Budování udržitelných komunit: kapacita, porozumění, akce
Vypracoval: Tomáš Civín
10.6.2002
Poznámka na úvod:
Tato práce není tak moc odbornou esejí, jako spíše pokusem o překlad článku, který podle mého názoru velmi dobře naznačuje žádoucí cestu udržitelného rozvoje venkova nejen v západním světě, ale i u nás, navíc se snaží na této cestě najít také odpovídající postavení pro instituci vysokoškolského vzdělávání, což by mohlo být určitým impulsem např. pro naši katedru environmentálních studií, která své místo zřejmě stále hledá. Jedná se o článek Building Sustainable Communities: capacity, understanding and action publikovaný v červenci 2001, od Geoffa Fagana, ředitele SCSCD (Scottish Centre for Sustainable Community Development), které funguje jako univerzitní výzkumné centrum na katedře komunitního vzdělávání (Department of Community Education) na University of Strathclyde v Glasgow. Součástí programu tohoto centra je projekt CADISPA (Conservation and Development in Sparsely Populated Areas), jenž byl založen v roce 1987 jako partnerská iniciativa University of Strathclyde a britské pobočky WWF.
Abstrakta:
Geoff Fagan popisuje práci projektu CADISPA ve Skotsku se záměrem rozpoutat diskusi o kritických bodech spojených s lokálním udržitelným rozvojem, s bohatstvím a tvorbou zaměstnanosti místními lidmi pro sebe samé.Článek zdůrazňuje potřebu místních lidí porozumět a ztotožnit se s konceptem udržitelného rozvoje, rozvinout kapacitu operovat v tomto paradigmatu a spojovat klíčové koncepty s analýzou a rozvojem místních potřeb. Je zaměřen na vyvolání debaty zabývající se angažovaností, udržitelností a způsobem, jakým místní lidé uchopují skutečnost rozvoje v rámci eko-senzitivních principů a ekonomické reality. Článek uzavírá sérií otázek, vyvolaných tímto unikátním partnerstvím mezi místními lidmi a velkou skotskou univerzitou. Otázek, které mohou osvětlit směry příštích zájmů udržitelného rozvoje k budování zdravých, pulzujících komunit a praxe vysokého vzdělávání.
Vlastnictví udržitelného rozvoje
Udržitelný rozvoj je oblečen v šatu, který jej dělá vzdáleným a nepřístupným pro mnoho obyčejných lidí. Jeho jazyk je složitý, jeho závaznost ke změně děsivá a vědecký tvar jeho základních argumentů znehybňuje obyčejné lidi jako králíka ve záři světlometů. Není divu, že jsou místní lidé pomalí v chápání významu udržitelného rozvoje a v jeho interpretaci pro sebe samé.
Částí problému se zdá být požadavek "všechno nebo nic" očekávaného závazku. Nestačí, že by běžní lidé měli uznat zájem na určitém elementu udržitelného chování. Nic než úplné odevzdání se a změna chování není akceptovatelné. Další část problému působí environmentalisté, kterým bylo dovoleno uzurpovat termín "udržitelný rozvoj", a tedy se zdá možné zaměňovat navzájem "udržitelný rozvoj" se "zeleným životním prostředím". To vede k mnoha obtížím.
Udržitelný rozvoj je správně spojen s ekologickou ochranou a péčí, ale to je jen malá část celku. Udržitelný rozvoj se zabývá také redukcí bídy, tvorbou bohatství, daňovými úlevami, lokální participací a rozvojem sociálního kapitálu, spolehlivými organizačními strukturami, alternativními ekonomickými modely a sociálním a kulturním zapojením. Naopak, často využívá životní prostředí (citlivě), aby podporoval ekonomickou stabilitu a možnosti regionu. Oživovat zemi a přispívat k místní kvalitě života mnoha způsoby, to je srdce udržitelného rozvoje. Místní lidé potřebují pomoc k pochopení plné definice udržitelného rozvoje - kvůli možnostem, které nabízí. Udržitelná komunita nemůže být vybudována bez jejich vazby ke třem elementům udržitelného rozvoje - "lokální angažovanost", ";udržitelná ekonomická aktivita" a "environmentální citlivost". Všechny tyto musí být drženy pohromadě, s žádným elementem puštěným ze zřetele.
