Tomáš Civín

Jako malému klukovi mi plně stačilo okolí mého domova v Táboře. Do školy jsme chodili po hrázi Jordána, po Střelnických schodech, a pak křivolakými uličkami Starého města, nazpět jsme se vraceli přes sady (Holečkovy) a louky v údolí Tismenického potoka, což je cesta mnohem kratší, ale trvala nám kupodivu téměř vždy mnohem déle. Odpoledne jsme vyráželi do „parčíku“ na fotbálek (s materiální pomocí dospělých jsme si sami postavili branky z lešenářských trubek) či kuličky (dodnes si pamatuji, jak některým klukům při fotbale vadil důlek přímo na „malém vápně“). Nebo jsme šli hrabat bunkr do „křovíček“, hrát na schovku mezi činžáky nebo na sady, v létě na koupání k vodárně u Jordána, v zimě na boby do Struh za nemocnicí. O víkendech na neoblíbenou chalupu u Pacova, kde se muselo „furt jen makat“, ale kde byla také výborná koupačka a kde se také dalo donekonečna brouzdat v rozsáhlých smrkových lesích (dnes se díky tomu ve mně sváří představa ranního dýchajícího smrkového lesa s měkkoučkým mechem, po němž se tak krásně šlape, s environmentální představou zcela nepatřičné, krev sající, smrkové monokultury). Méně častěji jsme jezdili na statek k hodné babičce a dědečkovi, kde nás měli moc rádi, a odkud jsme se vraceli vždy vypasenější tak o dva kilogramy.

Postupem času jsem se však trochu odrodil svému domovu, stále miluji výlet kolem Lužnice z Tábora do Bechyně nebo uklidňující procházky uličkami Starého města, ale zdá se mi, že už mnohem víc nacházím sám sebe v krásném okolí Brna, v úrodné (i když zničené) krajině v okolí Klobouk u Brna, i na dalších místech Moravy, která mi zřejmě hlavně díky příjemným lidem přirostla k srdci. A nejvíce doma jsem v okolí Vsetína, v Beskydech, prostě na Valašsku (v tom budou mít prsty zřejmě moje dříve časté cesty do zamilovaného Rumunska), kde jsem letos trávil už druhé prázdniny za sebou. V této práci se tedy snažím zmapovat území, díky kterému jsem se při kosení luk seznámil s mnoha příjemnými lidmi, díky kterému vím všechno to málo, co jsem kdy chtěl vědět o rostlinách a léčivkách, a ač to může znít (podobně jako celý tento úvod) nadneseně, díky kterému se mi změnil život i vztah ke krajině.

2. Základní údaje o území a postup průzkumných prací

Mapované území o ploše přibližně 1 km² (viz mapová příloha) nazývám pracovně „Ježovka“ podle přírodní památky Ježovka v jeho severní části. Území se nachází v přímém sousedství Vsetína, na severovýchod od jeho centra a zjednodušeně by se dalo říci, že zahrnuje dva protiklonné hřbety zvedající se k severu, mezi nimiž teče k jihu Zádilský potok. Katastrálně i správně spadá pod obec Vsetín, je součástí Zlínského kraje. Asi 7 km odtud vede hranice CHKO Beskydy.

Při průzkumné práci jsem vycházel z mapy v měřítku 1 : 10 000, z listu č. 25-41-01. Při této příležitosti bych chtěl poděkovat velice ochotným úředníkům na Městském úřadu Vsetín, kde mi po pracovní době udělali z vlastní vůle zdarma krásnou barevnou kopii. Dále bych chtěl poděkovat zejména místním nadšencům a praporečníkům ochrany přírody Danu Křenkovi a Janu Pavelkovi za mnoho užitečných informací, rad, písemných materiálů a snímků.

3. Charakteristika širších územních vztahů, přírodních a socioekonomických poměrů

Geomorfologické zařazení:

provincie : Západní Karpaty

soustava Vnější západní Karpaty

podsoustava Beskydská západní

celek Hostýnsko-vsetínská hornatina

podcelek Vsetínské vrchy

„Ježůvka“ náleží do Vsetínského bioregionu (3.9). Tento bioregion, který zhruba kopíruje území bývalého okresu Vsetín, leží na severovýchodní Moravě a částí zasahuje na Slovensko. Zabírá geomorfologický celek Javorníky, východní část celku Hostýnsko-vsetínská hornatina a severní výběžek Vizovické vrchoviny. Plocha bioregionu v ČR je 812 km².

