Kůže představuje v mnoha ohledech přímé spojení mezi námi a okolním světem. Přitom plní četné, životně nezbytné funkce:
- Ochrana těla: kůže chrání tělo př�ed přílišnou ztrátou vody a vnějším poškozením (např. mikroorganizmy, chemikáliemi nebo UV-zářením);
- Termoregulace: společně se systémem kkrevního oběhu zajišťuje kůže rovnoměrnou tělesnou teplotu cca 37 °C;
- Signál a komunikace: na jedné straně signalizuje kůže okolí (např. zarudnutím nebo zblednutím) naše pocity; na straně druhé vnímáme přes kůži okolí, přičemž volná nervová zakončení v kůži zprostředkovávají mozku doteky, teplotu i bolest;
- Zásobárna: kůže je důležitou zásoobárnou energie pro látkovou výměnu. Obsahuje cca 50% našich veškerých tukových zásob. Navíc se zde ukládá a zužitkovává množství dalších životně důležitých látek, jako je voda a soli Experimentální výzkumy ukázaly, že normální flóra zabraňuje růstu škodlivých mikrobů. Nukleázy (enzymy, které štěpí DNA) z kožních zárodků chrání i proti virům. Používání výrobků se silně antimikrobiálními vlastnostmi narušuje normální kožní flóru stejně jako látky neodpovídající normální, kyselé hodnotě pH kůže. Vzhled jedince podmiňuje mimo jiné aktuální stav kůže, její fyziologické změny ve smyslu stárnutí nebo patologické kožní projevy. Kůže se takto účastní nonverbální komunikace a je důležitým faktorem ovlivňujícím chování i postavení jedince ve společnosti, protože jeho vzhled může vést k pocitům méněcennosti, souvisí s profesním a společenským úspěchem, včetně úspěchu v navazování sexuálních vztahů. Bez ochranného filmu, který je na pokožce, bychom nebyli schopni odolat vlhkosti. Film totiž brání pronikání vody a dalších látek dovnitř těla. V kůži se také tvoří vitamín D, který vzniká z provitaminů za přítomnosti slunečního záření.
Podkoží (subcutis) - ochranný polštář a zásobárna. Škára (dermis/korium) - síť vláken zajišťující tvar a pevnost. Pokožka (epidermis) - ochranný val vůči vlivům okolí. Proces tvorby nových buněk a jejich odlupování je v normální, zdravé kůži přesně sladěn. To znamená, že nové buňky se v zárodečné vrstvě tvoří v míře, v jaké se na povrchu kůže odlupují. Poruchy tohoto synchronního procesu mohou vést mj. k šupinovitému povrchu pokožky, k ztluštění, resp. ztenčení zrohovatělé vrstvy. Střední vrstvu kůže tvoří škára (korium), která je tvořena různými typy vazivových vláken spojených tmelovou substancí. Tato vrstva rozhoduje o pružnosti, mechanické odolnosti a pevnosti kůže. Její vlastnosti mají vliv na vznik vrásek, které jsou projevem stárnutí kůže. Její součástí jsou cévy, nervová zakončení, díky kterým jsme schopni vnímat pocity, jako je teplo, chlad a bolest, ve škáře jsou zanořeny potní a mazové žlázy, nehty a vlasy.
Suchá kůže je velmi častým problémem. Dvě třetiny všech dětí do 10 let a téměř všichni lidé nad 60 let trpí na suchou kůží chudou na tuk, protože u dětí a starých lidí je aktivita mazových žláz nízká. Suchá pokožka je velmi citlivá; kvůli nedostatečnému tvoření mazu se nejen kůže, nýbrž i vlasy jeví jako suché. Změny kůže zjišťujeme většinou v chladném ročním období, kdy se snižuje produkce mazových žláz. Povrch suché kůže je drsný, pokrytý jemnými šupinkami a má sklon ke vzniku malých trhlinek. Citlivost kůže vůči chemickým noxům (škodlivinám), především alkalickým mýdlům, roste. Vláčnost zrohovatělé vrstvy se rovněž ztrácí, což může vést k tvorbě vrásek. Z mazu, z produktů rohovatění a z potu vzníká i přírozený faktor udržování vlhkosti (NMF) kůže. Pomocí této substance, která váže vodu, se voda zdržuje v rohové vrstvě a zabraňuje jejímu úbytku. Voda je rozhodující substancí pro vláčnost zrohovatělé vrstvy. I faktory životního prostředí jsou rozhodující pro vytvoření suché kůže: převážně v zimních měsících panuje v klimatizovaných nebo vytápěných místnostech příliš nízká vlhkost vzduchu (požadovaná hodnota je minimálně 55 %), což podmiňuje vysýchání rohovatějící vrstvy.
Velkou pozornost tělesné hygieně a kosmetice věnovali Egypťané. Ti se myli několikrát denně, vždy ráno a večer, a také před každým jídlem. K mytí patřilo očišťování olejem, pískem a sodou. Mýdlo tak jak existuje dnes Egypťané neznali. Tamní krasavice používaly také pleťové masky. Ty byly zhotovené z medu, který byl v Egyptě jako zkrášlovací přípravek velmi populární. Žádná kniha o Egyptě se neobejde bez informace, že se královna Kleopatra koupala v oslím mléce. Na cestách ji prý za tímto účelem doprovázelo celé stádo oslic. Peršané odstraňovali skvrny v obličeji mastí z páchnoucího potu ovčí vlny, který byl smíšený s medem. Velkými milovníky lázní a koupelí byli Řekové. Po lázni následovala masáž různými oleji, například z mandlí, datlí, ořechů, sezamu, myrhy, růže, kosatců, narcisů, granátových jablíček nebo šafránu. Masti se připravovaly z loje, vosku, terpetýnu, vepřového i husího sádla. V baroku se o všeobecnou hygienu mnoho nedbalo. Proto také tady bylo na denním pořádku používání voňavek, vonných bylin, koření, květů a pižmových kuliček. V období rokoka se péče o tělo propadla hluboko dolů. Francouzská královna Marie Antoinetta vyčítala dokonce jednomu svému šlechtici, že si čistí zuby a koupe se. Časté mytí se totiž považovalo za známku kožní choroby.