To vyvolává problémy samo o sobě. Sousedské struktuy a lokální znalosti, které by pomohly a umožnily místním lidem zapojit se efektivně do svého vlastního rozvoje (udržitelného či neudržitelného) z velké části neexistují. Jsme proto ve stále vracejícím se kruhu - čekáme na lidi, až se zapojí, avšak nezajišťujeme jim cesty, jakými se mohou angažovat. Bráno na úrovni chování, čekáme od nich zapojení v místním rozvoji, aby se dostatečně starali o svou komunitu a utráceli čas prací pro obecní blaho, ale neposkytujeme jim kostru pomoci, podpory a učení, která by jim umožnila zapojit se s jistotou a dostatečnými prostředky.
Je to dvouhlavý problém. Koncepty udržitelného rozvoje jsou náročné, s profesionály, kteří, zdá se, usilují ze všech sil, aby mystifikovali, kontrolovali a vylučovali a dělali proces zapojení lopotný - s profesionály, kteří naivně hledají lokální zapojení, zatímco všemi silami znepřístupňují obyčejným lidem vstup a sdílení moci, tvorby a kontroly jejich vlastních preferovaných výsledků.
Aby udržitelný rozvoj fungoval, místní lidé na sebe musí vzít odpovědnost za řešení jejich vlastního rozvoje a problémů udržitelnosti kvůli sobě samým. To by mohlo znamenat, že by profesionálové opustili centrální postavení a osvojili si roli podpory a usnadňování namísto kontroly. Angažovanost na tom závisí.
Pokud chceme, aby udržitelný rozvoj pochopili a přisvojili si místní lidé, a aby pak řídili svou agendu až k takovému stupni, který přinese tlak na politiky, aby změnili způsob, kterým je vládnuto Zemi, potom musí být nalezeny cesty k přitažení lokálních komunit k procesu rozhodování, v jehož srdci leží přijmutí lokální odpovědnosti. Propojte komunitu s její vlastní vizí a aspiracemi do budoucna, umožňete jí porozumět principům trvalé udržitelnosti - a nejen že bude snadnější zasáhnout cíl - ale akt zasažení cíle se stane více pravděpodobným, protože zde bude mnoho lidí, v partnerství s profesionály, se stejnou věcí na mysli. Udržitelný rozvoj se pak stane sdílenou metou a téměř standardním důsledkem, velmi reálnou možností.
Jinými slovy - aby byla aktivní občanská agenda správně realizována, a aby se komunity staly udržitelnějšími - stát a jeho činitelé se musí angažovat tak, aby to místním lidem umožnilo rozvinout jejich účastnickou zodpovědnost, srůst s ní a cvičit se v ní.
Kapacita má samozřejmě dva významy. Za prvé, vnitřní možnost podílet se na řešení problému s očekáváním, že vaše intervence bude úspěšná a povede k preferovanému výsledku. Za druhé, "kapacita" je také užita v mechanickém smyslu k popisu nosné kapacity a infrastruktury lokality. Ačkoli nezaměnitelné, jsou propojené - jedna je někdy produktem té druhé. V CADISPA bychom si rádi mysleli, že zvyšujeme osobní schopnost zapojení na základě budování způsobilosti k úspěšné činnosti. Způsob, jakým je toto prováděno, je spojen s aktem poznávání kapacity v rozvojovém smyslu - skrze práci projektu s určitými konkrétními výsledky.
Tento proces budování kapacity je přirozeně výchovný - ale nenese s sebou žádné předepsané rady nebo učení na základě určitého menu. Je to neformální zkušenost, která spočívá na lokálních osobách identifikujících a angažujících se ve svém vlastním hodnocení potřeb, v kontextu a parametrech, proč je potřebují vědět. To je velmi důležité, neboť to znamená, že je zde bezprostřední "důvod k učení", který má aplikaci a význam. Částí úkolu pracovníka rozvoje vzdělávání by proto bylo "dekontextualizovat" učení a přispět jeho aplikací v odlišných kontextech. Důkazem "zvýšené kapacity" by pak byl způsob, jakým je "žák" schopen převést učení z jednoho kontextu do jiného. To je srdce procesu CADISPA, které spočívá ve víře, že výsledky učení získané v jednom projektu - třeba ve veřejném sektoru, budou uchovány a aplikovány v jiném veřejném nebo třeba soukromém případu.
