Úvodní stránka

James Watt (1736 - 1819)

Skotský vynálezce, známý pro svá revoluční vylepšení parního stroje. Watt, nejstarší přeživší syn Jamese a Agnes Wattových, se narodil 19. 1. 1736 v Greenocku v jihozápadním Skotsku, kde byl jeho otec obchodníkem a majitelem lodí. Ve škole nevynikal až do 13 let, kdy projevil zájem o matematiku. Vedlo to k zájmu o nástroje, jako jsou sektory pro mapování a kvadranty pro navigaci.

V roce 1754 zůstal u strýce v Glasgowě, částečně pracoval jako agent pro svého otce a snad se také cvičil v tvorbě vědeckých přístrojů. Jeho schopnosti byly objeveny, takže v roce 1755 odjel do Londýna. Nakonec byl Watt přijat jako učedník k nástrojaři Johnu Morganovi, u kterého strávil 9 měsíců učením, jak vytvářet matematické pomůcky. Opět pracoval jako agent pro svého otce, od kterého si před návratem do Greenocku v srpnu 1756 půjčil 20Ł na koupi sady nářadí. Učil se, jak vyrábět přesná zařízení, což bylo později pro něj neocenitelné při jeho experimentech s párou.

Watt zůstal v Greenocku jeden rok, než v r. 1757 přenesl svou činnost do university v Glasgowě. Jeho otec mohl prodávat Jamesovy přístroje v Greenocku, zatímco Watt mohl na oplátku pracovat pro svého otce v Glasgowě a mohl tak těžit z větších možností velkého města při prodeji svých přístrojů. Watt vyráběl a opravoval kvadranty (přístroje na měření elevace), měřítka, teleskopy, kompasy a vědecké aparatury pro univerzitu. V r. 1759 se obchod rozšířil, když se John Craig stal jeho partnerem a nakonec pro něho pracovalo i 17 námezdních dělníků. Dílna se rozrostla na manufakturu vyrábějící hudební nástroje jako flétny, varhany, housle a kytary.

V r. 1763 profesor J. Black půjčil Wattovi a Craigovi peníze na otevření obchodu, prodávajícího široké spektrum zboží. Craig zemřel v prosinci 1765 a všechny jejich aktivity to poškozovalo až do období kolem roku 1770. Od r. 1766 do 1774 působil Watt jako stavební inženýr. Jeho výzkumy kanálů zahrnovaly kanál z Forthu - Clyde, přes Loch Lamond do Strathmoor Valley u Perthu, přes poloostrov Kintyre v Crinanu a Terbert, Great Glen a z Invernessu do Fort William. Dohlížel na část výstavby Monklandského kanálu. Stejně jako návrh zděného mostu v Hamiltonu, radil při zlepšeních přístavů a návrhů turbín a instaloval na půl tuctu Newcomenových pump ve Skotsku. Navštívil mnoho továren, což mu později pomohlo když dodával své parní stroje do mlýnů.

V zimě 1763-1764 byl Watt požádán, aby vylepšil model Newcomenova motoru náležejícího universitě v Glasgowě. Narazil na fenomén skupenského tepla, tj. tepla, vydávaného nebo přijímaného substancí, když mění skupenství - např. když se voda vaří nebo mrzne. Black přinesl vysvětlení fenoménu. Dostal jméno "latentní"(skryté) teplo, protože ho neprovázela žádná změna teploty. Voda má relativně velké latentní teplo vypařování, což vysvětluje, proč parní motor potřebuje tolik tepla na vytvoření páry a tolik chladné vody na vytvoření dílčího vakua. Watt provedl experimenty aby odhalil podstatu páry a teploty varu při sníženém tlaku, na některé používal běžnou konvici na čaj.

V neděli odpoledne na jaře 1765, při procházce po Glasgowě mu bleskl hlavou nápad. V Newcomenově motoru pára kondenzovala ochlazováním pracovního válce., který se potom musel znovu ohřát. Watt si uvědomil, že by mohl udržet pracovní válec stále horký když bude kondenzovat v odděleném kondenzátoru, který bude udržován stále chladný. Dosáhl tak největšího přínosu v návrhu parního stroje, jakého kdy bylo jednou změnou dosaženo.

Watt pokračoval ve svých experimentech s párou a bylo to zřejmě jeho vědecké vysvětlení principu jeho stroje, které přesvědčilo Blacka aby ho finančně podporoval. Nicméně, pokračující experimenty prokázaly, že na ně Blackovy prostředky nestačí, takže Black představil Watta Dr. Johnovi Roebuckovi, průmyslovému prominentovi ve Skotsku. Právě když jeden z Wattových experimentálních motorů v Kinneilu počal na jaře 1770 ukazovat skutečné známky úspěchu, vyhlásil Roebock bankrot a Watt byl požádán, aby dohlížel na výstavbu Monklandského kanálu.

V této době se o věc začal zajímat M.Boulton z Birminghamu, výrobce drobností, jako jsou ornamenty, a vzniklo slavné partnerství. Watt se přestěhoval koncem května 1774 do Birminghamu. V r. 1775 prodloužil Parlament Wattův patent na oddělený kondenzátor až do roku 1800. Na podzim 1775 vyvinul úspěšný čerpací stroj, který se ukázal být mnohem úspornější, než typ Newcomenův. V období do r. 1800 zkonstruovali Boulton s Wattem 164 motorů pro pumpy a 24 pro větráky.

Ve třech dalších patentech měli 1781 - 1784 vyvinul Watt rotační motor, který spojoval tři důležité novinky: dvojčinný parní válec, ve kterém pára tlačila píst nahoru i dolů, souběžné propojení pohybu, které propojilo pístovou tyč na konec paprsku kola a planetové soukolí, které pohánělo otáčející se transmise. Kolem roku 1800 bylo postaveno 308 motorů s paprskovým kolem. Byly to první spolehlivé zdroje pohonu pro manufaktury, pro pohon obilních mlýnů, hamrů (kovacích bucharů), textilek apod. Umožnily aby průmyslová revoluce pokračovala v Británii mnohem rychleji, než tomu bylo dosud při využití koňské, větrné a vodní energie.

Boulton a Watt působili jako konzultační inženýři, navrhovali motory pro své zákazníky ale odebírali některé části, jako např. válce, od vnějších dodavatelů, jako byl např., John Wilkinson. Částečně proto, aby ochránili své patenty před soudem, převedli v roce 1795 většinu svých obchodů na své syny, kteří založili v Birminghamu společnost SOHO FOUNDRY na výrobu kompletních motorů. Watt sám odešel na odpočinek(do důchodu v r. 1800, ačkoli pokračoval v poradenství až do své smrti.

Watt byl také zručným chemikem. Od r. 1768 byl partnerem porcelánky Delftfield v Glasgowě, speciálně zaměřen na politury. V r. 1780 vyvinul metodu kopírování dopisů, která zahrnovala vynález speciálního inkoustu. V r. 1788 změnil metodu C. L. Bertholleta na výrobu chloru pro bělení látek v průmyslu. V 90. letech 18. století radil Dr. Beddoesovi v pneumatickém ústavu v Bristolu s výrobou plynů pro lékařské účely.

Watt zemřel ve svém domě v Heathfieldu, Birminghamu 25, srpna 1819.