Úvodní stránka

Luigi Galvani

Luigi Galvani byl Italský lékař, který žil v letech 1737 - 1798. Galvani zkoumal účinky elektrického náboje z lelydenských lahvý na živočichy. Ve své laboratoři uváděl nejrůznější způsoby tkáně živočichů od styku se dvěma kovy. Všiml si přitom záškubů v končetinách mrtvých živočichů. Dnes víme, že je to způsobeno chemickými látkami, které jsou obsaženy ve svalech a nervech, jsou-li tyto chemické látky umístěny mezi kovové předměty vyvolávají elektrochemickou reakci a tak vytvářejí elektrický článek. Ke Luigimu Galvanimu se váže i galvanometr. Galvanometr ale vynalezl Leopold Nobili (1784-1835). Galvanometrem je možné měřit elektrický proud-tedy množství elektrického náboje prošlého určitým místem za jednotku času. V devatenáctém století byl elektrický proud vytvářen bateriemi a na počest Galvaniho nazýván galvanický. Elektrický článek, který tady uvádím pracoval na stejném principu jako elektrický článek složený z jedné zinkové a z jedné měděné desky a kyseliny sírové. Má dvě elektrody, jedna je zinková a druhá je měděná. Obě jsou ponořeny do kyseliny sírové. Jsou li elektrody spojeny drátem začnou v článku probíhat reakce. Na měděné elektrodě se začne uvolňovat plynný vodík a současně z elektrody přecházejí elektrony do vody. Elektroda se nabije kladně. Zinek se v kyselině rozpouští a na elektrodě zanechává elektrony. Elektroda se nabíjí záporně. Elektrony se pohybují drátem spojujícím elektrony od zinkové elektrody k měděné. Vzniká tak elektrický proud, který trvá tak dlouho, dokud není zinková elektroda rozleptána a kyselina spotřebována. Leydenská lahev se používá pro ukládání elektrického náboje. Jméno dostala podle místa kde byla v roce 1746 zhotovena. Elektrický náboj proudí řetízke m ke kovové vrstvě uvnitř Leydenské láhve. Náboj nemůže utéci sklem z Leydenské láhve a tak se v ní hromadí.

...Zpět