Vzdělávací proces CADISPA je dlouhý - minimálně tři roky. A reprezentuje dlouhý, kritický dialog, který zkoumá mechanismus jakéhokoli rozvoje spolu s jeho etickým pozadím a hodnotovou základnou, veřejnou přijatelností i výzkum mandátů a informací.
Udržitelnost: ztotožnění skrze pochopení
Udržitelnost by nejspíše znamenala velmi málo pro místní lidi, pokud by neidentifikovali s tímto konceptem svoje vlastní potřeby, svůj každodenní život.
CADISPA se snaží demystifikovat dvě věci: vzdělávání i udržitelný rozvoj -, zařazovat je méně do akademické říše, ale dělat je oboje snažší k pochopení a přístupnější obyčejným lidem. Jazyk, tak milovaný akademickou obcí, je především mocnou zbraní, lépe řečeno zbraní moci, která mystifikuje a možná nechtěně, vylučuje. Pokud je cílem přivést lidi k přehodnocení jejich chování a jejich vlivu na jejich svět - jejich vyloučení z celého dialogu, který je může změnit, se zdá být podivné vzhledem k hledanému cíli.
Je zde také potřeba zpřítomnit jejich účast v globální skutečnosti na lokální úrovni. "Biodiverzita" potřebuje místní interpretaci, pokud má něco znamenat pro místní lidi, a to samé platí pro "udržitelnost", "globalizaci" nebo "pečující kapitalismus". Je životně důležité, aby jazyk a ideje, které leží v srdci udržitelného rozvoje byly místní, skutečné a pochopitelné. Ústřední otázka zní: "Jak to udělat?" Jak udělat tyto složité subjekty skutečné a pochopitelné pro obyčejné lidi a jak jimi mohou být vlastněny a užívány jakosoučást každodenního života?
CADISPA si dal za úkol zprostředkovávat kostru (oporu) pro místní lidi, aby si sami dodávali rozvoj, který přispěje ke kvalitě jejich života - ale zároveň aby zkoumali a rozvíjeli svůj vlastní vztah ke konceptu udržitelného rozvoje. To je konáno skrze "kritickou konverzaci" během periody mnoha let.
CADISPA nabízí významnou pomoc místním lidem ve způsobu ne-závislosti a ne-obhajování (non-advocacy). Jede po boku řídících skupin a pomáhá jim uvádět v chod struktury a partnerství, která jsou potřebná, ale zároveň udržovat neustávající a informovanou debatu o všech aspektech udržitelnosti a o věcech, které by mohly pomáhat jejich komunitám být udržitelnější. Samozřejmě, vše je v místním kontextu "tady a teď". Jinými slovy, tento proces není tvořen, aby vyzýval k jakékoli smysluplné globální cestě - cestě, po které se pohybuje běh světových obchodních organizací či cestě, na které operuje trh. Nicméně tento proces staví tyto věci jako problém pro místní lidi, který musí být adresován v místním kontextu. Jedna věc je mluvit o neudržitelnosti sektorů světové ekonomiky nebo o důsledcích kapitalismu soustředěného na "cash crops" (single commodity capitalism), druhá věc je pomoci místním lidem pochopit, co tyto otázky znamenají a co, pokud něco, s nimi mohou dělat.
CADISPA věří, že vzdělávání, pokud je činěno jinak než vršením hodnot nedemokratickým přesvědčováním, pro sebe udržuje schopnost umožnit lidem rozvinout chápání a akčnost vzhledem k věcem, které pro ně mají důležitost. CADISPA se jednoduše zabývá tím, co je důležité pro místní lidi a užívá pohled na svět a závazky místních lidí jako motor k nastartování většího pochopení a akcí, které jsou udržitelné.
Proč řídce obývané oblasti?
V některých vesnicích, v kterých CADISPA pracuje, nejsou žádné děti. Zábava je výhradně domácká. Je zde přehnané spoléhání na sezónní turistický obchod a kombinované zaměstnání normou. Depopulace - nebo přesněji, zeslabování profilu populace - je kritická. Galské a skotské jazyky, až donedávna, se potácely cikcak na cestě k vyhynutí.
Udržitelnost je tedy, aniž by byla jmenována, hlavním zájmem všech, kteří žijí v těchto podmínkách.