Geologické podloží

Vsetínský bioregion budují slepence, pískovce a jílovce soláňského, zlínského a belovežského souvrství račanské jednotky. Na severním okraji se táhne úzký lem pestré stavby, v němž ojediněle vystupují útržky jurských vápenců. Z pokryvů převládají svahoviny, v údolích při okraji sedimenty rázu sprašových hlín a menší plochy říčních štěrků z flyšového materiálu.

Reliéf

Reliéf je tvořen vysokými, ale zaoblenými hřbety Vizovických a Vsetínských vrchů a Javorníků protaženými ve směru VSV – ZJZ. Hřbety mají řadu velkých bočních rozsoch. Mezi těmito hřbety jsou vyvinuta široká údolí (Vsetínská a Rožnovská Bečva, Senice), časté jsou kotliny podél říčních toků. Přítoky stékající z hřbetů mají naopak údolí zaříznutá a asi 150 – 200 m hluboká. Na pískovcové vrstvy, zejména ve Vsetínských vrších, se váže řada skalních útvarů (např. na Klenově u přehrady Bystřička). V bioregionu se vyskytují podzemní pseudokrasové tvary, charakteristické jsou štěrkové nivy toků, časté jsou sesuvy.

Typická nadmořská výška bioregionu v ČR je 360 – 920 m, „Ježůvka“ leží v nadmořské výšce 365 – 585 m, z hlediska bioregionu jde tedy o jeho nižší část. Dle výškové členitosti má reliéf charakter převážně ploché (výjimečně až členité) hornatiny s členitostí 300 – 450 (- 480) m, s erozně denudačním povrchem. Pouze kotlinovitá údolí mají charakter členité vrchoviny s členitostí 200 – 300 m. Dle Atlasu životního prostředí se řadí mezi okrajové tabulové vrchoviny, limitujícím přírodním faktorem jsou příkré svahy. Nejnižším bodem je údolí Bečvy u Valašského Meziříčí – asi 300 m, nejvyšším v ČR Malý Javorník – 1019 m, na Slovensku pak Veľký Javorník – 1071 m.

Podnebí

Dle Quitta leží kotliny v nejchladnější mírně teplé oblasti MT 2, převážná část území se nachází v chladné oblasti CH 7 a vyšší hřbety v CH 6. Projevuje se mírný srážkový stín za Hostýnskými vrchy a vyšší kontinentalita území. Široká údolí jsou poměrně teplá a představují cesty šíření druhotné teplomilné vegetace.

Podle mapy klimatických oblastí spadá „Ježůvka“ CH 7, což je třetí nejchladnější oblast v ČR.

Charakterizují ji následující průměrné hodnoty:

Počet letních dnů 10 – 30

Počet dnů s průměrnou teplotou nad 10˚C a více 120 – 140

Počet mrazivých dnů 140 – 160

Počet ledových dnů 50 – 60

Průměrná roční teplota vzduchu (1961-1990) 6˚C

Ø teplota v lednu -3 – 4˚C

Ø teplota v dubnu 4 - 6˚C

Ø teplota v červenci 15 – 16˚C

Ø teplota v říjnu 6 – 7˚C

Průměrný počet dnů se srážkami 1mm a více 120 – 130

Srážkový úhrn za rok (1961-1990) 700 – 800 mm

- léto: 400 mm

- zima: 200 mm

Počet dnů se sněhovou pokrývkou 100 – 120

Počet dnů zamračených 150 – 160

Počet dnů jasných 40 - 50

Hydrologie

Podle mapy Regionů povrchových vod v ČSR patří „Ježůvka“ do hydrologické oblasti IV-A-5-e, což znamená dosti vodnou oblast s velmi malou retenční schopností, velmi silně rozkolísaným stupněm odtoku a vysokým koeficientem odtoku.

