Cervenomodre eseje: dil ctvrty – Telo a duse

 

            Moje duse se pak rozhodla vratit do meho tela, ale nemohla sehnat taxik, tak sla nakonec pesky po Pate Avenue a vtelila se prave vcas, aby stihla nocni zpravy. Poznal jsem, ze se vraci do meho tela, nebot jsem ucitil nahle zamrazeni a uslysel hlas: „Jsem zpatky, podas mi ty rozinky?“  

Woody Allen – Zamysleni nad parapsychickymi jevy

 

            Vahal jsem, zda se mam rozepisovat o tematu tak casto omilanem, nakonec jsem se rozhodl, ze ano, zejmena pro jeho didaktickou nazornost a jednoduchost.

            Nevim presne, jak na dusi a telo pohlizi „konvencne smyslejici lide“, o alternativcich, jejich protejsku, bych vsak snad mohl prohlasit, ze celkove poukazuji na nedostatek ducha ve spolecnosti i u jednotlivcu. Nechci s tim polemizovat, staci, kdyz zahlednu v televizi vedouciho predstavitele jedne nejmenovane severoamericke velmoci, a zacinam zvazovat, zda bych nemel misto planovaneho pobytu v Camphillu (biodynamicky hospodarici komunity s vyznamnym podilem mentalne postizenych jedincu) zvolit spise staz v Bilem dome. Take napln televiznich programu, reklam ci politickych debat jim dava zhusta za pravdu. Chci zde vsak predevsim poukazat na fakt, ze by se hodilo zapracovat nejen na dusi, ale i na tele, a zejmena pak na jejich spojeni, vzajemnem vztahu.

            Zarazi me jedna vec. Jak je mozne, ze v civilizaci, ktera se zameruje prevazne materialne (rekli bychom tedy, na telo) se telo netesi nijak zvlastnimu rozkvetu. Uznavam, co se tyce ciselneho vyjadreni, dosahli jsme zjevneho pokroku, stredni delka zivota se vyznamne prodlouzila, nektere casti nasi civilizace zjevne netrpi nedostatkem potravy, ba prave naopak, dale jsme schopni provadet na pohled pekne operace jako zvetseni prsou, vytvoreni prsou, vyklepani tvare, apod., ovsem o kvalite, tj. zdravi, sile, vitalite, uz se vetsinou tolik nemluvi. Stejne tak v sirsim pohledu, pokud se divame na prirodu jako na telo nasi civilizace, da se rici, ze mu davame poradnou zabiracku. Vykacene, zkourene plice, spalena, bolaky, jizvami a zejicimi ranami poseta pokozka, zaneradeny krevni obeh, bujici nadory, oslabena imunita, zcela nestihajici jatra a ledviny.

            Jako diteti mi prisla rada veci samozrejma – ze lide jezdi auty, ze k veceri zblajznu patnact palacinek, ze si v zime zatopime v kotli pekne uhlim, ze musim nabiflovat na dejepis nejaka data, abych nedostal spatnou znamku, ze mi doktor predepise leky, kdyz onemocnim, atd. Samozrejme, lecktere samozrejmosti mi casem samozrejme pripadat prestaly (cimz nerikam, ze jsem nejaky environmentalni ideal, slysite taky, jak pred stodolou rehta moje cervena Honda?), v posledni dobe pak zejmena zpusob, jakym zachazime se svymi tely.

            Az ted poznavam, jak si telo blazene pomlaskava, kdyz se mu dostava vyvazene zdrave stravy (zvlaste v pripade te organicky vypestovane), pravidelneho rytmu (spolu s obcasnymi ulety), vcasne, jemne prevence, prospesne prace na zdravem vzduchu. Az ted vidim, ze takove zdrave telo v podstate nepotrebuje leky, doktory, nemocnice, berle ci viagru (nebo alespon v nepomerne mensi mire, nez se ma za bezne – jasne, vzdycky si Vas muze najit nejaky potmesily bacil nebo spatne postavene hrabe). A take az ted vidim, jak zdrave muze na mistech vypadat nase spolecne telo, matka Zeme, pokud se ji dostava moudre, uvazlive, nenasilne pece, pozornosti, lasky, jemnosti, potrebne volnosti, tak jako se ji dostava napr. od vnimavych farmaru ci jinych proziravych hospodaru prirody.

