Když my ženy posuzujeme naši vlastní hodnotu zvenčí, když očekáváme nějaké potvrzení z našeho okolí, když chceme pro všechny dobro a přitom přehlížíme vlastní pocity a přesvědčení, pak máme ty nejlepší předpoklady onemocnět. Pokud se na základě vlastní vnitřní nejistoty vážeme na vnější věci a dostáváme se tak do určité závislosti, vytváříme si tím zároveň základ pro budoucí možné onemocnění. Hledáme nějaký vztah, protože se obáváme samoty; a na tento vztah se poté vážeme, i když nejsme šťastnější a zdravější, ale dokonce když se nám daří i hůře. Z mnohých terapií víme, že právě ženy, které jsou nejisté, se rády váží na terapeutická sezení (nebo na terapeuty), a tak snadno zůstávají ve své nesamostatnosti.
Přechod (klimakterium) je vlastně obdobím pozvolného vyhasínání cyklické hormonální aktivity vaječníků. Základ většiny problémů pak tkví v tom, že ženské tělo je "nastaveno" na pravidelně se opakující, cyklický přísun pohlavních hormonů - estrogenů, gestagenů, ale v malé míře i "mužského" pohlavního hormonu testosteronu. Právě okolo 50 let věku si však většinou tělo vše "rozmyslí". Vaječníky pracují stále méně pravidelně, vydávají do oběhu krevního stále méně pohlavních hormonů. Tělo, které po dlouhé roky pracovalo docela spolehlivě, začne najednou stávkovat. Je to celkem logické - pohlavní hormony zasahují více či méně do většiny řídících funkcí těla. Kolísající hladiny hormonů vedou k pocitům horka, návalům, slabostem. Mnohdy se objevuje kolísání krevního tlaku, provázené bolestmi hlavy, nebo pocity malátnosti. Protože i funkce mozku jsou ovlivněny hladinami hormonů, může u ženy v přechodu docházet k neklidu, nespavosti, podrážděnosti, nebo naopak ke zhoršování zájmu o okolí, apatii, těžké únavě, či k jiným psychickým poruchám. Nejhorší ze všeho je pak obrovský vzestup rizika srdečně-cévních onemocnění, který s sebou klimakterium přivádí. Žena, až doposud pod mocným vlivem pohlavních hormonů, se s poklesem jejich hladiny dostává poměrně náhle, během několika málo let do stejné rizikové skupiny, jako muži jejího věku. A jde o riziko vzniku velmi drastických nemocí. Hormonální suplementaci má ale svá úskalí:
- ne vždy je nasazená dávka hormonů dostačující;
- ne všechny typy synteticky vyráběných hormonů jsou bez výraznějších vedlejších účinků;
- některé ženy tuto hormonální suplementaci nemohou brát - jde zejména o ženy se stavem po opakovaně prodě-lané hluboké žilní trombóze či po plicní embolii, dále o ženy s již rozvinutou ischemickou chorobou srdeční a o ženy kontrolované pro obtíže s prsy.
|