Půdy

Podle mapy Granulometrických asociací patří území do asociace půd jílovitohlinitých. V bioregionu zcela převládají silně kyselé (dystrické) kambizemě, které na nejvyšších vrcholech Javorníků přecházejí až do kambizemních podzolů. Úpatí svahů a nižší vrchoviny pokrývají kyselé typické kambizemě, často též pseudoglejové nebo oglejené. Pouze v údolí Bečev se vyskytují ostrovy typických a pseudoglejových kambizemí. Hydromorfní a vodou ovlivněné půdy převažují v severozápadní části bioregionu, kde navazují na obdobné půdy v Hranickém bioregionu (3.4). Nivy mají relativně velký rozsah, zvláště podél obou Bečev. Jsou na nich vyvinuty typické fluvizemě, ovšem s velkým obsahem pískovcového štěrku a písku.

Podle mapy Potenciální eroze půdy v ČSR [potenciální eroze proudící vodou je dána souborným účinkem vlivů stabilních přírodních faktorů (klimatu, geologických a pedologických podmínek a průměrným sklonem terénu) v celkové hodnotě skutečné intenzity eroze půdy] je průměrná intenzita potenciální eroze v oblasti relativně vysoká: 5,01 – 10,00 mm/rok.

Vegetace

Vsetínský bioregion leží převážně v mezofytiku, náleží do bukového až smrkojedlobukového vegetačního stupně. Potenciálně zcela převažují květnaté bučiny, které kontaktují s porosty jedlobučin až květnatých jedlin, některé ochuzené porosty však mají bližší vztahy k podhorským acidofilním bučinám. V nejvyšších polohách se nacházejí maloplošně acidofilní horské bučiny. Lokálně jsou vyvinuty suťové lesy, do svahů rozevřených údolí pronikají háje.

Přirozenou náhradní vegetaci tvoří rozšířené smilkové louky a pastviny, na úživných substrátech obohacené o mnohé orchideje. Pouze v okolí Veľkého Javorníka jsou karpatské květnaté louky, ploché hřebeny chudých kamenitých půd provázejí lemy brusnicových keříků.

Flóra je dosti pestrá, s četnými druhy karpatského migrantu, obecně rozšířenými ve východní části ČR, jako jsou svízel potoční, kakost hnědočervený, svízelka lysá, pryšec mandloňovitý a kuklík potoční. Zvláštností jsou mezní výskyty chrpy měkké a řepíčku trojlistého. Subtermofyty jsou řidší, roste zde ještě např. prvosenka jarní, tužebník obecný, černohlávek velkokvětý, okrajově i kakost krvavý. Zastoupeny jsou druhy submediteránní, jako zvonek hadincovitý, bílojetel bylinný, ptačí zob obecný, submediteránně-subatlantské, např. pcháč bezlodyžný, i subatlantské, např. bezosetka štetinovitá. Ze zajímavějších druhů jsou přítomny střevíčník pantoflíček, kruštík bahenní a tolije bahenní.

V bioregionu je zastoupena ochuzená karpatská horská fauna, přecházející níže v ochuzenou faunu pahorkatin. Tekoucí vody patří do pásma pstruhového, na Bečvě i do lipanového, na dolním toku (v rámci bioregionu) s prvky pásma parmového. Významnými druhy jsou např. ježek východní, rejsek horský, plch lesní, chřástal polní, tetřev hlušec, strakapoud bělohřbetý, datlík tříprstý, kos horský, lejsek malý, ořešník kropenatý, mlok skvrnitý, kuňka žlutobřichá.

Vývoj a současný stav využití krajiny

Na rozdíl od Beskydského bioregionu se zde od 16. století výrazněji projevily důsledky osídlení valašské kolonizační vlny spojené s trvalým odlesněním, pasekářským hospodařením a maloplošnou zemědělskou výrobou. Selské usedlosti jsou dodnes roztroušeny převážně na jižních, méně na severních svazích. Od 19. století se datuje zvýšená těžba dřeva a nové zalesňování smrkem. Přes hospodářské zásahy a novodobé degradační procesy zde zůstalo zachováno mnoho lesů přirozené skladby dřevin, i když na komunikačně přístupných místech jsou časté smrkové lesy, což je případ i „Ježůvky“ v těsné blízkosti Vsetína. Velké plochy jsou degradovány díky imisím.

Značná část bioregionu je součástí CHKO Beskydy, v jihozápadním cípu do něj zasahuje CHKO Bílé Karpaty. Mezi nejvýznamnější maloplošná chráněná území patří NPR Razula s motivem ochrany horského pralesa a NPR Pulčín-Hradisko, kde se zachovaly přirozené podhorské porosty kolem významného geomorfologického jevu.