Rychlé změny teploty v zevním prostředí, jako je sálavé teplo nebo náhlé ochlazení v mrazu mají nejzávažnější následky, zejména pokud působí opakovaně. Těm, kteří mají s pletí problémy, doporučujeme nevystavovat se extrémním teplotám pokud možno vůbec, případně měnit prostředí s vysokými teplotními výkyvy pouze pozvolna. Dnes snad každá žena považuje za samozřejmost dopřát si kvalitní kosmetiku. Důležité je ovšem i její správné použití. Například pravidelné „vytahování“ pleti na obličeji při aplikaci krému může být příčinou předčasné tvorby vrásek. Naštěstí je dnes na trhu již velké množství literatury, kde je možné se s těmito informacemi seznámit. Odborný lékař či kosmetička také pomohou najít odpověď na konkrétní dotazy. Nikotin obsažený v tabákovém kouři ovlivňuje negativně organizmus jako celek. Stahuje cévy, podporuje vznik nádorových onemocnění. Pokožka dlouholetých kuřáků bývá zhrubělá, vrásčitá. Kolem úst se tvoří hluboké brázdy, které kosmeticky prakticky nelze korigovat. Městský smog není pro pleť to pravé. Částečky prachu ulpívají na kůži a znesnadňují její dýchání. Právě proto je důležité chránit pleť kvalitní kosmetikou. Tou je třeba pokožku nejen chránit před vlivy prostředí, ale také ji použít při čištění pleti a její přípravě na noční regeneraci.
V zimě je pokožka výrazně citlivější než v létě, neboť v důsledku nižší vlhkosti vzduchu se snižuje i obsah vlhkosti ve zrohovatělé vrstvě a dochází ke zvýšenému vysychání pokožky. Suchá pokožka je obzvlášť ohrožena. Má sklon reagovat citlivě, neboť bariéra zrohovatělé vrstvy je schopna plnit svou funkci pouze tehdy, pokud je dostatečně zásobována vlhkostí. U citlivé pokožky na hlavě je zrohovatělá vrstva - ochranná bariéra kůže - propustnější pro dráždivé vnější vlivy, a proto plní svou ochrannou funkci pouze nedostatečně. Vlivy, jako teplo, chlad nebo chemikálie, mohou pronikat bariérou hluboko do kůže. Pokožka pak reaguje záněty, zarudnutím, svěděním a pocitem pnutí. Citlivost pokožky se může měnit v závislosti na ročním období.
Po čistění obličeje pomocí syndetů trvá přibližně dvě hodiny, než se vrstva lipidů opět regeneruje. Proto je promazání kůže po použití syndetů velmi důležité. K čistění obličeje se nejlépe hodí čistící emulze, která obsahuje mírné tensidy, vysoký podíl tuků a má faktory udržování vlhkosti. Přísady pro dodávání mastnoty jsou při čistění obličeje nevhodné, protože zabraňují optimálnímu výsledku čistění např. při odstraňování make-upu. Doporučit je možno rovněž absorpční ( nečistotu vážící) čisticí prostředky s obsahem ovesné mouky a hydrolipidovýchch olejů. Ke koupelím se doporučují koupelové oleje, přičemž se doporučují koupele ve vrstvách. Takto označujeme koupele, při kterých se ošetřující prostředek dává přímo do vody. Na povrchu vody výrazně rozpoznáváme plovoucí film oleje, případně takzvaná "mastná oka". Tyto koupele zanechávají mastný film na pokožce a tím jsou zvlášť účinné. Koupelové pěny a jiná pokožku vysušující opatření (natírání roztoky s obsahem alkoholu, např. Alpa apod.) byste se měli vyvarovat. Suchá kůže atopika je velmi citlivá na vysušení a podráždění. Proto byste měli změnit Vaše návyky při čistění kůže. Přehnaná hygiena může být příčinou dráždění kůže. Obzvláště v chladném ročním období, ve kterém je kůže náchylná k vysýchání, není ani z hygienického hlediska většinou nutné se denně vydatně sprchovat.
U starších lidí by bylo možné zabránit až dvěma třetinám změn na kůži jejím důsledným ošetřováním. Čím je kůže starší tím vyšší klade nároky na čistění a ošetřování. Starší kůže může jen velmi pomalu obnovit hydrolipidový film, odstraněný čistěním. Sníží-li se obsah vody v kůži, vyskytne se nepříjemný pocit napětí a kůže se olupuje. Proto je volba vhodných čisticích a ošetřujících výrobků pro starší pokožku zvlášť důležitá. Výrobky pro ošetřování kůže ve stáří by měly nahrazovat nedostatek lipidů (tuků), vody a současně obsahovat substance, které působí proti ztrátě vody (např. močovinu). Močovina je důležitou přísadou pro zlepšení suchého stavu kůže a osvědčila se obzvláště u šupiny tvořící sebostatické kůže. Patří mezi přírodní faktory udržování vlhkosti ("natural moisturizing factors") kůže a zvyšuje při lokálním používání obsah vody ve zrohovatělé vrstvě. Močovina může při akutních, zánětlivých změnách vyvolávat krátkodobé pálení.
|