            Hlavni problem, at uz se jedna o peci o telo jednotlivce ci matky Zeme, podle me spociva prave v one samozrejmosti, s kterou pristupujeme k vecem. Dokud nekriticky prebirame zvyky a zpusoby z okoli, dokud nechavame kdekoho ridit nase zivoty, dokud jen nevedome sezmoulame, co nam prijde do ust (a do duse), dokud si chleba mazeme eckovou pomazankou, dokud sedime deset hodin denne nad pocitacem, pak sazime nase tela do neprilis nadejne budouci loterie. Az kdyz pridame cilevedomost, usili, zvedavost, selsky rozum, pochopeni vyznamu tel pro nase duse (jedna ma moudra kamaradka by pouzila parafrazi: „Povez mi, co jis, a ja Ti povim, co jsi zac.“), ziskame nadeji, ze jeste v devadesati prepereme pravnoucata.

            V idealnim pripade se telo a duse doplnuji a prolinaji, jednim jsou. Zatimco z projevu nekterych muzu ducha mate pocit, ze se zrejme toho dne dobre nenajedli ci nevyspali, nebot ve svych myslenkach odletli na Mars, u jinych citite harmonii, vyrovnanost duse a tela, jistou zemitost, znalost syrove stranky zivota, schopnost a vuli mluvit o tech nejobycejnejsich vecech, vlastnich kazdemu cloveku. Tak napr. Chalil Dzibran se v Proroku venuje kapitolam o jidle a piti, o praci, o bolesti, apod., postavy Saroyanovych ci Merlovych povidek a novel jsou z masa a kosti snad vice nez je tomu u nekterych zijicich lidi, buddhistu Snydera byste si na fotce (a casto i v knizkach) spletli s nadelanym drevorubcem, mystik Steiner vzdy baziroval zejmena na praktickem uplatnovani ideji (mimochodem, jednim z hlavnich motivu zakladani Camphillu, kterezto vyslo z jeho praci, je proste dodat mentalne postizenym lidem zdravou, vydatnou stravu), atd. Na druhe strane, ty nejlepsi potraviny pravdepodobne nesezenete v bezduchem retezci „vyrobce hnojiv (zcela stranou, otazka za 33 540, vite, jakym sofistikovanym zpusobem se vyrabi konvencni dusikate hnojivo? Nevite? Tak si to nekde zjistete!) s kalkulackou v ruce – velkofarmar s kalkulackou v ruce – dalsi ruce s kalkulackami – manazer supermarketu s kalkulackou v ruce“, ale mnohem spise u farmare s rozvinutou dusi, ktery si uvedomuje nesmirnou dulezitost, ba primo poslani sve prace, ktery svedomite pecuje o telo matky Zeme i o tela lidi, kterym potraviny dodava, nebot vi, ze plati rovnice: zdrava puda = zdrave rostliny = zdrava zvirata = zdravi lide. Ci jinak, ve zdravem tele zdravy duch.

 

Zaver: Nejen nase duse trpi pod vahou prazdneho konzumerismu (Rozumite tomu? Ja take ne.), tez telum se nedostava potrebne pece. V podstate to hlavni, co chybi ke zlepseni, je samotne uvedomeni si tohoto faktu, v momente, kdy se cilevedome zamerime na soustavnou, usilovnou, podnikavou starost o nase telesne schranky, tato nam vrele odpovi tvorbou radosti, energie, sily, sebevedomi (a sexualniho neklidu – pozn. autora), stanou se oporami dusi. V tomto snazeni nam muze vydatne pomoci take pochopeni, ze telo a duse nejsou dvema nespojitymi, na sobe nezavislymi entitami, ale jednim, prolnutym, vyvazenym celkem (ostatne toto presvedceni podle me lezi treba take v zakladu environmentalnich snah o znovuosidlovani venkova, snah patricne propojit civilizaci s prirodou, dusi s telem).