeď Tvá,
němá tvář pevně osud země v rukou má,
až povládne noha nová, mužská,
má kletba dál ať netrvá.

    Nakonec Vikomt poprosil hrdiny o pomoc. Hrdinové přislíbili, že zbaví Vikomta kletby. Již bylo zřejmé, že hrdinové přišli ve skupinkách. Skupinek bylo přesně pět po pěti hráčích. Hrdinové začli bádat nad kletbou. Asi v poledne je překvapila zlá nestvůra, která všechny děsila jen od pohledu. Obdržela od hráčů pár zásahů, ale nenechalo to na ní žádné následky. Dokonce to vypadalo, že je nezranitelná. Někteří hráči byli vážně zraněni a žádali své alchymisty o lektvar. Vyptávali se vikomta, ten si však vzpomněl jen na to, že někde na hradě byla kronika a bestiář. Po poledni byl zabit místní rádce přes finance. Samozřejmně u sebe nosil veškeré herní peníze, o které přišel. Byl to kdo jiný než DeZmoNd. Nakonec se paladin dozvěděl o atentátu, který plánoval mág fragor na vikomta. A ten prolezlej červ to nabonzoval, takže už všichni víme, co jsou paladinové zač (pravá ruka Boha, ta, kterou si honí...-pozn.Arnoštova). Na druhou stranu pan vikomt zase přežil. Nakonec ten boží muž, ta svině paladinská spáchala vraždu a zabila fragora, což je v zásadním rozporu s Bohem. No to by bylo asi vše o Paladinovi... Hráči samovolně opustili hrad a šli nabrat trochy čerstvé vody - asi tak dva desetilitrové kanistry. Vrátili se a zjistili, že vikomt slyšel v okolí hradu hlasy té stvůry, co ráno zaútočila na hrad a utekla. Hrdinové se rozhodli se vydat pro bestiář. Rozdělili se na dvě skupinky. První skupinka hledala bestiář v hospodě a druhá v lesích. Překvapivě měla druhá skupinka větší úspěch. Našli v lesích srub, kde sídlil starý kronikář. Pověděl jim o bestiáři. Byl ukraden a hráči jej museli dobýt. Na cestě zpět potkali pana vikomta se zvou dcerou na procházce. Vedli s sebou na hrad kronikáře, ten byl senilní a poněkud debilní (typický DesmonD). První, co udělal, když přišel na hrad bylo to, že si začal psát svůj deník. Bohužel deník se nedochoval, DesmonD ho znehodnotil. Další špatná zpráva byla, že hrdinové zapoměli bestiář v lesích.
    Vikomt byl již po celém dnu unaven. Jeho vikomtství chátralo den ode dne zvláštní mocí. Pole nedávala úrodu a krávy nevynášeliy mléko (samozřejmě, krávy odjakživa mléko nedojí, lébrž vynáší...). Z celého vikomtsví zbylo už jen pár zdí a jeden trůn, kde vikomt sedával, přezdívaný v bájích La'Trůn. Neměl moc času trávit čas na trůnu, sedával na něm tak jen jednou denně a co bylo trochu zvláštní sedávali na něm i ostatní. Vše chátralo a sám vikomt už neměl moc sil. Jeho přítel lord Zajíček, přezdívaný Beerman, byl také již starý o jeho síle se opravdu už jen zpívalo. I on zpíval hrdinské písně do temného nočního vzduchu. Nejraději měl bájnou píseň hraničářů Skákal pes a dost často z jeho úst zazněla i historická píseň Na pankráci.
    Poté hráči popíjeli na hradě a oslavovali nalezení bestiáře, který vlastně hned ztratili. Vikomt na vše dohlížel, byl již starý na to, aby pil s ostatními. Seděl mezi hrdiny a snažil se udržovat pořádek na jeho hradě. Poté šli hrdinové spát-většinou byli odvedeni spát. Lord zajíček podlehl zase své alkoholové zhoubě a dopadla na něj síla zapomění. Druhý den se probudil ve věži a sám nevěděl, jak se tam dostal. Vše mu popisoval Vikomt, který si ze všech pomatoval asi nejvíce. I mág Fragor ukázal, že není mágem zbytečně. Dokonce jeden se vloupal do hradní zbrojírny, kde nakonec ztratil svou zbraň. Myslím, že se jednalo o šavli 3/+1. Ráno ji ani nehledal. Nejvíce ze všech však popíjela vikomtova dcera, o kterou se její otec musel pořád starat. Pořád jí vikomt musel vodit k hradbám a zpět, kde se zbavovala přebytečného alkoholu. Druhý den jí bylo vše vyprávěno.