„Ježůvka“ je tvořena zejména klasickým hospodářským lesem s převahou smrku a tradičními loukami, které jsou obhospodařovány vlastníky nebo ekologickými organizacemi. Nezaznamenal jsem známky dříve tradiční pastvy. Terasy svědčí o někdejších terénních úpravách pro hospodaření na svazích. Nachází se zde chatová kolonie. Součástí PP Vršky-Díly je i bývalá sjezdovka Ďáblovka. Oblast se nachází v těsné blízkosti Vsetína, je cílem lehčí rekreace (houbaření, procházky, ohniště kolem Zádilského potoka), což vede místy k přetěžování životního prostředí.

4. Přehled a stručná charakteristika typů biotopů

1. Smrková monokultura

„Klasický“ hospodářský les, většinou v odhadovaném stáří 70 let. Trpí suchem. Jen na jednom místě jsem našel příměs borovice. V podrostu lze rostou kapradiny, maliníky, ostružiníky, jahodníky, přesličku lesní, vrbku úzkolistou, starček Fuchsův, třtinu chloupkatou.

2. Smíšený les

Smíšený porost smrku ztepilého a listnáčů (buk, habr, bříza)

3. Listnatý les

Krajinně významné jsou zejména ostrůvky habřin s příměsí dubu, břízy bělokoré a javoru babyky v oblasti PP Vršky-Díly. V podrostu se nachází věsenka nachová, kopytník evropský, netýkavka velkokvětá, starček Fuchsův.

4. Louky přírodě blízké

Jedná se o nejcharakterističtější a ekologicky nejvýznamnější biotop v krajině. Byliny mají bohaté zastoupení, nenašel jsem ani jednu louku, o které by se mohlo říci, že je to „pole na trávu“. Na řadě z nich se vyskytují orchideje, z běžnějších druhů jsem našel třezalku tečkovanou, řepík lékařský, zeměžluč menší, krvavec toten, světlík lékařský, jetel luční, štírovník růžkatý, zvonek klubkatý, dobromysl obecnou, svízel bílý, bukvici lékařskou, oman luční, řebříček obecný a mnoho dalších. Více viz kapitola 5a,b.

5. Mokřádek

Viz kapitola 5c.

6. Paseka s asi 2-letým vysázením smrku

Tato paseka na mě dělala asi nejhorší dojem, svým suchem, horkem, jakousi nepatřičností. V podrostu smrčků roste třtina chloupkatá, ostružiník, zlatobýl obecný.

7. Soukromé políčko zorané půdy

Momentálně s ovsem a bramborami.

8. Křovinná a dřevinná společenstva

Taktéž velmi typická společenstva v této krajině. Výrazně zvyšují diverzitu krajiny, jsou významná zejména pro ptáky, např. pro ťuhýky. Vyskytuje se slivoň trnitá, hloh obecný, třešeň ptačí, javor babyka, svída krvavá, líska obecná, ptačí zob obecný. Více viz kapitola 5b.

9. Zádilský potok

Okolo Zádilského potoka vede cesta, pročež je osídlen zejména břehovou a ruderální vegetací. Roste zde devětsil, kuklík městský, pomněnka volnokvětá, čistec bahenní, velmi nepříjemný je výskyt invazní křídlatky. Zádilský potok je častým cílem rekreace, v jeho okolí se nachází asi 10 ohnišť, to vede ke znečišťování prostředí odpadky.

10. Dvě zahradní kolonie

Koncentrované kolonie zřejmě nejsou pro krajinu přínosem, ale ani se mi nezdálo, že by měly nějaký větší negativní dopad.

11. Vysokokmenné ovocné sady a zahrady

Taktéž významně zvyšují biodiverzitu, významné zejména pro ptáky a hmyz.

12. Zastavěné plochy a komunikace

S výskytem ruderálních druhů, např. bršlice kozí noha, jitrocel prostřední, vratič obecný, pcháč zelinný, vrbka úzkolistá, čekanka obecná, bolševník obecný, pampeliška obecná.

