| Články a rozhovory | Úvod |
Detroit budoucnosti je městem strachu. Bandy násilnických psychopatů křižují hrůzně osiřelé ulice a bezmocná policie jen pasivně registruje stoupající počet brutálních zločinů.
Silný déšť se marně snaží očistit město od hříchu a nekonečné přívaly vody jsou možná začátkem nové, definitivní potopy zkaženého světa.
Namodralé světlo blesku ozářilo rozeklanou hradbu těžkých mraků. Země se pohnula. Eric Draven vstává z mrtvých, aby se pomstil. Jeho srdcervoucí výkřik se ztrácí v ohlušujícím burácení hromu. Ďáblova noc, krvavá noc nelítostné pomsty začíná...
James O'Barr, autor comicsů, který se stal předlohou pro film Vrána, napsal první příběh temného mstitele začátkem osmdesátých let, kdy se sám psychicky vyrovnával s násilnou smrtí své snoubenky v Detroitu. To ovšem byla pouze první z celého řetězu záhadných a často tragických událostí, které provázely vznik filmu. Sedmadvacetiletý tesař utrpěl těžké popáleniny, když se obnažený kabel pod proudem dotkl kovového jeřábu, na kterém nešťastný muž právě pracoval. Podle lékařů bude potřebovat k absolutnímu uzdravení nejméně pět let. Ve stejný den měl tiskový mluvčí filmu těžkou dopravní nehodu a nákladní auto naložené drahou filmařskou technikou začalo bez zjevného důvodu hořet. O pár dní později dostal jeden ze členů štábu nevysvětlitelný záchvat šílenství a s rozjetým autem naprosto zdemoloval maskérnu. Zdánlivým vyvrcholením nepřízně osudu byla zuřivá sněhová bouře, která se přehnala nad studiem společnosti Carolco a zcela zlikvidovala dvě nové nákladné dekorace. Největší tragédie ovšem měla teprve přijít.
Je 30. březen 1993, do konce natáčení zbývá pouze osm dní.
Série tragických událostí, které provázely natáčení filmu, vrcholí. Brandon Lee a Michael Massee jsou připraveni k natáčení velmi dramatického záběru s použitím střelné zbraně. Kamera a zvuk běží - režisér zavelí: "Akce!". Vzápětí Michael Massee v roli jednoho z padouchů vystřelí z pětimetrové vzdálenosti na Leeho. Ten se s výkřikem sesouvá k zemi - jeho výkon je absolutně věrohodný. Zásobník zbraně (pistole ráže 44), která byla den předtím použitá v jiné scéně, nikdo nezkontroloval. Zůstavají v něm patrony, jež jsou ve své podstatě atrapy, ale i jejich slabá prachová náplň dokáže dát kulkám na tak krátkou vzdálenost potřebnou razanci. Osmadvacetiletý Brandon Lee, těžce poraněn v oblasti dutiny břišní, je okamžitě převezen do nemocnice. Třináct hodin bojují lékaři o jeho život. Marně. V časných ranních hodinách 31. března 1993 Brandon Lee umírá.
I když Vrána nebyla v momentě tragické smrti hlavního představitele ani zdaleka hotová, rozhodli se producenti po krátkém váhání vynaložit veškeré úsilí na to, aby film mohl být uveden do kin. Vedle obrovské vynalézavosti režiséra a střihače bylo zapotřebí angažovat i odborníky na počítačové triky. Jejich úkolem bylo v záběrech, bez kterých by film nemohl existovat, přikouzlit k tělu dubléra Leeovu tvář. Vyčerpávající usilí a nemalé finanční prostředky, vynaložené na dokončení filmu, se bohatě vyplatily.
Vrána je totiž ukázkový comicsový film, ponurou atmosférou vzdáleně připomínající Burtonův druhý díl Batmana. Mimořádně sugestivní dekorace kruté megapole budoucnosti vytvářejí zcela autentický a svébytný filmový svět, bez kterého by se jednoduchý příběh o lásce, smrti a pomstě nutně ocitl kdesi na pokraji vyloženého braku. Neodvratná osudovost zápletky a do nejmenších detailů propracovaný fantaskní svět, ve kterém se odehrává, nabízí přirovnání filmu k děsivé noční můře nebo chorobné halucinaci. Po skončení většiny amerických filmů se divák jen nerad a s lítostí vpravuje zpět do normálního světa. V případě Vrány se každý alespoň trochu normální člověk s ulehčením vrátí do své šedivé životní reality.
Vedle Brandon Lee, který se mohl díky Vráně dostat mezi skutečné filmové hvězdy, si zaslouží obdiv především hypnotický Michael Wincott v roli šéfa zločinecké bandy Top Dollara. Jako živoucí ztělesnění ďábla zaujal už ve Scottově 1492: Dobytí ráje, kde hrál démonického Moxicu, hrdého šlechtice, který se raději vrhl ze skály, než aby pohanil svůj meč soubojem s plebejským Kolumbem. Wincott dokáže jediným pohledem či zastřeným unaveným šepotem proniknout do nejtemnějších koutů lidské duše, do míst, kde čeká ďábel, aby probudil nekonečné zlo skryté v každém z nás. Zlo, které je v jeho podání neodolatelně přitažlivé, přirozeně autoritativní a zdánlivě nepřemožitelné.
Režisérem "prokletého" filmu byl Australan Alex Proyas, který patří mezi nejvyhledávanější a tudíž i nejlépe placené tvůrce videoklipů (INXS, Fleetwood Mac, Sting, Mike Oldfield ...) a reklamních spotů (Coca Cola, TDK, Nike, Phillips ...). Zpomalené záběry, obří detaily, nezvyklé pohledy kamery, krátké flashbacky složené z desítek rychlých střihů - dokonale zlomkovitá vizuálnost věku televize namísto klasického filmového vyprávění. Je pravda, že to, co neodmyslitelně patří k několikaminutovému videoklipu nebo krátkému reklamnímu spotu, není ideální pro téměř dvouhodinový film. Ovšem diváky Vrány budou nejspíše velmi mladí lidé, jejichž vizuální vkus formovaly právě tyto krátké a nesmírně dynamické televizní žánry. Pokud si specifičnost a ve své podstatě náhražkovitou nedokonalost Proyasova pojetí celovečerního filmu vůbec uvědomí, budou ji hodnotit nejspíše kladně.
Vrána je temná, místy fascinující podívaná, jejíž návštěva by měla být ze studijních důvodů povinná pro všechny nezdolné optimisty a jiná nechutně pozitivní individua milující slunce a vyznávající kladné životní hodnoty. Pro vás ostatní, milí depresivní maniaci a lehce úchylní zvrhlíci, kteří se nejlépe vyspíte v posteli s tmavým povlečením a mrtvou černou slepicí pod polštářem - pro vás ostatní bude tento hypnotický film s horečnatou obrazností vyloženou lahůdkou.
ff
Cinema 12/1994
| Články a rozhovory | Úvod |