Den Larpu třetí, středa : Ráno všechny probudil zase lord Zajíček. Vikomt pronesl svůj projev k hrdinům, vysvětlil jim, že zde nejsou od pití alkoholu, nýbrž od zrušení kletby. Hrdinové sklopili zraky a omluvili se vikomtovi. Zde se začala projevovat zvláštní věc. Nikdo nebyl schopen si zapamatovat slovo vikomt a všichni pána nazývali králem. Podle kronikáře to bylo asi proto, že vikomt kdysi králem byl, než na něj dopadla kletba, ale to vše nebylo nikdy rozluštěno. Vikomt musel hrdiny stále opravovat, nakonec hráči problém vyřešili, že si na ruce napsali slovo "VIKOMT".
K ránu se stalo něco moc podivného. Zazněl hradem velice podivný zvuk, jak vzduch unikal z prázdného sudu. Všichni na hradě se podlomili v kolenou a rukama si zacpávali uši. V očích měli smrt. Bylo to skoro, jako první den. Zvuk utichl. V tu ránu se všichni davově zvedli a utíkali do věže. Tam našli lučistníka, jak se opírá o prázdný sud s nedotočeným půlitrem. Spustil se strašný řev. Lučistník odložil půlitr a zbraň. Přišel před rozzuřený dav a poklekl. Pronesl do nebe pár slov, snad nějaká modlitba. Zavřel oči. Poté ho válečník sťal mečem. Bylo to hrozné, všem tekly slzy,  jen Vikomt se snažil udržet morálku. Poručil nechat minutu ticha za mrtvý sud. A tak se stalo. Všichni ztichli, bylo slyšet jen kapání slz na kamennou zem. Všichni stichli až na Desmonda (...), který nedokázal pochopit, že o minutu ticha by mohl i on držet hubu. Byl ztrestán rumem. Nikdo neví jak, ale když skončila minuta ticha mág zařval a s ním poté i celý dav. Všichni vzdali třikrát hlasité "mow" za mrtvý sud. Poté válečník padl na zem k sudu a zahryzl se do něj zubama. Když jsme přišli k němu, zjistili jsme, že propadl bersekru. Pravděpodobně nepřehodil past : smrt nejlepšího přítele v družině - 3. Dlouho trvalo než jsme ho uklidnili. Když bylo vše v pořádku, zjistili jsme, že jeden zoufalý mág skočil z hradeb, tak jsme ho zakopali. Dali jsme třikrát hlasité MOW a šli zase na hrad.
    Vikomt s panem Zajíčkem se vydali na dlouhou cestu pro vodu. Byl to snad ten nejparnější den Larpu. Znaveni donesli sami dva na hrad 10 litrové vaky s vodou (tzv. kanistry). To už se mezitím mučila jeho dcera, když se vikomt vrátil poručil dceři, ať se očistí od špíny, kterou na sebe svévolně nechala nanést. Poté na hrad zaútočili banditi, kteří vzali za rukojmí krále ... ehm vikomta. Ten hrdině stál a zakázal hrdinům s bandity vyjednávat. Čekal až ho zachrání lord Zajíček, ale ten byl v tu chvíli někde pryč. Nakonec zasáhl mág a odzbrojil lupiče. Lupiči chyceni do pasti začali s vyjednáváním. Když prozradili, že mají někde zakopaný poklad a že jsou ochotni jej vydat za propuštění, tupý válečník do nich začal šít mečem. Byl zastaven. Hrdinové vykopali poklad, v němž našli šperky a dopisy. Fragor a tupý válečník dopisy ukradli na požádání dcery, vikomtovi odnesli jen šperky. Dopisy si všichni řádně přečetli. Psala je dcera nějakému svému nápadníkovi, kterého otec nesnáší. Byly ukradeny nějakému poslovi. Bylo toho tam více, ale nebudeme se zabývat takovými prkotinami, jako, že dcera má krámy a věcmi, co jsou důležitými pro příběh.
    Budu vás raději informovat o jiné věci. Chvíli po tom, co odehnali bandity, chytil tupý válečník vikomta a narval mu dýku pod krk. Vikomt byl vyděšen a nechápal. Přišel Fragor a řekl : "Co to děláš, ty vole?"
"Zabíjim vikomta, he he!"
"A proč, ty kreténe!"
"No je to dobrej nápad, teď mu ukradnu šperky ...", přemýšlel : "... nebo ho zabiju a budeme mít všechnu jeho medovinu." Fragor dále hleděl svým nechápajícím pohledem na válečníka. Válečník začínal znervózňovat, asi zrovna vymýšlel důvod, proč má dýku na mém krku. Nakonac na mě mág sáhl a řekl : "Levitace, teď na tebe nemůže!" a v klidu odešel meditovat. Válečník ještě chvíli tupě civěl.
    Večer potkala skupina slepce. Všichni až na válečníka se k němu chovali uctivě. Válečník jakmile přišel, nahlédl pod kápi, začal se smát, protože odhalil jaký organizátor se nyní v přestrojení skrývá a protože měl nejspíše pocit, že je jediný, kdo na to přišel, začal slepce škrtit. Slepec se důvěrně znal s kronikářem. Někteří hrdinové se ho vyptávali na informace. Řekl mnoho, ale za jednu informaci požadoval odpověď na jeho hádanku : "Odpověz mi boží muži, tu paladine. Kdy má vikomtova dcera cenu pět korun." Paladin dlouho přemýšlel, po půlminutě z něj nic nevypadlo. "Tak tedy poslouchej : když v Delvitě tlačí vozík." Paladin moudře zakýval a zamyslel se : "No vlastně máte pravdu, je to tak slepče." Pak skupina odešla svou cestou, hledat nové zdroje pro hrad. Po deseti minutách se paladin začal smát a nechtěl říct nikomu proč.
    Hrdinové podnikli dlouhou cestu okolo celého hradu. Našli útočiště, ale byli zrazeni : zavíračka v devět. Šli na své pouti dál a následovalo další zklamání : zavřeno. I vypravila se skupina zpět. Za ten večer ušli aspoň 10 km. Zde se projevil největší alkoholik - vikomtova dcera, která celou cestu vedla pivní kecy. Na hrad skupinka dorazila již znavená a z posledních sil se všichni uložili k spánku. Vikomt usínal asi tři hodiny, byla krutá zima. Nakonec se zase osvědčilo ono duté vlákno.

