Základem "ženských nemocí" je role oběti, ve které se mnoho žen nalézá nebo se v ní vidí. Mnoho žen má často pocit - více než muži - že život se jim prostě pouze "děje", že je potkává něco zvenčí, čemu se potom bez řečí a bezbranně poddávají. Nedostatek smyslu života, obecná ztráta životního cíle, proč a jak žít - to jsou další důvody, které dříve nebo později mohou způsobit nemoc. Pokud odmítáme odpovědnost za svůj život a svoje zdraví (vědomě nebo ne), může i tento postoj působit negativně. Pokud se nenacházíme ve svém Středu, vypadáváme také ze svého vnitřního i vnějšího, duševního i tělesného zdraví. Ženy od přírody bytosti otevřené a senzibilní. Většinou jsme se neučily s touto otevřeností zacházet, chránit se před ní. Jsme potom jako "houba", která nedobrovolně nasává všechno zlo tohoto světa. To jsou opět "výborné" předpoklady pro rozvoj dalších nemocí.
Právě okolo 50 let věku si však většinou tělo vše "rozmyslí". Vaječníky pracují stále méně pravidelně, vydávají do oběhu krevního stále méně pohlavních hormonů. Tělo, které po dlouhé roky pracovalo docela spolehlivě, začne najednou stávkovat. Je to celkem logické - pohlavní hormony zasahují více či méně do většiny řídících funkcí těla. Většina orgánů závislých na hormonální regulaci je najednou jaksi bez dostatečného velení, začíná chybět pravidelná regulace a funkce těchto orgánů se mění. Přechod může začít docházet k poruchám menstruačního cyklu. Ten může být nepravidelný, menstruace trvají různě dlouho a mají různou sílu. S postupem času se pak menstruace úplně zastavuje, dochází k menopauze. Často se najednou objevují obtíže s kvalitou pokožky, projevující se různými vyrážkami, ochabováním kůže (zčásti i díky nedostatku tekutin), rychlejší tvorbou vrásek. Nejhorší ze všeho je pak obrovský vzestup rizika srdečně-cévních onemocnění, který s sebou klimakterium přivádí. Žena, až doposud pod mocným vlivem pohlavních hormonů, se s poklesem jejich hladiny dostává poměrně náhle, během několika málo let do stejné rizikové skupiny, jako muži jejího věku. A jde o riziko vzniku velmi drastických nemocí. Všichni "strašáci", uvedení v předchozím výčtu, jsou pro ženu jistě velmi nepříjemní. Nelze se tedy divit, že téma klimakteria, přechodu je jedním z nejčastějších témat hovoru u žen okolo 50. roku věku. Klimakterické potíže jsou pak také příčinou častých návštěv u lékaře. Ten si však ne vždy ví rady. Problematika přechodu je velmi složitá, zabíhá do mnoha medicínských oborů. Mimo to je léčba přechodových obtíží zdlouhavá, náročná. A ne vždy je nějaký efekt léčby vidět. Důsledkem je pak to, že žena s přechodovými obtížemi dostane tzn. hormonální suplementaci - tabletky, injekce či náplasti, obsahující potřebné dávky hormonů. Hormonální suplementaci má ale svá úskalí:
- ne vždy je nasazená dávka hormonů dostačující;
- ne všechny typy synteticky vyráběných hormonů jsou bez výraznějších vedlejších účinků;
- některé ženy tuto hormonální suplementaci nemohou brát - jde zejména o ženy se stavem po opakovaně prodě-lané hluboké žilní trombóze či po plicní embolii, dále o ženy s již rozvinutou ischemickou chorobou srdeční a o ženy kontrolované pro obtíže s prsy.
|