5. Přehled a charakteristika ekologicky významných segmentů krajiny a významných historických prvků

V popisovaném území jsem našel tři ekologicky významné krajinné prvky: a) PP Ježůvka; b) PP Vršky – Díly; c) mokřádek na Janotových loukách.

a) PP Ježůvka (výměra: 4,99 ha; nadmořská výška: 430 – 525 m; vyhlášeno: 1956):

Jedná se o přední reprezentaci zdejších květnatých luk s druhově bohatým travinobylinným porostem s jalovci a s dvanácti druhy vstavačovitých rostlin.

Květena: Dříve smilková pastvina s bohatým výskytem jalovců, v době vyhlášení (1956) tvořilo bezlesí asi 70 % plochy. Dodnes zůstaly zachovány pouze dvě luční enklávy na 20 % rozlohy, obklopené z větší části listnatým lesem. V luční vegetaci lze zaznamenat stále ještě bohatý výskyt orchidejí, zejména vstavače mužského, pětiprstky žežulníku a vemeníku dvoulistého. Regionálně významná je populace vstavače osmahlého (ovšem v roce 2003 byly nalezeny díky mimořádnému suchu pouze dva exempláře narozdíl od desítek exemplářů v letech minulých). Prstnatec bezový se zde vyskytoval do 70. let. Z xerotermofilních druhů je přítomen např. černohlávek dřípatý, tužebník obecný, trojzubec poléhavý, další vzácné druhy jsou hadilka obecná a vítod nahořklý. Roztroušené skupinky keřů tvoří jalovec obecný, hloh obecný, růže šípková, kalina obecná a slivoň trnitá – trnka.

Zvířena: Průzkumem bezobratlých bylo zjištěno 14 druhů kobylek a řada dalších druhů hmyzu květnatých luk výslunných stanovišť střídajících se s prameništi. Z obojživelníků se úspěšně rozmnožuje mlok skvrnitý. Na území Ježůvky pravidelně hnízdí kolem 20 druhů ptáků, vyskytuje se zde hýl obecný, linduška lesní, králíček obecný a řada jiných.

Lesnictví: V západní části se nachází nepůvodní smrková monokultura ve věku 70 let. Zbývající lesní porosty jsou tvořeny habřinou, místy s bukem, lípou, břízou a smrkem.

Využití: Od pastvy bylo upouštěno již v průběhu 60. let, poté došlo k rozsáhlejší sukcesi dřevin, zejména břízy, borovice a habru. Systematická péče byla zahájena od roku 1989. V současné době jsou stávající luční enklávy nadále ohrožovány pokračující sukcesí dřevin. Překážkou zdárnému vývoji by mohl být i vzdorný až trucovitý postoj majitele pozemku (soudy, vyhrožování, ničení tabulí) k ochranářským aktivitám.

b) PP Vršky – Díly (výměra: 19,41 ha, ochranné pásmo 6,6 ha; nadmořská výška: 390 – 435

m; vyhlášeno 1999):

Květnaté louky s bohatými populacemi vstavačovitých. Křovinaté porosty na terasovitě členěném svahu vytvářejí příznivé hnízdní podmínky pro ptáky a hostí bohatou entomofaunu. Území je dokladem někdejších terénních úprav pro následné hospodaření na svažitých pozemcích. Zajímavostí je i vyhlášení části PP na území bývalé sjezdovky Ďáblovky.

Květena: Převládají společenstva mezofilních luk s ovsíkem, najdeme zde druhově bohatou teplomilnou květenu s orchidejemi, např. vstavačem obecným, v. mužským, pětiprstkou žežulníkem, ze vzácnějších druhů se vyskytuje hrachor širolistý, ostružiník šedavý, prasetník plamatý, z běžnějších mateřídouška vejčitá, dobromysl obecná, řepík lékařský, bříza bělokorá, hloh obecný, slivoň trnitá – trnka, růže šípková, třešeň ptačí, svída krvavá, ptačí zob obecný aj. Některé staré hlohy dosahují značných velikostí (obvod kmene až 130 cm). Krajinářsky i dendrologicky je významná přítomnost vzrostlých jedinců javoru babyky.