Den Larpu čtvrtý, čtvrtek : Hrad probudil zase lord Zajíček. Všichni se nasnídali až na pana Vikomta (tak mě napadá, že veškerá strava šla skoro vždy mimo vikomta). Fragor odešel s Desmondem pro vodu. Mezitím se na hradě rozpoutal debatní kroužek, kterého se Vikomt neúčastnil (jednalo se o kletbu - skupina již měla kletbu skoro celou rozluštěnou). Nakonec zapracovala indolentní Hanka a tak trochu sobecky vyslala chudáčka Zajíčka najít Desmonda a Fragora. Pan Vikomt se na toto nemohl dívat a odešel s ním. Potkali jsme všechny v hospodě, kde jsme si s nimi dali jednu sodovku. Odebrali jsme se koupat do nedalekého bahňáku (Bahňák se jmenovala i hlavní příšera, co ohrožovala hrad). Zde panu Vikomtovi a lordu Zajíčkovi byly uzmuty jejich věci a tak se vydal pan Vikomt na silniční běh. Hrdině dobyl své věci zpět a dal Fragorovi za vyučenou. Fragor slíbil, že to již nikdy neudělá a tak jsme šli zpět do restauračního zařízení, kde jsme si dali následující věci : 2*džus,1*sodovka,1*sprite. Posilněni mírem, který mezi námi panoval jsme se vydali na hrad. V polovině cesty DesmonD zjistil, že nemá hodinky a tak je šel hledat. My jsme hrdině vynesli těžké kanistry na hrad a vydali se pro Desmonda. Na hradě již čekal nový přítel, znovunarozený sud. Nebyl tak zdatný jako jeho zesnulý přítel, bylo to ještě takové štěně. Na hradě bylo dosti veselo, nejvíce však byla veselá Vikomtova dcera, tak, že svého otce přehlížela a nikterak ho neposlouchala a drze se nalívala alkoholem.
   My jsme se vydali pro Desmonda, kterého jsme v půlce kopce hradního našli. Vystoupili jsme na hrad a vznesli třikrát hlasité MOW. Poté se stalo něco historického. Vikomt nachytal svou dceru s válečníkem ve věži, jak tam spolu ... no řekněme třeba, že tam točili pivo. Byl chycen strážemi hradu a odveden na nádvoří. Žádali jsme ho o vysvětlení, jediné co pověděl bylo, že chce další pivo a k tomu ještě znásilnit královu - vikomtovu dceru. Byl obviněn za činění nekalých věcí s dcerou, napadnutí krále, okradení krále a stálé obtěžování dcery a nakonec i napadnutí vikomta, což máme celkem pět věcí. Přesně pět obvinění stačí na smrt pověšením a tak byl za řevu lidu válečník Evžen oběšen. Byl již dosti opilý a nadával nám, že zrovna před pěti minutami byl povýšen na vyšší úroveň. Nakonec nás obvinil z toho, že jsme vše přichystali a jako vrchol vynadal dceři. A za to byl znovu sťat a polit pivem. Všichni se opili až na vikomta, ten neměl tu noc ani doušek alkoholu. Pan alchyméra Všudecromhere byl na tom velice špatně. Pan Garth se choval na úrovni desetiletého dítěte. Jen vikomt byl onu noc zásadový a nepil, nemluvil sprostě ...