Po dlouhých letech čekání, zpravidla marného, na centrální úřady, vzdálené majitele pozemků, místní samosprávu, až něco udělají, mnoho skupin spojených s projektem CADISPA uvěřilo, že jedinou cestou, jak může být jejich komunita vytažena z bahna na okraji cesty, je vytáhnout se sami. Aby se tak dělo efektivně, je zde potřeba vybudování "kapacity". Tzn. rozvoj specifických dovedností a porozumění politice, tlaku, obchodu, organizační struktuře, zákonným listinám, komunitnímu plánování, udržitelnosti, způsobům financování, moci, alternativním ekonomickým modelům a dopadu na životní prostředí apod. Kapacita musí být také vybudována ve schopnostech místních skupin "vést" svůj program a být demokratické i obchodně zdatné zároveň. V základu musí převzít rozvojovou roli lokálních úřadů a lokálních podnikatelských společností a posadit místní lidi za volant. Všechny reprezentativní úřady zápasí s touto změnou moci a role.
Zvládání rizik
Místní lidé musí kontrolovat vývoj jakéhokoliv rozvoje, kroky a směřování, pokud má být riziko minimalizováno.
Musí jim být dovoleno ověřovat a udržovat komunitní mandát. Musí najít nejvhodnější a nejlépe udržitelné cesty financování rozvoje (kapitálového i důchodového), diskutovat a rozhodovat o pro a proti jakéhokoli rozvoje, váženého po boku možností, které dává a o dopadu, který by mohl mít. To je v srdci programu CADISPA. Musí se také zabývat rozvojem dlouhodobé strategie, aby udrželi rozvoj a lokální vlastnictví i v časech po skončení projektu. Nakonec to vše musí "udělat".
Pro mnoho místních komunitních skupin je minimalizace odhalení trhu a potřeba strukturovat rozvoj cestami, které zvládnou riziko a jejich vlastní ručení, klíčovým elementem debaty. Existuje mnoho příkladů komunit v programu CADISPA, hledajících "vzájemná" řešení rizik, s kterými se potýkají. Komunitní podniky, kooperativy a v poslední době rozvojové trusty jsou různými organizačními schématy, které nabízejí různé stupně bezpečnosti lokální skupiny, závislé na tom, co se snaží dělat a čím obchodují či jaké služby nabízejí. Se všemi jsou samozřejmě spojené určité problémy.
Mnoho ze skupin se rozhodlo vyvinout svou komunitu bez uchýlení se k jakýmkoli půjčkám, místo toho upřednostnily hledání hrazení nákladů skrze granty a odměny. Naložit na hřbet budoucím generacím splácení půjček bylo neakceptovatelné. Nicméně, musíme vzít v úvahu, že tyto skupiny operují v paradigmatu, kde globalizace, kapitalismus, tržní ekonomika a konkurence jsou normou. Je zajímavé si proto všimnout, že každá skupina spojená s CADISPA odmítla "normální" cesty rozvojové práce - dlouhodobé půjčky a schémata splácení sahající do daleké budoucnésti. To je zajímavý fenomén, neboť tlak nabídek finanční pomoci od obchodních institucí, který byl na skupiny vyvíjen, byl neobyčejný.
Důvod nechuti využívat standardních finančních podmínek se zdá ležet v riziku, které tyto přinášejí udržitelnosti a v potřebě chránit jak lidi ve skupinách, provádějící tato rozhodnutí, tak budoucí generace, které by nemuseli chtít převzít zátěž, na které se ostatní domluvili.
Existují zde tendence k:
Přivedení místních lidí ke kritické konverzaci o těchto věcech bylo, a je, důvodem procesu CADISPA. Kvůli způsobu založení "kontraktu" leží síla na lokálních skupinách. Je na nich, aby rozhodovali, úkolem CADISPA je zapojení do dialogu, vyvolání kritické konverzace trvající mnoho let, zaměřené cele na problém, proces a povahu toho, jak se lokální komunity popasují se skutečností udržitelného rozvoje.
Obtíže, se kterými se místní lidé střetávají
Obtíže, se kterými se místní lidé střetávají, souvisí hlavně s percepcí, nemohoucností a krizí - nebo nedostatkem pochopení krize.
Pohled z jakéhokoli okna na většině míst ve Velké Británii by nezpůsobil dojem existence kritické environmentální situace. Není zde žádný bezprostřední indikátor, že by někdo měl něco dělat.