Zvířena: Vůbec nejhodnotnější je recentní výskyt velmi vzácné teplomilné kutilky Sceliphron destillatorius, je to ojedinělé refugium v širším regionu. Četní jsou luční mravenci. Ze vzácnějších druhů motýlů se vyskytují ostruháček kapinicový, ohniváček modrolemý a zelenáček velký. Lokalita je regionálně významným hnízdištěm ťuhýka obecného a pěnice vlašské, dále zde hnízdí krutihlav obecný, nepravidelně koroptev polní a chřástal polní. V tahu jsou zde pravidelně bramborníček černohlavý, b. hnědý, bělořit šedý a konipas luční, výjimečně lelek lesní.

Lesnictví: V části území se nacházejí zbytky selských habřin s duby, břízou bělokorou a javorem babykou, na nichž jejich majitelé hospodaří podle doporučení ochrany přírody.

Využití: Část nekosených pozemků zarostla křovinami. Zbylé pozemky jsou pravidelně kosené louky, při okraji chráněného území roste les. Na květnatých orchidejových loukách se průběžně odstraňují náletové dřeviny. Chráněné území se nachází v těsné blízkosti městského sídliště a je zatíženo nadměrnou návštěvností, znečišťováním odpadky a kladením ohňů mimo vyhrazená místa.

c) Mokřádek na Janotových loukách (výměra cca 1,5 ha, nadm. výška 450 – 525 m):

Jedná se o mokřádek na svahu květnaté louky na kraji lesa, sbírá vodu do Zádilského potoka. Mokřádek významně zvyšuje diverzitu krajiny, vyskytují se zde vlhkomilné rostliny, např. ocún jesenní, v uměle vyhloubených tůních se rychle rozšířil orobinec širolistý. Tyto tůně jsou také vítaným stanovištěm pro rozmnožování obojživelníků, viděl jsem zde pulce skokanů.

6. Závěrečná SWOT analýza

Strong

- relativně zachovaný stav přírody

- pestrá mozaika krajin

- silné zastoupení ekologický významných segmentů

- přítomnost orchidejí – vlajkových druhů

- přírodě blízké myšlení mnoha obyvatel + hrdost na Valašsko

- zápal orgánů ochrany přírody (krajský úřad ve Zlíně, ČSOP Orchidea Valachia, aj.) vedoucí k získávání dalších nadšenců

- ekologicky stabilní okolí (sousedství CHKO Beskydy)

Oportunities

- postupné nahrazování smrčin vhodnějšími dřevinami

- management ekologicky významných segmentů (zabraňování sukcesi, budování tůněk v mokřadu)

- ekovýchova spojená s lehkou turistikou (zhotovení naučných cedulí, příp. laviček na vhodných místech)

- příp. vytvoření naučné stezky

- podpora ekoturistiky (např. koně, mj. odběr biomasy z luk, zatím se většinou pálí)

- na méně významných loukách pěstování místních odrůd ovocných stromů

Weak

- relativně velké zastoupení smrkových monokultur

- nadměrná zátěž vzhledem k sousedství Vsetína

- vzdorný postoj některých vlastníků (Ježůvka, Janotovy louky

Threats

- zranitelnost smrkových monokultur

- sukcese orchidejových luk

- nadměrná návštěvnost, znečišťování odpadky, kladení ohňů mimo vyhrazená místa

- degradace dřevin vlivem imisí

- ekologická zátěž ze strany chatařů (zatím, zdá se, v pořádku)

- šíření invazních druhů (např. křídlatka podél Zádilského potoka)

7. Literatura a prameny

Atlas životního prostředí a zdraví obyvatelstva ČSFR. Geografický ústav ČSAV a Federální výbor pro ŽP, Praha, Brno, 1992.
Buček, A.: Přednášky z kurzu „Ekologie krajiny“ a poznámky z terénního cvičení. Fakulta sociálních studií MU, Brno, 2003.
Culek, M. a kol.: Biogeografické členění České republiky. Enigma, Praha, 1996.
Míchal, I. A kol.: Ekologická stabilita. Veronica, Brno, 1994.
Regionální členění reliéfu České republiky (mapa 1 : 450 000). Přírodovědecká fakulta UP v Olomouci, 2000.
Základní mapy ČSR (1 : 500 000): Regiony povrchových vod, Klimatická mapa, Výšková členitost, Zemědělské přírodní oblasti, Potenciální eroze půdy, Biogeografické členění, Granulometrické asociace. Geografický ústav ČSAV, Brno.