Den Larpu pátý, pátek : Den pátý nastal zvrat. Hráči se probudili a již byli kousek od pravdy. Náhle věděli, jak rozluštit kletbu. Moc se toho odehrálo, než zrušili kletbu. Pátý den se vše rozluštilo a vikomt mohl šťastně vládnout dále. To jak se to hráčům povedlo, je takové menší tajemství, je v zájmu EODIXu nikterak zápletku nešířit, protože věříme, že na Larp se může navazovat a přejeme si, aby jen někteří hráči na dalším larpu znali celý příběh pana vikomta a jeho dcery. Věříme, že tím bude hra pestřejší. Tak nějak se celou dobu vyhýbám nejdůležitějším faktům Larpu Y2K, doufám však, že budete mít pro tento důvod pochopení. Nikdo však příště nebude ošizen, věřte mi!
    Ten den se odehrál ještě útok skřetů na hrad. Se skřetí hymnou : Go east, mordor under sky, se všichni skřeti vrhli do věže a útočili na obyvatele. Válečník nějak nepochopil situaci a začal na hlavního skřeta plivat a tak byl po dlouhé (asi deset minut) bitvě pověšen. Dále ten den Fragor mučil vikomtovu dceru. Bylo to od něj dost nepoctivé a surové, ale nechceme se do jeho agresivního chování nikterak narážet :-) Nejhorší bylo, když se poté všichni bezdůvodně obrátili na vikomta a počali ho mučit. Samotného vikomta, který se snad ani slovem nikoho nedotkl.

    Larp byl ukončen. Všichni jsme si řekli, že to chce nějakou změnu a tak jsme šli chlastat. Díky tomu jsme larp ohodnotili jako CHLARP (Chlast Live Action Role Playing).

Stručný přehled výsledků ChLarpu Y2K Klikni

To je vše k larpu Y2K - pokud někomu nezůčastněnému připadá, že Y2K byl jen sprostou chlastačkou, má pravdu - mě by to přišlo také. Pokud se někdo ovšem zůčastnil, ví, že né vše, co jsem napsal je pravda a také si jistě pomatuje na povedený larp, o kterém já ovšem už napsat neumím.

Zvláštní poděkování ŠKOPKOVI, který pomohl nosit suda a nepil. Dále pak Houbě, která nám také pomohla a nakonec mně. Vyskytl se problém se Škopkem, kterému nestačí pouhé textové poděkování, tak jsme se to rozhodli napravit :

Děkujeme Škopku !

A na závěr snad jen: Stopro K2 dobřééé

PRAVIDLA Y2K

Zpět na úvodník