Je zde také faktor nemohoucnosti, který prostupuje místními lidmi. Je ztvárněn pocitem, že nemá význam vydávat energii nutnou k určitému snažení, když je toho jen málo, co člověk může dělat. "Systém" si stejně udělá, co bude chtít, s nebo bez jejich zahrnutí. Většina skupin má jen chabé zkušenosti z práce v partnerství se státními úřady. Také detaily "udržitelného rozvoje" vypadají tak složitě, že je nejlepší nechat to na profesionálech: intelektuálech a specialistech. To vše je jádrem problému.
Záměrem je proto vytvoření takového konceptu udržitelného rozvoje, který by byl pochopen, přijat a praktikován místními lidmi.
Jak se to dělá?
Kontrakt, který má projekt CADISPA s místními lidmi, identifikuje infrastrukturní potřeby, které mají místní jako komunita, a který upřednostňují. Tyto rezultují do "knihy přání" ("wish list"), která zahrnuje hlavní i méně podstatné elementy. Místní lidé se pak rozhodují, které elementy by měly jít dále.
Mandát komunity je hledán během série veřejných setkání. Na jedné z nich CADISPA prezentuje svou nabídku. Nabídne minimálně tři roky pomoci "bez poplatku", pokud se skupina pokusí své cíle realizovat "udržitelně". Na tomto stupni (na jakémkoli stupni) může komunita požádat CADISPA, aby se stáhl z jednání. Ještě nikdy se tak nestalo. Je dosaženo mandátu komunity, CADISPA jmenován poradcem projektu a rozvojový plán schválen místními lidmi. Poté jsou jmenováni lidé, aby vypracovali plán řídící skupiny a časový harmonogram procesu.
V průběhu dalších tří let jim CADISPA pomáhá rozhodovat, jaká organizační struktura je pro ně vhodná, jaké by si měli dát limity vlastního ručení, co "udržitelnost" znamená a jak široká definice může lícovat s jejich vlastním rozvojem. Jaké fondy připadají v úvahu v jejich případě, jaké podpůrné mechanismy budou požadovány pro lidi, kteří se musí vyrovnávat se složitými a děsivě skutečnými záležitostmi a osobními riziky. A jak by se měli pustit do obtížného rozhodování, které bude vidět i za 150 let.
Co z toho získá Univerzita?
Naším zájmem je studium způsobu budování udržitelných komunit. Jak se to děje, zda je ještě vhodný či přesný koncept "komunity", co znamená "udržitelný rozvoj" pro obyčejné lidi? Co cítí při uskutečňování konceptu udržitelného rozvoje? Jaké jsou limity - jak to, co dělají, ovlivňuje politické sstruktury apod.
Jaká "prohlášení" udělají university jako činitelé uvnitř environmentální krize? Jaké vůdcovství nabídnou a jaké příklady předloží? Všechny tyto a mnoho dalších otázek vyvěrá z výsledků našeho kontraktu s místními lidmi.
Naše výzkumy také vedou k debatě, na jaký tvar (či vůbec nějaký) by si měly univerzity navyknout v budoucnosti, budou virtuální? Jaké nové formy učení budou vhodné a akceptovatelné pro jeho konstituenty? Jak by mělo být místním lidem pomoženo v poznání toho, že komunikace a rozprava jsou klíčové komponenty učení?
Naším zájmem je studovat význam institucí, které byly stvořeny k provádění určitého druhu učení mladých lidí. Jak moc nadbytečné jsou školy? Nakolik jsou zodpovědné za stupeň neudržitelného chování, které vidíme okolo sebe? Nakolik jsou zodpovědné za apatii a nedostatek občanské angažovanosti, které místní lidé odůvodňují dřívějším učením?
Toto vše je akutním zájmem Univerzity a je vyživováno unikátním spojením CADISPA s místními lidmi v nejřidčeji obydlených oblastech země. Ti nám poskytují teleskop, kterým můžeme vidět vzdálené oblasti trochu jasněji. Tyto výzkumy a důvěrné místní vztahy jsou chlebem a máslem univerzitní katedry, která je svázána s učením a zkoumáním rozvoje komunit, udržitelnosti a učení na bázi komunit.
Toto vše, a daleko více, získáváme.
G.R. Fagan
červenec 2001
Literatura: Fagan, G.R.: Building Sustainable Communities: capacity, understanding and action. http://www.strath.ac.uk/Departments/CADISPA/publication1.html